Bojová umělá inteligence už není pouze námětem sci-fi filmů — je nasazena na reálných bojištích, vybírá cíle leteckých úderů a ovlivňuje průběh konfliktů na Ukrajině i v Gaze. Přinášíme přehled toho, co o vojenském využití AI skutečně víme, a proč by tato debata neměla zůstat jen doménou generálů a diplomatů.

Od sci-fi k realitě za několik let

Ještě před deseti lety byla představa, že o životě a smrti na bojišti bude rozhodovat algoritmus, převážně akademickou diskusí. Dnes je to každodenní realita. Podle analýzy U.S. Army War College drony — mnohé z nich s AI prvky — způsobují v rusko-ukrajinském konfliktu 70–80 % všech bojových ztrát, přičemž přesnost zásahů dronů s prvky umělé inteligence vzrostla z původních 30–50 % na přibližně 80 %.

Globální trh s vojenskou AI tomuto trendu odpovídá. Podle analytické společnosti Grand View Research byl v roce 2024 oceněn na zhruba 9,3 miliardy amerických dolarů a očekává se jeho růst o přibližně 13 % ročně do roku 2030. Nejde přitom o abstraktní čísla — každý z těchto dolarů představuje konkrétní senzory, software a autonomní zbraňové systémy, které se postupně dostávají do výzbroje.

Pentagon pro fiskální rok 2026 požaduje rekordních 14,2 miliardy dolarů na výzkum AI a autonomních systémů. Program Replicator, který má nasadit tisíce relativně levných autonomních dronů, obdržel v roce 2025 jednu miliardu dolarů. Závod ve zbrojení se posunul z oblasti jaderných hlavic do oblasti strojového učení.

Tři tváře vojenské AI

1. Autonomní a poloautonomní zbraně

Nejvíce pozornosti přitahují tzv. letální autonomní zbraňové systémy (LAWS, z anglického Lethal Autonomous Weapons Systems). Mezinárodní výbor Červeného kříže je definuje jako zbraně, které po počátečním spuštění člověkem samy vyhodnotí senzorické vstupy a zahájí útok na základě obecného cílového profilu — bez dalšího lidského souhlasu.

Konkrétních případů použití dosud není mnoho, ale první zdokumentovaný patrně proběhl už v roce 2020 v Libyi, kde podle zprávy Panelu expertů Rady bezpečnosti OSN turecký dron Kargu-2 údajně autonomně zaútočil na člověka. V ukrajinském konfliktu se pak v roce 2025 masivně testují bezpilotní pozemní prostředky (UGV); samotná Ukrajina podle zpráv otestovala přes 70 vlastních modelů.

2. Algoritmy pro výběr cílů

Možná ještě důležitější než autonomní roboti jsou systémy, které radí lidem, koho a co zabít. Nejdiskutovanějším případem je izraelský systém Lavender, jehož existenci odhalilo v dubnu 2024 vyšetřování izraelsko-palestinského magazínu +972 a serveru Local Call, a který následně potvrdily Human Rights Watch, Guardian a další nezávislé zdroje.

Podle šesti izraelských zpravodajských důstojníků, kteří poskytli svědectví novinářům, Lavender analyzoval data o 2,3 milionu obyvatel Pásma Gazy a přiděloval každému skóre pravděpodobnosti, že je členem ozbrojených skupin Hamásu či Palestinského islámského džihádu. V prvních týdnech války v Gaze měl systém označit až 37 000 Palestinců jako potenciální cíle. Chybovost přitom sami zpravodajci odhadli na zhruba 10 %. Jeden z nich novinářům řekl, že na kontrolu každého cíle „věnoval asi 20 sekund“ — fakticky šlo o razítko.

Druhý systém, Where’s Daddy?, sledoval označené osoby a upozornil armádu, když se vrátily domů ke svým rodinám. Zde nejde jen o technologický detail — jde o záměrné využití algoritmu k maximalizaci psychologického dopadu. Jeden z důstojníků v rozhovoru pro +972 popsal, že systém byl navržen tak, aby armáda mohla cíle bombardovat, když byli s rodinami, „bez zaváhání, jako první možnost“. To posouvá debatu z roviny „AI pomáhá při rozhodování“ do roviny, kde algoritmus aktivně rozšiřuje okruh obětí — a ocitá se na hraně nebo za hranou toho, co mezinárodní humanitární právo dovoluje. OSN i Human Rights Watch varovaly, že takový přístup zvyšuje riziko porušení principů rozlišení mezi civilisty a kombatanty a proporcionality.

