Díky projektové podpoře (projekt CEDMO 2) z Národního plánu obnovy nabízíme vzdělávací akce (přednášky/besedy) zaměřené na úvod do problematiky umělé...
V těchto dnech ve spolupráci s Českou televizí - ČT EDU připravujeme nové pořady zaměřené na podporu mediální výchovy a mediální gramotnosti. Do...
V těchto dnech díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy intenzivně školíme žáky 1. a 2. stupňů ZŠ v problematice online...
Již několik měsíců se vedou diskuse o využívání a zákazech mobilních telefonů ve škole. Média pravidelně informují o sporech mezi mnohými řediteli základních škol, kteří jsou pro zákaz telefonů i o přestávkách, a Českou školní inspekcí, která varuje před neodůvodněným zásahem do soukromého vlastnictví dětí. Na webu E-bezpečí vyšly již dva komentáře, které se vyjadřují k této problematice. Ovšem tentokrát se nebudeme zabývat úlohou školních přestávek ani nepřesnostmi a mýty, které se objevují ve veřejné diskusi. Podíváme se, co si o tom myslí přímo děti ze základních škol.
Takřka v přímém přenosu mohli pravidelní uživatelé Facebooku vidět vznik dezinformace (chcete-li fake news či hoaxu), která se velmi rychle rozšířila internetem a vyvolala vlnu nenávistných projevů (hate speech). Terčem útoku se tentokrát stal Marek Wollner, moderátor pořadu Reportéři ČT, a jeho kolegyně Nora Fridrichová. Tvůrcem samotné dezinformační zprávy byl pak Tomio Okamura (či administrátor jeho oficiálního profilu).
Volby do Evropského parlamentu opět doprovázejí mýty a dezinformace, které začínají prostupovat sociálními sítěmi. Dezinformace a polopravdy spojené s členstvím ČR v EU jsou aktivně šířeny představiteli různých politických stran a uskupení, stejně jako jejich příznivci. V dnešním textu se zaměříme na nejčastější mýty, které o Evropské unii panují a které jsou v těchto dnech opět aktivně v prostředí sociálních sítí sdíleny a rozšiřovány.
Ve většině případů kyberšikany, o kterých informují média a organizace, které se intervencí či prevencí v oblasti kyberšikany zabývají, se velmi často dozvídáme pouze to, co bylo výsledkem kyberšikany. Na naše emoce pak silně působí příběhy dětských obětí - dozvídáme se např. informace o tom, že se spolužáci v online prostředí posmívají spolužačce, sdílí její fotografie s posměšnými komentáři, snaží se poškodit její pověst, natáčí ji o přestávkách, jak se dehonestující video spolužáka šíři po YouTube či TikToku apod.
Abychom však pochopili, proč ke kyberšikaně dochází a jak minimalizovat riziko jejího vzniku v prostředí školy, nesmíme se dívat pouze na její výsledek, ale také na to, proč k situaci došlo. A právě na motivy, které ke kyberšikaně vedou, se zaměříme v našem dnešním textu.
S rozšířením internetových služeb mezi běžnou populaci začali být senioři na internetu aktivní. Aktivně pracují s e-mailovými službami, vyhledávají informace pomocí internetových vyhledávačů, diskutují a také obchodují a účastní se internetových aukcí. Stejně jako v reálném světě se i v tom virtuálním setkávají s rizikovými formami chování a stávají se oběťmi různých druhů trestných činů, především různých druhů internetových podvodů. To, že byli v online prostředí podvedeni, však často nehlásí - bagatelizují částky, o které v online světě přišli (stokoruny, tisícikoruny), obávají se sekundární viktimizace ze strany policie, stydí se, že se nechali napálit, nebo jsou skeptičtí a nevěří, že by policie pachatele skutečně dopadla.
Internetem se opět šíří fotografie dětí zahleděných do mobilních telefonů před obrazem Noční hlídka, která má charakterizovat současnou generaci dětí. Uživatelé sociálních sítí pak fotografii sdílejí a vášnivě komentují, aniž by znali situaci, ve které byla pořízena.
Nový příspěvek k problematice dezinformací a fake news, ve kterém jsme spojili síly s Ondřejem Šálkem a jeho kreativním týmem. A hlavně pozor: Sovy nejsou tím, čím se zdají být... Speciální poděkování pro Martina Kožíška za koordinování výroby.