Pohyb uživatele v rámci internetu není zdaleka tak anonymní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každý příspěvek na blogu, poznámka v diskusi pod článkem či aktivita na Facebooku, Twitteru nebo na jiné sociální síti za námi zanechává vyhledatelné informace, na základě kterých je možné při troše „štěstí“ a umu zjistit nemálo informací o určité osobě. Od zájmů a názorů až po vzhled či kamarády. Souboru těchto informací se říká digitální stopy.

Je možné je obecně rozdělit do řady kategorií. Například na ty snadno vyhledavatelné a veřejné, které je možné vysledovat například Googlem, na skupinu poloveřejných, ke kterým má přístup jen určitý okruh lidí (zeď na Facebooku při dobrém zabezpečení) a nebo na zcela skryté, jako jsou technické záznamy na navštívených serverech, cookies prohlížeče a další.

My se v následujícím omezíme na ty druhy stop, které jsou relativně snadno dostupné a může je vysledovat každý běžný uživatel. Předně proto, že jde o informace, které je možné nejsnáze ovlivnit, ale také z toho důvodu, že reálně představují největší bezpečností hrozbu.

Základními zdroji takovýchto informací jsou tedy především:

•    diskuse pod články;
•    profily a aktivita v sociálních sítích či na Wikipedii;
•    vlastní blogy či webové stránky;
•    Facebook, Twitter a další sociální sítě;
•    členství ve spolcích, které na web umísťují jména členů;
•    registrace na internetových stránkách. 

Již na první pohled je patrné, že rozmanitost míst, kde člověk zanechává svůj otisk, je poměrně velká. Pokud bychom chtěli úplně minimalizovat tvorbu digitálních stop, museli bychom téměř přestat používat internet, což se nejeví jako úplně vhodné řešení. Proto se podíváme spíše na metody, jak snížit jejich riziko, a také se zmíníme o tom, v čem mohou být takové stopy vlastně nebezpečné.

Významným zdrojem stop mohou být také aktivity jiných uživatelů, se kterými ale člověk nemůže dělat téměř nic, pokud je dodržován zákon na ochranu osobních údajů  či není porušeno právo na ochranu osobnosti.

Minimalizace následků

Jak již bylo řečeno, zcela zahladit stopy na internetu není nic jednoduchého, ale existuje řada metod, jak technických, tak i čistě uživatelských, které je možné použít.

Jednou z nejzajímavějších metod je TOR, který je schopen zvýšit zabezpečení i směrem k logovacím souborům. TOR je určený k tomu, aby se servery nedokázaly dozvědět reálnou IP adresu vašeho počítače. Využívá se přitom metody zvané onion routing, která funguje díky řadě dobrovolníků po celém světě. Pokud jej chcete používat, je možné si do prohlížeče nainstalovat vhodný doplněk, jak je OperaTor pro Operu či xB Browser pro Firefox. Vzhledem k nízké rychlosti jej doporučuji zapínat jen na konkrétní činnosti, kde má zakrývání IP adresy smysl.

Používejte více přihlašovacích jmen a přezdívek a nikdy je nespojujte s něčím, co by přímo ukazovalo na vaši osobu. Rozhodně je třeba používat více hesel netriviální složitosti, neboť zabezpečení řady webů je velmi malé a případná ztráta hesla by mohla být velmi nepříjemná, zvláště pokud je součástí registrace také e-mail, na který byste měli stejné heslo, přihlašovali se s ním na Facebook atp.

Poměrně zajímavé jsou nástroje, které vytvářejí speciální hesla a spravují je samostatně. Vy si pak pamatujete jen jedno centrální. Ve webovém prohlížeči se ale zapamatovávání hesel nedoporučuje. Po vypnutí prohlížeče je bezpečné smazat cookies.

Další významným nástrojem pro omezení digitálních stop je nepoužívat  pracovní či školní e-mailovou adresu tam, kde nejde o pracovní záležitosti. Podle ní je možné snadno dohledávat řadu informací a v zásadě vás také identifikuje. Samozřejmostí by mělo být velmi střízlivé a obezřetné publikování fotografií, které začíná být stále problematičtější s rozvojem technik na automatické rozpoznávání obličejů a osob.

Další možností technické ochrany je Proxy Server, pomocí kterého lze značně omezit možnosti pokročilejších sledování například z log souborů, ale nejen z nich. Může fungovat jak softwarově, tak také hardwarově. Pro Firefox je možné použít doplněk FoxyProxy, který se jednoduše ovládá a je zdarma.

Pro přístup k webům s citlivými údaji – bankovnictví, sociální sítě, informační systémy je nezbytné užít šifrovaného přenosu dat, aby nemohla být komunikace odposlouchávána. Stejně tak je dobré opatrně přistupovat k otevřeným WiFi sítím, které jsou v poslední době tak populární.

Rizika digitálních stop

Jaká jsou vlastně rizika digitálních stop a proč má smysl se je snažit minimalizovat? V zásadě je možné hovořit o dvou základní oblastech nebezpečí. Tím prvním je ztráta soukromí. Pokud je někdo schopen pomocí jednoduchý vyhledávacích metod zjistit informace o názorech, přátelích či postojích nějaké osoby, je možné říci, že došlo k porušení jejího soukromí. Velmi zákeřné může být to, že si toho není daná osoba vědoma, což může mít nepříjemné dopady při získávání práce, ale také v řadě dalších oblastí.

Druhým významným bodem je problém se zneužitím digitální identity. Pokud někdo disponuje dostatkem informací, může relativně snadno vytvářet falešné profily, které působí velice autenticky, ale mohou vykonávat činnost v neprospěch svého domnělého majitele. Může již o podvody, mystifikace, kyberšikanu nebo i ekonomické poškození dobrého jména či značky. Zvláště nebezpečné je, pokud dojde ke zneužití profilu, který je vnímaný dalšími uživateli jako verifikovaný.

V tomto kontextu je zřejmé, že není radno problematiku digitálních stop nijak podceňovat. Jistě není nutné přestat zcela používat sociální sítě či internet, ale je dobré si být vědom rizik a používat přiměřené technické i uživatelské prostředky k tomu, aby digitální stopa byla co nejmenší. Další z možných variant ochrany je snažit se stopy nějakým způsobem rozmazat, kupříkladu produkcí falešných profilů či mystifikací. Jde ale o způsob, který odporuje informační etice, a proto jej nelze doporučit.

Pro portál E-Bezpečí
Bc. Michal Černý