Třetí systém, The Gospel (hebrejsky Habsora), automaticky navrhoval budovy a infrastrukturu k bombardování. Izraelská armáda existenci podobných nástrojů obecně potvrdila, označila je ovšem za „databázi pro křížové ověřování zpravodajských zdrojů“ a odmítla tvrzení o nedostatečném lidském dohledu.

3. AI v kyberprostoru a informačním válčení

Pro čtenáře E-Bezpečí je pravděpodobně nejrelevantnější právě tento rozměr. Umělá inteligence se stala nástrojem psychologických a informačních operací.

Nejznámějším případem je deepfake Volodymyra Zelenského z 16. března 2022. Hackeři prolomili web ukrajinského televizního kanálu Ukrajina 24 a zveřejnili video, v němž falešný Zelenskyj vyzýval vojáky ke složení zbraní. Kvalita byla podle expertů nízká — přízvuk, hlas i pohyby hlavy byly nepřirozené — a video bylo rychle odhaleno a staženo. Přesto šlo o jeden z prvních dokumentovaných pokusů o masivní použití deepfake technologie v průběhu války.

Od té doby se objevily deepfake záznamy Vladimira Putina, moldavské prezidentky Maii Sandu, slovenského politika Michala Šimečky, bývalého ukrajinského prezidenta Petra Porošenka i vrchního velitele ukrajinské armády Valerije Zalužného. Výzkumníci z Atlantic Council i centra DFRLab upozorňují, že hlavním nebezpečím nemusí být dokonalost jednotlivých podvrhů, ale tzv. „lhářova odměna“ (liar’s dividend) — jev, při kterém i pravá videa veřejně činných osob mohou být zpochybněna jako údajné deepfake. Jakmile přestaneme důvěřovat autentickým materiálům, informační prostor se fakticky otráví.

Když bojiště dobývají roboti (duben 2026)

Zatímco tento text vzniká, přichází z Ukrajiny zpráva, která celý kontext posouvá o další krok. Prezident Volodymyr Zelenskyj 13. dubna 2026 při příležitosti Dne ukrajinských výrobců zbraní oznámil, že ukrajinské jednotky poprvé v historii tohoto konfliktu dobyly nepřátelskou pozici výhradně s pomocí bezpilotních platforem — vzdušných dronů a pozemních robotů, bez účasti pěchoty. Ruští vojáci se podle prohlášení vzdali strojům. Ukrajinská strana nehlásila žádné ztráty.

Podle reportáže CNN operaci provedla jednotka NC13 Třetí samostatné útočné brigády, piloti ovládali stroje z bezpečné vzdálenosti několik kilometrů od frontové linie. FPV drony nejprve narušily ruské zákopové pozice, poté do nich vjely ozbrojené pozemní roboty — a dva přeživší ruští vojáci vystoupili s nápisem „Chceme se vzdát“. Zelenskyj zároveň uvedl, že ukrajinské pozemní robotické systémy provedly za tři měsíce přes 22 000 bojových misí, tedy 22 000 situací, kdy do nejnebezpečnějších oblastí šel místo vojáka stroj.

Experti jsou zdrženlivě opatrní. Ukrajinský vojenský analytik Ivan Stupak pro The Moscow Times upozornil, že šlo pravděpodobně o malou, vedlejší pozici a částečně o PR akt. Zároveň však dodal, že pokud byla operace skutečně provedena bez lidské účasti, příští pozice „může být větší“. Robert Tollast z britského Royal United Services Institute pro CNN uvedl, že tyto systémy budou pravděpodobně mít problém udržet dobyté území, ale už dnes běžně zachraňují životy při evakuaci raněných, odminování a zásobování.

Je důležité zdůraznit jednu věc: ukrajinští roboti nebyli v této operaci plně autonomní. Za každým strojem seděl lidský operátor, který ovládal palbu a pohyb. Jde o to, co v debatě o AI označujeme jako „human in the loop“ — člověk zůstává v rozhodovací smyčce. Krok k plné autonomii tam ale pomyslně visí ve vzduchu.

