Náě web vám poskytne jednoduchý návod, jak s dítětem o online prostředí komunikovat, doporučí vám, kterým tématům věnovat pozornost, ukáže vám, jak...
Velmi rádi jsme za E-Bezpečí a Institut výzkumu a vzdělávání v oblasti digitálních technologií a kyberbezpečnosti PdF UP podpořili odborné...
Věkové limity pro využívání sociálních sítí a dalších služeb se ve veřejném prostoru velmi často zjednodušují, protože teoretické vymezení bohužel...
Když za rodičem přijde dítě s problémem z internetu, může to být pro obě strany velmi těžká chvíle. Dítě se může stydět, bát se nebo mít pocit, že udělalo něco špatně. Rodič zase může zažívat strach, vztek, bezmoc nebo zklamání. Právě první reakce dospělého ale často rozhoduje o tom, zda dítě bude ochotné problém řešit společně – a zda se rodiči svěří i příště.
Rizikový kontakt dítěte s neznámým člověkem na internetu nemusí probíhat a zůstat pouze na jedné platformě - z online her, sociálních sítí nebo dalších služeb se může postupně přesouvat do soukromých messengerů, kde komunikace získává intimnější charakter a může přejít v manipulaci, nátlak, sexualizovanou komunikaci nebo sextortion. Případy z poradny E-Bezpečí ukazují, že důležitější než samotný název aplikace je cesta, kterou komunikace prochází, a schopnost dítěte rozpoznat varovné signály bez ohledu na konkrétní platformu.
Ministerstvo vnitra oznámilo, že s policií připravuje Národní centrum pro ochranu dětí v online prostředí. Den předtím spustil Český telekomunikační úřad portál s návody pro rodiče. Obojí reaguje na stejnou věc: rodina, která narazí na kyberšikanu nebo sexuální nátlak, dnes většinou neví, komu zavolat první.
Evropská komise představila návrh nařízení EU KIDS Act, který má výrazně posílit ochranu dětí v digitálním prostředí. Návrh zavádí jednotné věkové hranice pro používání sociálních sítí, omezuje návykové prvky platforem a přenáší větší díl odpovědnosti na jejich provozovatele. Netýká se přitom jen sociálních sítí, ale také videoslužeb, některých online her, AI chatbotů a virtuálních společníků.
Emoji dnes nejsou jen ozdobou textu. Fungují jako plnohodnotný jazyk – a část tohoto jazyka je dospělým záměrně nesrozumitelná. Řada obrázků, které v mobilu vypadají jako zelenina, ovoce nebo počasí, nese v komunikaci dospívajících sexuální význam. Následující text je určen rodičům, pedagogům a metodikům prevence a jeho cílem není šokovat, ale nabídnout srozumitelný výklad a hlavně kontext, bez kterého jsou samotné „překladové slovníčky“ spíše škodlivé než užitečné.
Chatboti se budou muset „přiznat“, že nejsou lidé, deepfaky ponesou zřetelné označení a výstupy generativní AI dostanou neviditelný strojově čitelný podpis. V neděli 2. srpna 2026 se v celé Evropské unii stávají účinnými pravidla transparentnosti umělé inteligence podle článku 50 evropského aktu o umělé inteligenci (AI Act). Často se zjednodušují do věty, že „AI obsah se bude muset označovat“ – skutečnost je ale složitější a pro běžné uživatele v mnohém příznivější, než se traduje.
Mobilní telefony přinášejí do škol reálné problémy. Odvádějí pozornost, narušují soustředění a mohou oslabovat přirozenou komunikaci mezi dětmi. Sociální sítě, hry, krátká videa a neustálý proud notifikací dokážou pohltit celou přestávku, během níž by se žáci mohli projít, popovídat si, odpočinout si nebo se věnovat jiné činnosti. Proto podporuji regulaci používání mobilních telefonů ve školách. A podporuji také jejich regulaci během přestávek.
Mobilní telefon dnes umožňuje během několika sekund pořídit zvukový či obrazový záznam a následně jej zpřístupnit prakticky neomezenému okruhu osob. Ve školním prostředí tak mohou žáci snadno zaznamenat výklad učitele, konflikt ve třídě, individuální rozhovor nebo situaci, kterou považují za nevhodnou (Kopecký, Voráč, 2026). Samotná technická dostupnost nahrávání však neznamená, že jde o právně neutrální jednání. Jednoduchá odpověď na otázku, zda žák smí učitele nahrávat, tedy neexistuje. Zpravidla je k pořízení a použití záznamu potřeba souhlas učitele, výjimečně a v přiměřeném rozsahu může být nahrávka pořízena i bez něj, zejména pokud je nezbytná k ochraně práv žáka a neexistuje jiný, šetrnější způsob, jak určité jednání doložit. Ani v takovém případě ale zpravidla není přípustné záznam zveřejnit na sociální síti nebo jej šířit mezi další nepovolané osoby (KOPECKÝ a kol., 2025). Právní posouzení proto závisí nejen na tom, zda byl učitel nahrán, ale také na obsahu záznamu, způsobu jeho pořízení, účelu nahrávání a jeho dalším použití.
Jako odborníci a odbornice působící v oblasti psychologie, pedagogiky, prevence rizikového chování, intervence, mediálních studií, výchovy a bezpečí dětí v online prostředí považujeme za důležité reagovat na veřejné diskuze týkající se možného zavedení plošného zákazu sociálních sítí dětem do 15 či 16 let.
Sdílíme obavy rodičů, škol i veřejnosti z dopadů digitálního prostředí na děti a dospívající. Sociální sítě mohou být spojeny s řadou rizik, včetně kyberšikany, kontaktu se škodlivým obsahem, tlaku na vzhled, sexuálního obtěžování, vydírání nebo nadměrného užívání. Tato rizika existují a vyžadují systémovou reakci. Domníváme se však, že plošný zákaz sociálních sítí dětem do 15 či 16 let není vhodným ani dostatečně účinným řešením.
Austrálie zakázala dětem sociální sítě a ostatní země Evropy dále přitvrzují v regulací mobilních telefonů a sociálních sítí pro děti v základní škole. Zákazy vypadají rázně a skvěle se vyhlašují na nejrůznějších tiskových konferencích. Jenže zkušenosti psychologů a preventistů zaměřených na rizikové chování říkají něco trochu jiného: čím víc totiž něco zakážeme, tím lákavější to pro děti (i dospělé) často je. No a strašení funguje ještě daleko hůř. Co tedy reálně můžeme dělat pro ochranu dětí v online světě?
Digitální technologie se staly neoddělitelnou součástí našich životů, přinášejí nám neomezené možnosti komunikace, vzdělávání i zábavy. S rostoucí digitalizací však úměrně narůstá i škála rizik, kterým jsou uživatelé – od dětí až po dospělé – vystaveni. E-Bezpečí se dlouhodobě zaměřuje na řešení těchto incidentů v poradně www.napisnam.cz. Ne jinak je tomu i v roce 2026.