V průběhu dubna 2012 byly publikovány unikátní výsledky výzkumu Univerzity v Britské Kolumbii (Kanada), které srovnávají tradiční šikanu a kyberšikanu. Potvrzují, že dynamika kyberšikany je jiná, než u tradiční šikany, čemuž je třeba přizpůsobit preventivní programy a specifickou intervenci.

Výzkum, zahrnující téměř 18000 respondentů ve věku 10-18 let, potvrdil, že cca 25-30 procent oslovených dětí bylo zapojeno do kyberšikany. Co je ale velmi důležité: 95 % vnímalo kyberšikanu pouze jako vtip, který neměl oběti ublížit, pouze 5 % respondentů připustilo, že kyberšikana probíhala s úmyslem ublížit druhému člověku. Dr. Jennifer Shapka, jedna z realizátorů výzkumu, uvádí, že "mladí lidé podceňují dopad kyberšikany na oběť (i když je kyberšikana myšlena jako žert)".

Veronika Krejčí z týmu E-Bezpečí rovněž upozorňuje na to, že i v českých podmínkách velké množství případů kyberšikany proběhlo (a probíhá), aniž by agresor chtěl oběti skutečně ublížit. Stejně tak výzkumy týmu Centra PRVoK prokazují, že ačkoli je počet případů kyberšikany v ČR vysoký, většina z nich je pouhým nezvládnutým žertem, který se vymkl kontrole.

V rámci kyberšikany hrají mladí lidé několik základních rolí - jako agresoři, oběti a publikum (svědci). Bohužel se na tyto jednotlivé role v rámci kyberšikany stávající preventivní programy příliš nezaměřují. "Důležité je realizovat pro žáky vzdělávací aktivity zaměřené na to, jak může pouhý žert způsobit oběti (ale také agresorovi) vážné problémy", uvádí Shapková.

Tradiční šikana (školní šikana) je často spojena se třemi hlavními charakteristikami:
a) rozdílný podíl na moci mezi obětí a agresorem (agresor má větší moc než oběť),
b) aktivní útok na oběť,
c) pokračující agrese.

Shapková ovšem vysvětluje, že výzkumy z posledních let stále více prokazují, že kyberšikana těmto charakteristikám neodpovídá. Tradiční znaky moci - velikost a popularitu - online agresor nepotřebuje a nevyužívá. Stejně tak nemusí docházet ke striktnímu oddělení rolí - agresor, oběť a publikum. Jednoduše kyberšikanu nelze vznímat jako formu tradiční šikany, je to specifická forma psychické agrese.

Autorka výzkumu dále upozorňuje na to, že v procesu ochrany dítěte před riziky internetu je velmi důležitá úroveň jeho vztahu s rodičem. Čím lepší jsou vztahy mezi rodičem a dítětem, tím menší je pravděpodobnost, že by dítě začalo kyberšikanu realizovat.

Kamil Kopecký, E-Bezpečí

Zdroje:

University of British Columbia (2012, April 13). Cyberbullying and bullying are not the same. ScienceDaily. Retrieved July 16, 2012, from http://www.sciencedaily.com­