Terminátor: užitečný mýtus, zavádějící obraz

Když se řekne „zabijácký robot“, většině čtenářů se vybaví scéna z Cameronových filmů Terminátor — mechanická postava s rudýma očima, která z vlastní vůle rozhoduje o osudu lidstva. Tento obraz je kulturně mocný, ale jako analytický rámec spíše škodí než pomáhá.

Skutečná vojenská AI roku 2026 nevypadá jako humanoidní stroj se sebeuvědoměním. Vypadá jako databáze, která přiřazuje skóre (Lavender), jako algoritmus, který za 20 sekund navrhne bombardování (Gospel), jako FPV dron vedený strojovým viděním, nebo jako pásový robot s kulometem ovládaný operátorem. Nic z toho „nechce“ zabíjet. Nic z toho nemá cíle ani motivaci. A právě v tom je jádro problému — obraz vzbouřeného Skynetu odvádí pozornost od skutečných, mnohem prozaičtějších rizik: chybových statistik, podjatosti v trénovacích datech, tlaku na rychlost rozhodování a rozředěné odpovědnosti.

Britský odborník na umělou inteligenci Stuart Russell z Kalifornské univerzity v Berkeley opakovaně varuje, že problémem dneška není superinteligentní robot, ale masová výroba levných autonomních zbraní schopných rozlišovat cíle pouze pravděpodobnostně. Roj dronů za pár tisíc dolarů, který autonomně loví osoby odpovídající určitému profilu, by způsobil mnohem víc škody než jeden Terminátor z filmu — a technologicky je mnohem blíž.

Demokratizace zabíjení: když AI získají teroristé

Dosud jsme hovořili o státech. Ale jedním z nejvíce podceňovaných důsledků vojenské AI je rozšíření schopností, které dříve měly výhradně supervelmoci, mezi nestátní aktéry — povstalecké skupiny, teroristické organizace i zločinecké kartely.

Podle Mezinárodního centra pro boj s terorismem (ICCT) už čtyři skupiny — Hizballáh, Hamás, ISIS a jemenští Húsíové — mají plnohodnotné dronové programy. ISIS používal drony k útokům už v letech 2016–2017 v Mosulu, přičemž kombinoval levné komerční kvadrokoptéry s improvizovanou municí. V lednu 2024 zemřeli při dronovém útoku na americkou základnu Tower 22 v Jordánsku tři američtí vojáci — útok provedla Íránem podporovaná skupina Kataib Hizballáh. Průměrný militantský dron stojí přibližně 50 000 dolarů; jeho sestřelení ale často stojí přes 3 miliony. Tato asymetrie je přesně to, co z dronů dělá atraktivní zbraň chudých.

Umělá inteligence tento trend posouvá. Analytici Tactics Institute v září 2025 zaznamenali první případy, kdy skupiny spojené s ISIS i íránskými proxy zapojily strojové učení do navigace a výběru cílů svých dronů — včetně rojů se známkami autonomní koordinace v severním Iráku. ICCT v samostatné analýze dále popisuje, jak teroristické skupiny experimentují s generativní AI pro účely propagandy, rekrutace a tvorby dezinformací. Technologický propad mezi vládní armádou a povstaleckou skupinou se tak smazává rychleji, než stačí mezinárodní právo reagovat.

Černá skříňka: když nikdo neví, proč algoritmus rozhodl, jak rozhodl

Zvláštním problémem hlubokého učení (deep learning), na kterém moderní vojenská AI stojí, je jeho netransparentnost. U tradičního softwaru lze v principu projít kód řádek po řádku a zjistit, proč program dospěl k určitému výsledku. U neuronových sítí se rozhodnutí „rodí“ v milionech parametrů, jejichž dílčí příspěvek k výsledku nelze smysluplně interpretovat ani pro samotné autory systému.

V praxi to znamená, že když Lavender přiřadí Palestincovi skóre 85 ze 100 jako pravděpodobnému členu Hamásu, systém neumí vysvětlit, proč — může to být kombinací geolokace, sociální sítě kontaktů, vzorce pohybu, příbuzných v armádě, účasti v konkrétní skupině na WhatsAppu, nebo prostě náhodné korelace s tréninkovými daty. Lidský operátor, který má na ověření 20 sekund, nemá ani teoretickou možnost tuto logiku prověřit.

