O  tom, že se internet stal nedílnou součástí života dnešních dětí není pochyb. Otázka je, zda je však současná mládež dostatečně připravena na virtuální svět.Není to ještě tak dlouho, kdy byl internet vymožeností a novinkou. Dnešní jedinec ho však považuje za samozřejmost a život bez něj si nedokáže ani představit. Podle studie, realizované na popud sociologů a psychologů z Univerzity Karlovy, objednané ministerstvem vnitra, internet využívá 91 % českých dětí ve věkovém rozmezí 12 – 18 let. Děti tak v České republice dohánějí své vrstevníky v západních zemích, zejména Kanadu a USA. K nejčastějším internetovým činnostem dětí patří komunikace s přáteli pomocí chatu, e-mailu, messangerů, především ICQ, rády se také potkávají na sociálních sítích jako např. Facebook, sledují YouTube aj.

Rozdíl mezi západními zeměmi a naším státem je způsob nastolení internetové éry. Zatímco západní děti se k internetu dostaly přes bouřlivou debatu odborníků (učitelů, psychologů, sociologů aj.), české děti se do virtuálního světa odstěhovaly v tichosti. Evropská agentura Eurobarometr zjistila, že čeští rodiče věnují internetové činnosti svých potomků minimální pozornost, konkrétně 3. nejmenší ze všech zemí Evropské unie.

Důvodem je i fakt, že mnohdy rodiče neumějí s internetem zacházet a nejsou ani v tomto směru dostatečně informováni. Ani učitelé na tom nejsou o mnoho lépe. Sociolog Petr Soukup, jeden z autorů realizovaného výzkumného šetření, k tomu dodává: „Děti si ve výzkumném šetření třeba často stěžovaly, že se ve škole nedozvědí nic o rizicích, která jim na internetu hrozí.“

Rizik, která jsou s internetem spojena, je opravdu mnoho. Pravděpodobně nejhorší nebezpečí skrývá možné sexuální zneužití i možná závislost na internetu. Dle učitele Jana Šebrleho z pražské školy v Chlupově ulici, je třeba, aby se děti učily zacházet s internetem již od 1. třídy základních škol. „Bohužel nikdo z učitelů nemá ucelený obrázek o tom, jak se žáci českých základních škol s internetem seznamují,“ konstatuje mluvčí České inspekce Libor Vacek, který rovněž plánuje zapojení problematiky internetu a počítačů do výuky.

Internet pro současné náctileté představuje zcela jiný vesmír. Zejména v západním světě je zcela běžná permanentní přítomnost na síti, přičemž internetoví uživatelé zvládnou současně hrát on-line hry, odpovídat na e-maily, odskočit na svou MySpace stránku, povídat si přes ICQ. Tzv. multitasking, tedy práce na několika úkolech najednou, ovládl virtuální svět nejen v západních zemích, ale i u nás. Otec jistého Grega dodává: „Nejjednodušší způsob, jak se dorozumět se svým synem, je poslat mu e-mail z vedlejšího pokoje. Když totiž přijdu k němu do pokoje, nebude mě vnímat.“ Americké děti jsou však ve srovnáni s českými mnohem dál. Ale realizované průzkumy ukazují, že české děti jejich americké kolegy brzy dostihnou.

Neurologové a psychologové však upozorňují, že mozek dětského uživatele internetu není na neustálé těkání mezi obrazovkami vybaven a následkem je, že se výrazně snižuje dětská pozornost. Učitelé tak často tvrdí, že učit současné děti tradičními způsoby již není možné, neboť nejsou schopni udržet pozornost. Rovněž přílišný pobyt ve virtuálním světě připravuje děti o sociální dovednosti a výrazně je omezuje i v osobní komunikaci. Mnohý dětský uživatel internetu už dnes nevidí hranice mezi reálným světem a tím virtuálním. Současné děti se s internetovým prostředím identifikují a hledají v něm své místo, hrají v něm jistou roli.

