V posledních týdnech se digitálním prostorem opět šíří vlna znepokojivých zpráv o nebezpečných hrách, které cílí na dospívající. Po letech se vrací fenomény typu „Modrá velryba“, tentokrát pod novým názvem „Červený delfín“. Nárůst dotazů a hlášení v roce 2026 potvrzuje i online poradna projektu E-Bezpečí, kam se obracejí vystrašení rodiče i samotné děti. Je však důležité zachovat chladnou hlavu a pochopit, jak tyto mechanismy skutečně fungují.

Co o podobných „výzvách“ víme (a co je spíš legenda)

U těchto fenoménů je užitečné rozlišit dvě věci: reálné rizikové chování a příběh, který se kolem něj rychle vytvoří. V řadě případů neexistují ověřitelné důkazy, že by šlo o jednotně řízenou „hru“ s centrálním organizátorem. Častěji jde o směs provokací, napodobování a účtů, které si na strachu budují dosah.

To ale neznamená, že bychom měli mávnout rukou nad bezpečností. Reálné nebezpečí většinou neleží v samotném názvu „Červený delfín“, ale v tom, že některé děti mohou pod tlakem zvědavosti, party nebo potřeby uznání zkusit skutečně nebezpečné „triky“. Proto má smysl mluvit o principech a rizicích – ne podporovat mýtus.

Kdo za výzvami stojí? Často jsou to samy děti

Ačkoliv legendy o těchto hrách často mluví o tajemných „kurátorech“ a organizovaných skupinách, realita je obvykle mnohem prostší. Odborníci z projektu E-Bezpečí dlouhodobě upozorňují, že autory těchto profilů a šiřiteli výzev jsou často samotné děti. Jejich motivací není primárně někomu ublížit, ale upoutat pozornost a v krátkém čase nalákat na své profily co nejvíce nových sledujících. V prostředí TikToku nebo Instagramu funguje strach a tajemno jako nejsilnější magnet pro virální šíření obsahu.

Past přílišné medializace

Paradoxně jedním z největších rizik není výzva samotná, ale způsob, jakým o ní informují média a veřejnost. Přílišná a senzacechtivá medializace těmto fenoménům škodí. Pokud se o „Červeném delfínovi“ mluví jako o celospolečenské hrozbě v hlavních zprávách, vytváří se tím tzv. sociální nákaza. Šíření paniky a neověřených poplašných zpráv (hoaxů) dává těmto výzvám váhu, kterou by jinak neměly, a motivuje další děti k nápodobě, aby se staly součástí něčeho „zakázaného“ a populárního.

Proč podobné výzvy fungují: emoce, algoritmy a status

Dospívání je období, kdy se silně řeší přijetí vrstevníky, status a hranice. Obsah, který vyvolá šok, strach nebo dojem „zakázaného“, má proto přirozeně větší přitažlivost. K tomu se přidává logika sociálních sítí: čím víc emocí příspěvek vyvolá (komentáře, sdílení, reakce), tím častěji ho algoritmy ukážou dalším lidem.

Výsledkem může být dojem, že „to dělají všichni“. A právě to je problém: riziko se začne jevit jako běžná věc. I když většina dětí zůstane jen u sledování nebo „ironických“ sdílení, pro menší část může být tlak na nápodobu velmi reálný.

Na co si dát pozor: změna chování bývá důležitější než název trendu

Jeden izolovaný signál ještě nic nedokazuje. Důležitá je změna oproti běžnému fungování dítěte a kombinace více faktorů. Zpozornět má smysl, pokud se objeví náhlá tajnůstkářskost kolem telefonu, mazání historie a účtů, zhoršení spánku, výrazná úzkost po notifikacích nebo neobvyklé modřiny a „nehody“ bez jasného vysvětlení.

Varovným signálem může být také situace, kdy dítě mluví o „zkoušce odvahy“, „úkolech“ nebo o tom, že „to musí udělat“, aby nebylo za trapné. V takovou chvíli je klíčové nebýt vyšetřovatel, ale opora – dát najevo, že jste na jeho straně.

Jak s dětmi mluvit: Názvy výzev nejsou podstatné, rizika ano

Při prevenci je klíčové se s dětmi o rizikovém chování bavit, ale odborníci doporučují neříkat přímo názvy konkrétních výzev. Pokud dítěti řeknete „nehraj Červeného delfína“, pravděpodobně si ho ze zvědavosti vyhledá. Mnohem účinnější je mluvit o konkrétních rizicích, která se v online světě objevují napříč různými trendy. Diskutujte s nimi o tom, v čem spočívají nebezpečí u konkrétních aktivit, např.:

• Konzumace léků a neznámých látek: Proč může být i běžný lék ve velkém množství smrtelný.

• Hry se škrcením a dechem: Rizika nevratného poškození mozku při nedostatku kyslíku.

• Hrátky s elektřinou a ohněm: Jak snadno se situace může vymknout kontrole.

• Rizikový parkur: Rozdíl mezi profesionálním sportem a hazardem se životem pro video.

Když už dítě narazí na výzvu: jednoduchý postup, který pomůže

Pokud vám dítě ukáže obsah, který ho děsí nebo ho někdo k něčemu tlačí, nejdůležitější je zachovat klid. Zesměšnění nebo okamžitý trest často vede jen k tomu, že se dítě příště neozve. Místo toho si společně ujasněte, co přesně se stalo: kde to vidělo, kdo to poslal a zda je v tom vyhrožování nebo nátlak.

Prakticky pomůže udělat screenshoty (pro případ dalšího řešení), problémový účet zablokovat a nahlásit přímo na platformě. Pokud se objevuje vydírání, vyhrožování nebo jakýkoli náznak sebepoškozování, je na místě řešit situaci s odborníky a dát dítěti jasně najevo, že v tom není samo.

Zajímejte se o svět, ve kterém vaše děti žijí

Nejlepší ochranou není zákaz internetu, ale aktivní zájem rodičů o digitální život jejich dětí. Rodiče by se měli stát „průvodci“ v online světě, nikoliv jen kontrolory.

Někdy pomůže začít jednoduchou větou: „Nechci ti brát telefon ani tě kontrolovat. Chci ti krýt záda, když na internetu narazíš na něco nebezpečného.“ Nebo: „Stalo se už, že ti někdo poslal výzvu, která ti nebyla příjemná? Co jsi udělal/a?“ Dobře funguje i společná dohoda: když se objeví cokoli, co zahrnuje bolest, škrcení, léky, oheň, elektřinu nebo nátlak typu „dokážeš to?“, dítě vám to ukáže – a vy to nebudete trestat, ale řešit spolu.

Pokud budete vědět, jaké influencery vaše dítě sleduje a co ho v online prostoru baví, mnohem dříve si všimnete, že se děje něco neobvyklého. Budování vzájemné důvěry zajistí, že pokud dítě narazí na něco, co ho vyděsí nebo mu začne někdo vyhrožovat, přijde za vámi jako za první instancí, aniž by se muselo bát trestu nebo odebrání telefonu.