To má přímý dopad na mezeru v odpovědnosti. Klasická trestní odpovědnost předpokládá, že pachatel rozumí tomu, co dělá, a může předvídat důsledky. Pokud velitel jedná na základě doporučení systému, jehož logiku nikdo nechápe — ani programátor, ani výrobce, ani on sám — kde přesně začíná a končí zavinění? Human Rights Watch a Mezinárodní výbor Červeného kříže proto požadují, aby se do mezinárodního práva výslovně vtělila zásada, že člověk musí zůstat nejen v rozhodovací smyčce, ale také schopen tomuto rozhodnutí porozumět. Zda se to ale podaří prosadit u mocností, které na neprůhlednosti svých algoritmů staví strategickou převahu, je otevřená otázka.

Můžeme čekat plně autonomní zbraně bez dozoru?

Odpověď zní: z části už tu jsou, ale bariéra k jejich širokému nasazení není technologická, nýbrž politická a vojensko-taktická.

Technologicky jsou hlavní stavební kameny — strojové vidění, rozpoznávání cílů, navigace bez GPS, koordinace rojů — k dispozici dnes. Čínský vojenský analytik Chen Hanghui dokonce hovoří o „bojištní singularitě“ — budoucím stavu, kdy stroje rozhodují a jednají rychleji, než je člověk schopen sledovat.

Vojensky existuje pro plnou autonomii silný důvod: v prostředí saturovaném elektronickým rušením, kde lze přerušit spojení mezi operátorem a strojem, přežije pouze ten dron, který si poradí sám. Ruská i americká armáda proto investuje do systémů schopných pokračovat v misi bez komunikace s velitelem — a Pentagon už podle dokumentu Kongresové výzkumné služby vývoj ani nasazení LAWS aktivně nezakazuje.

Politicky je situace složitější. V listopadu 2025 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci k autonomním zbraním podporovanou 156 státy, přičemž proti se postavilo pouhých 5 — mimo jiné USA a Rusko. Cílem je uzavřít právně závazný dokument do revizní konference Úmluvy o některých konvenčních zbraních v roce 2026. Úmluva sama ale funguje na principu konsenzu, takže jediná velmoc může vyjednávání zablokovat. Generální tajemník OSN António Guterres označil zbraně bez lidské kontroly za „politicky nepřijatelné a morálně odpudivé“ a vyzval k jejich zákazu do roku 2026.

V reálném výhledu tak pravděpodobně uvidíme spektrum autonomie spíše než jeden velký skok. Obranné systémy — automatické protiraketové štíty, protidronová obrana, pozemní zóny s automatickou ostrou palbou — se budou autonomii blížit rychle, protože lidské reakční časy jsou příliš pomalé. V útočných operacích proti lidem bude bariéra pravděpodobně padat pomaleji, ale padá. Zmíněná ukrajinská operace z dubna 2026 je v tomto smyslu mezníkem nikoli jako technologický zázrak, ale jako normativní precedent: poprvé bylo veřejně a politicky oslavováno, že pozici dobyly stroje, nikoli lidé.

Když pravda začne znít jako podvrh: obrácená strana deepfake

O deepfake jsme zatím mluvili jako o nástroji šíření lží. Existuje ale druhá, stejně znepokojivá strana téže mince: pravá nahrávka, která je označena za AI podvrh. S nástupem klonovaných hlasů — dnes lze přesvědčivý hlasový klon vygenerovat z 10–15 sekund zvukové ukázky — se bortí důvěra v autentické zvukové a obrazové důkazy jako takové.

Přesně tento jev už dorazil do soudních síní. V případu Burnley v. Valentin rozhodovaném ve Virginii v březnu 2026 se obžalovaný pokusil zpochybnit autenticitu zvukové nahrávky, na které byl slyšet jeho hlas, tvrzením, že jde o AI klon. Soudce Mark Colombell tento argument nakonec zamítl — ale precedent je nastaven a právníci po celém světě už se učí tuto obhajobu používat.

Opačný problém — tedy vydávání AI obsahu za pravý — také není hypotetický. V kalifornském sporu Mendones v. Cushman & Wakefield soudkyně Victoria Kolakowski v září 2025 zamítla žalobu poté, co odhalila, že žalobci předložili jako důkaz video vygenerované umělou inteligencí. Maura Grossmanová, profesorka z Waterloo University, to pro NBC News shrnula lapidárně: „Kdokoli se zařízením a připojením k internetu si z vašich deseti nebo patnácti sekund hlasu vytvoří dostatečně přesvědčivou nahrávku na to, aby zavolal do vaší banky a vybral vám peníze.“ Podle Americké advokátní komory dosáhly globální ztráty z podvodů s deepfake audiem v prvním čtvrtletí roku 2025 přes 200 milionů dolarů.