Učitel informatiky a matematiky z Červeného vrchu, Petr Naske, připomíná, že pro současné děti je stále těžší být v něčem dobrý a v něčem vynikat a internet jim to umožňuje. Upozorňuje: „Mnohým dětem hrozí, že svět internetu a počítačových her zastíní všechny ostatní typy zábavy a vzdělávání. Musíme jim umět vysvětlit, že život je stále stejný, jen ho teď žijeme vedle těch nových technologií.“ Důkazem důležitosti učitelova tvrzení je i jeho osobní zkušenost s kyberšikanou, tedy šikanou realizovanou prostřednictvím internetu.

„Děti například pověsily na internet zesměšňující informace o spolužákovi. Umějí udělat svou webovou stránku, je to pro ně hra. Ale nemají jasnou představu o hranicích mezi hrou a tím, že mohou někomu ublížit. Neuvědomují si, že realita sítě je skutečná.“, popisuje Naske. I mnozí učitelé bojují s kyberšikanou a neví si rady s natáčením na mobilní telefony svými žáky. I k tomu Petr Naske má svůj názor, na němž je mnohé pravdou. Říká: „My učitelé se rozčilujeme nad tím, že žáci používají moderní technologie, aby nás zesměšňovali – natáčejí nás na mobily a zavěšují to na YouTube.“ Dodává však, že učitelé často neumí nic jiného, než jim to zakázat. „Přitom bychom potřebovali mnohem víc pracovat na tom, aby děti moderní technologie uměly nejenom běžně používat, ale aby o nich uměly víc přemýšlet.“

 

 

Přes mnohá rizika a varování se však najdou i zastánci internetu, kteří mluví o pozitivním vlivu internetu na adresáta. Jedním z nich je i kanadský autor Don Tapscott, jenž ve svém výzkumu dospěl k názoru, že tzv. „net generace“ je výrazně chytřejší, rychlejší a tolerantnější ve srovnání s generacemi minulými. Podle něj totiž internetové činnosti vyžadují aktivnější přístup jeho uživatele než třeba u „pouhého“ televizního diváka. „Webové děti se mnohem živěji zajímají o svět kolem sebe, mají smysl pro sociální spravedlnost, uvažují pružně, milují inovace všeho druhu a práci mají jako zábavu“, říká Tapscott.

Virtuální svět našich dětí nás děsí, především proto, že mu nerozumíme. Pochopit interakci dítě a internet není, zejména pro starší generaci, vůbec snadné. Na internetovou síť se přesunuly i mnohé sociální vztahy dospívajících, svět se pro dnešní děti stal anonymnější a rychlejší. Internet však s sebou nese i riziko nedorozumění či úzkost z neznámého a skrývá bohužel i nejednoho sexuálního agresora. Aktuální průzkum ukazuje, že sexuální obtěžování na internetu zažilo více než 10 % žáků základních škol. Výzkum rovněž přinesl výsledky, že české děti jsou vůči takovému jednání odolné. Drtivá většina dotazovaných uvádí, že by se s osobou, která jim dělala sexuální nabídky, nikdy osobně nesetkala.

Pro rodiče internetových dětí je pravděpodobně nejlepším doporučením přiměřený monitoring jejich potomků v době, kdy jsou na internetu. Není totiž možné dnešním dětem internet zakázat a vytrhnout je tak z jejich již přirozeného prostředí. Vhodné je naopak náležitě omezovat pobyt na síti a sledovat, co na ní dělají. Naordinovat dítěti den bez ICQ a počítače vůbec, aby si dokázal, že se bez PC a internetu obejde, je pro internetového dětského uživatele též velmi cenná zkušenost.

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Použitý zdroj:

BROLÍK, T. a kol. Záhadný svět našich dětí. In Respekt, 22. prosinec, 2008. s. 16.

Dostupné na internetové verzi Učitelských listů:http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelskelisty/Ar.asp?ARI=103719&CAI=2167 [cit. 08-01-2009].