Rizikový kontakt dítěte s neznámým člověkem na internetu nemusí probíhat a zůstat pouze na jedné platformě - z online her, sociálních sítí nebo dalších služeb se může postupně přesouvat do soukromých messengerů, kde komunikace získává intimnější charakter a může přejít v manipulaci, nátlak, sexualizovanou komunikaci nebo sextortion. Případy z poradny E-Bezpečí ukazují, že důležitější než samotný název aplikace je cesta, kterou komunikace prochází, a schopnost dítěte rozpoznat varovné signály bez ohledu na konkrétní platformu.
Většina dětí má dnes vlastní digitální stopu ještě dříve, než se narodí. Ultrazvukový snímek sdílený na Facebooku, radostné „bude to holčička!“, jméno porodnice, předpokládaný termín porodu — to vše tvoří základ digitální identity člověka, který o tom nemohl nijak rozhodnout. V Institutu pro výzkum a vzdělávání v oblasti digitálních technologií a kybernetické bezpečnosti Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (který navazuje na dlouholetou činnost Centra prevence rizikové virtuální komunikace) se tématu sharentingu věnujeme dlouhodobě a výsledky našich výzkumů ukazují, že problém roste — stejně jako nástroje, kterými lze nasbíraná data zneužít. A nejde přitom jen o rodiče.
V posledních týdnech se digitálním prostorem opět šíří vlna znepokojivých zpráv o nebezpečných hrách, které cílí na dospívající. Po letech se vrací fenomény typu „Modrá velryba“, tentokrát pod novým názvem „Červený delfín“. Nárůst dotazů a hlášení v roce 2026 potvrzuje i online poradna projektu E-Bezpečí, kam se obracejí vystrašení rodiče i samotné děti. Je však důležité zachovat chladnou hlavu a pochopit, jak tyto mechanismy skutečně fungují.
Aktuální a velmi emotivní vlna diskusí o zavedení striktního zákazu sociálních sítí pro děti mladší patnácti let, kterou v českém veřejném prostoru v únoru 2026 znovuotevřel Andrej Babiš, představuje v mnoha ohledech „déjà vu“. Ačkoliv se může zdát, že jde o zcela nový politický impuls, tato problematika u nás rezonovala již opakovaně, zejména v souvislosti s implementací evropského nařízení GDPR. Právě tehdy se vedly ostré debaty o tom, zda má být věková hranice pro „digitální plnoletost“ stanovena na 13, 15 či 16 let. Česká republika se nakonec v roce 2019 přiklonila k hranici 15 let v rámci § 7 zákona č. 110/2019 Sb., čímž de jure přístup mladších dětí bez souhlasu rodičů omezila. Současný politický apel tedy v podstatě jen obnažuje fakt, že tehdejší legislativní úprava zůstala bez funkčních kontrolních mechanismů pouze formálním textem.
Vánoce a přelom roku jsou období, kdy sociální sítě tradičně zaplaví rodinné fotografie či videa. Děti u stromečku při rozbalování dárků, videa „první reakce“ na dárek, společné fotky z návštěv, prskavky, ohňostroje, silvestrovské oslavy a domácí pohoda v pyžamu. Právě v tom je ale sváteční sharenting zákeřný: sdílíme rychle, spontánně, často pod vlivem emocí – a přitom tvoříme obsah, který může na internetu zůstat velmi dlouho, šířit se mimo původní okruh lidí a dítěti se jednou vrátit v úplně jiném světle.