Co to znamená pro kontext války? Zachycený odposlech, ve kterém ruský velitel vydává rozkaz k útoku na civilisty, může být odmítnut jako deepfake — i když je pravý. Video, na kterém se voják dopouští válečného zločinu, už není automatickým důkazem. Na druhou stranu, přesvědčivé falsifikáty mohou být předkládány jako důkazy skutečnosti, které se nikdy nestaly. V obou případech strádá pravda sama — a s ní i schopnost mezinárodních tribunálů a novinářů rekonstruovat, co se vlastně stalo.

Obranou není technologie (ta v detekci deepfake zaostává za jejich tvorbou) — je jí procesní hygiena: řetězec úschovy důkazů, kryptografické podpisy nahrávek při pořízení, korespondující svědecké výpovědi, triangulace z více nezávislých zdrojů. A v každodenní komunikaci pak staré dobré pravidlo, které Grossmanová parafrázuje: „Místo důvěřuj, ale prověřuj, platí teď nedůvěřuj a prověřuj.“

Co si z toho odnést

Umělá inteligence ve válčení není jedna technologie, ale celý ekosystém nástrojů — od rozpoznávání satelitních snímků přes deepfake až po autonomní drony. Některé aplikace mají potenciál snížit lidské ztráty a chaos, jiné naopak mohou zrychlit zabíjení na úroveň, kterou lidské rozhodování nestíhá sledovat.

Pro běžného uživatele internetu — tedy i pro čtenáře E-Bezpečí — z toho plyne několik praktických závěrů:

Za prvé, v době ozbrojených konfliktů je rozumné zdvojnásobit opatrnost při sdílení videí a audio nahrávek z bojišť. Deepfake technologie už není výsadou státních aktérů; generativní nástroje jsou dostupné komukoli s připojením k internetu.

Za druhé, při pochybnostech o autenticitě obsahu je užitečné počkat na ověření z více nezávislých zdrojů — a současně se vyhnout opačnému extrému, kdy obviňujeme z deepfake jakékoliv video, které se nám z nějakého důvodu nelíbí. Oba typy chování podporují „lhářův dividend“.

Za třetí, chraňte si svůj hlas. Pár desítek sekund záznamu stačí dnes na vytvoření přesvědčivého klonu — proto mějte na paměti, že hlasové zprávy ze sociálních sítí, videa z živých vysílání a dokonce telefonní hlasové menu vaší banky mohou sloužit jako tréninkový materiál. U neobvyklých telefonátů od „známých“ se vyplatí ověřovací kódové slovo — starý fintěr, který generativní AI dosud neumí obejít.

Za čtvrté, debata o vojenské AI není jen věcí armád. Standardy, které se teď formují — kdo nese odpovědnost, jakou roli má lidský dohled, co je „přijatelná chybovost“ — nastaví rámec, v němž budeme žít všichni.

A za páté: zapomeňme na Terminátora. Skutečný zlom v dějinách válčení nenastane ve chvíli, kdy se stroj rozhodne zabíjet z vlastní vůle, ale ve chvíli, kdy lidé společensky přijmou, že stroj může zabíjet za ně — rychleji, levněji a bez politického rizika, že domů přijdou rakve s vlajkou. Tou chvílí už se, zdá se, pomalu prokousáváme.

Redakce E-Bezpečí

Zdroje

1. Abraham, Y. (2024). „Lavender“: The AI machine directing Israel’s bombing spree in Gaza. +972 Magazine. https://www.972mag.com/lavender-ai-israeli-army-gaza/
2. Human Rights Watch (2024). Questions and Answers: Israeli Military’s Use of Digital Tools in Gaza. https://www.hrw.org/news/2024/09/10/questions-and-answers-israeli-militarys-use-of-digital-tools-in-gaza
3. Human Rights Watch (2025). UN: Start Talks on Treaty to Ban ‘Killer Robots’. https://www.hrw.org/news/2025/05/21/un-start-talks-treaty-ban-killer-robots
4. Kirichenko, D. (2025). Artificial Intelligence’s Growing Role in Modern Warfare. U.S. Army War College — War Room. https://warroom.armywarcollege.edu/articles/ais-growing-role/
5. UN News (2025). ‘Politically unacceptable, morally repugnant’: UN chief calls for global ban on ‘killer robots’. https://news.un.org/en/story/2025/05/1163256
6. Stop Killer Robots (2025). 156 states support UNGA resolution on autonomous weapons. https://www.stopkillerrobots.org/news/156-states-support-unga-resolution/
7. Arms Control Association (2025). Geopolitics and the Regulation of Autonomous Weapons Systems. https://www.armscontrol.org/act/2025-01/features/geopolitics-and-regulation-autonomous-weapons-systems
8. Congressional Research Service (2025). Defense Primer: U.S. Policy on Lethal Autonomous Weapon Systems. https://www.congress.gov/crs-product/IF11150
9. DFRLab (2024). AI tools usage for disinformation in the war in Ukraine. https://dfrlab.org/2024/07/09/ai-tools-usage-for-disinformation-in-the-war-in-ukraine/
10. NPR (2022). Deepfake video of Zelenskyy could be ‘tip of the iceberg’ in info war, experts warn. https://www.npr.org/2022/03/16/1087062648/deepfake-video-zelenskyy-experts-war-manipulation-ukraine-russia
11. Al Jazeera (2024). ‘AI-assisted genocide’: Israel reportedly used database for Gaza kill lists. https://www.aljazeera.com/news/2024/4/4/ai-assisted-genocide-israel-reportedly-used-database-for-gaza-kill-lists
12. The Moscow Times (2026). Zelensky Says Kyiv Seized a Russian Position With Drones and Robots. Is This a Game Changer? https://www.themoscowtimes.com/2026/04/14/zelensky-says-kyiv-seized-a-russian-position-with-drones-and-robots-is-this-a-game-changer-a92497
13. CNN (2026). ‘Robots don’t bleed’: Ukraine sends machines into the battlefield in place of human soldiers. https://www.cnn.com/2026/04/20/europe/robots-ukraine-battlefield-drones-intl-cmd
14. The Conversation (2024). Israel accused of using AI to target thousands in Gaza, as killer algorithms outpace international law. https://theconversation.com/israel-accused-of-using-ai-to-target-thousands-in-gaza-as-killer-algorithms-outpace-international-law-227453
15. Wikipedia (2026, aktualizováno). Lethal autonomous weapon. https://en.wikipedia.org/wiki/Lethal_autonomous_weapon
16. Usanas Foundation (2026). Regulating Lethal Autonomous Weapons Systems (LAWS) in a Fractured Multipolar Order. https://usanasfoundation.com/regulating-lethal-autonomous-weapons-systems-laws-in-a-fractured-multipolar-order
17. International Centre for Counter-Terrorism — ICCT (2024). Tower 22: Innovations in Drone Attacks by Non-State Actors. https://icct.nl/publication/tower-22-innovations-drone-attacks-non-state-actors
18. International Centre for Counter-Terrorism — ICCT (2024). Exploitation of Generative AI by Terrorist Groups. https://icct.nl/publication/exploitation-generative-ai-terrorist-groups
19. Chávez, K., Swed, O. (2020). Off the Shelf: The Violent Nonstate Actor Drone Threat. Air and Space Power Journal. https://www.airuniversity.af.edu/Portals/10/ASPJ/journals/Volume-34_Issue-3/F-Chavez_Swed.pdf
20. Tactics Institute (2025). Drones, AI and cyber-jihad: the future of terrorism in the Middle East. https://tacticsinstitute.com/middle-east/drones-ai-and-cyber-jihad-the-future-of-terrorism-in-the-middle-east/
21. eDiscovery Today (2026). Audio Recording is Authentic, Rules Court, Rejecting Deepfake Claims. https://ediscoverytoday.com/2026/03/27/audio-recording-is-authentic-rules-court-rejecting-deepfake-claims-ediscovery-case-law/
22. NBC News (2025). AI-generated evidence showing up in court alarms judges. https://www.nbcnews.com/tech/tech-news/ai-generated-evidence-deepfake-use-law-judges-object-rcna235976
23. American Bar Association (2025). The Rise of the AI-Cloned Voice Scam. https://www.americanbar.org/groups/senior_lawyers/resources/voice-of-experience/2025-september/ai-cloned-voice-scam/