Remove
K nejtragičtějším mediálně známým případům kybergroomingu patří kauza usvědčeného devianta Pavla Hovorky. Pavel Hovorka, vrátný v pražských tiskárnách, byl v roce 2008 odsouzen za pohlavní zneužívání, vydírání, svádění k pohlavnímu styku a ohrožování mravní výchovy dítěte. Trestné činy se týkaly 20 nezletilých chlapců, z nichž 8 Hovorka k sexuálnímu styku donutil. Byl odsouzen na 6,5 roku odnětí svobody (původní trest 8 let mu byl zmírněn u odvolacího soudu).
Britský pedofil Michael Wheeler (35 let, elektroinženýr) se v roce 2003 přiznal k 11 sexuálním útokům na nezletilé dívky, přičemž 2 z dívek sexuálně zneužil. Byl odsouzen na 3 roky odnětí svobody (Internet 'grooming' law moves closer 2003).
Wheeler používal k seznamování se s dívkami veřejný chat. Na chatu navázal kontakt také s jednou ze zneužitých dívek, které bylo v té době 11 let. Postupně ji manipuloval, diskutoval s ní o různých problémech, o sexuálních otázkách apod. Dívka se mu začala stále více svěřovat a postupně se na něm stala citově závislá.
Krátce po jejích 13. narozeninách ji začal sexuálně obtěžovat a zneužil ji.
V případě, že by k sexuálnímu zneužití oběti Wheelerem došlo v době, kdy byla mladší 13 let, hrozil by mu podle britského práva v maximální sazbě trest doživotí. Policie věří, že si na dosažení této věkové hranice Wheeler počkal záměrně (Chat room paedophile jailed 2003).
Michael Wheeler (Zdroj: BBC NEWS 2003)
Bývalý pošťák Douglas Lindsell (64) byl v roce 2003 odsouzen na 5 let odnětí svobody za sexuální obtěžování několika dívek a za pokus o znásilnění.
Lindsell se s dívkami seznamoval pomocí internetového chatu, kde tvrdil, že je mu 15 let. Někdy své tvrzení doprovázel také informací, že umírá na rakovinu. Dvě dívky ve věku 13 a 14 let dokonce přiměl k osobní schůzce. Těm se naštěstí podařilo utéct a uniknout znásilnění. Poté jim Lindsell telefonicky vyhrožoval, že si je najde a znásilní je (The perfect family man who preyed on young chatroom girls 2003).
Řadě dívek také zasílal své nahé fotografie (někdy své vlastní, někdy fotografie svého syna), na jednu z nich dokonce zapsal i svoji adresu, což později vedlo k jeho dopadení. Lindsell si vedl databázi více než 70 dětí, která obsahovala takové detaily, jako jsou barva a délka vlasů, barva očí, oblečení, škola, informace o rodině a další intimní detaily typu velikost podprsenky a jaké sexuální praktiky se dítěti líbí/nelíbí (Lindsell 'biggest' internet grooming case 2003).
Prostřednictvím internetu a mobilních telefonů komunikoval s více než 73 dívkami (54 z Velké Británie, 19 ze zahraničí, mimo jiné např. z Kanady a Nového Zélandu). Také si pro tyto účely koupil knihu o slangu teenagerů, aby jeho zprávy byly přesvědčivější.
V komunikaci s dívkami pokračoval i po svém uvěznění.
Douglas Lindsell (Zdroj: Mugshots.com 2003)
Dne 12. září 2009 spáchala sebevraždu 13letá žákyně 7. třídy floridské základní školy Hope Witsell. Důvodem její sebevraždy byl sexting.
Hope Witsell (Zdroj: CBSNEWS 2009)
Hope vyrůstala v malém zemědělském městečku Sundance na Floridě. Ve třídě patřila k výborným a aktivním žákyním, netrpěla depresemi, měla hodně přátel. Naplánovala si, že bude v budoucnu studovat na Floridské univerzitě, zajímalo ji hlavně zemědělství a chovatelství.
Protože chtěla upoutat pozornost Alexe Eargooda, chlapce, který se jí líbil, zaslala mu mobilním telefonem svou nahou fotografii. Jeho spolužačka si ale v autobuse od něj půjčila mobil, ve kterém našla nahou fotku Hope. Tuto fotku pak dívka přeposlala dalším spolužákům a spolužačkám ze školy. Během několika hodin začala fotografie kolovat po okolních základních a středních školách.
A od té chvíle začala probíhat ve škole šikana – spolužáci se Hope smáli, uráželi ji, říkali o ní, že je děvka a coura. Postupně se o sextingu Hope a o její nahé fotografii šířící se školou dozvědělo vedení školy, které Hope na týden vyloučilo (vyloučena měla být na začátku nového školního roku).
„Tisíce lidí mě nenávidí,“ napsala si Hope do svého deníku (Kopecký 2011).
Na konci školního roku se chtěla Hope s dalšími spolužáky a spolužačkami delegovanými z různých škol zúčastnit výročního setkání organizace Future Farmers of America (FFA), která se zaměřuje na vzdělávání v oblasti zemědělství. Na této akci jsou studenti za svou práci v oblasti zemědělství odměňováni.
Výroční setkání FFA se uskutečnilo v Orlandu. Na této akci Hope oslovila skupina chlapců, kteří ji nutili, aby jim dala svou nahou fotografii, aby se jim vyfotila na mobilní telefon. Jeden z nich byl obzvláště agresivní – několikrát volal k Hope na pokoj, ve kterém bydlela s ostatními dívkami, a nutil ji, aby mu poslala fotografii svých ňader. Hope chlapce nejdříve ignorovala. Obtěžování však nepřestalo ani v noci, a tak se Hope nakonec mobilním telefonem vyfotografovala a nechala ho za dveřmi, kde jej ráno našli dospělí a spatřili její fotografii (Kopecký 2011).
Počátkem nového školního roku po absolvování trestu vyloučení se Hope se svou matkou Donnou vrátila do školy. Tam se dozvěděla, že jí škola zakázala kandidovat na studentského zástupce na další akci FFA. Byla to pro ni rána, protože sama cenu FFA obdržela.
O týden později se Hope se svou spolužačkou Rebekou zastavila v kavárně, kde ji oslovila skupinka chlapců s tím, že mají její nahou fotografii a že se zastaví u ní ve škole a začne peklo. Hope utekla z kavárny v slzách.
O tom, co se dělo dál, se vedou spory. V pátek 11. září 2009 se mělo odehrát zhruba následující – Hope se setkala se školní sociální pracovnicí Jodi Orlando. Někteří zaměstnanci školy si všimli, že má Hope na nohou řezné rány, které mohou být důkazem sebepoškozování.
Sociální pracovnice ve své kanceláři s Hope nějakou dobu hovořila a nakonec společně uzavřely a podepsaly tzv. „no-harm contract“ čili smlouvu o neubližování si. Podle této smlouvy Hope souhlasila s tím, že jakmile by pocítila potřebu si ublížit, řekne to někomu dospělému. Jodi i Hope tuto dohodu podepsaly (smlouva byla po smrti Hope nalezena v koši její ložnice). Rodiče Hope později vypověděli, že jim nikdo ze školy neřekl, že by si jejich dcera chtěla ublížit.
V sobotu 12. září 2009 zůstala Hope doma a sekala trávník. Rodiče byli v práci. Po jejich návratu z práce se společně navečeřeli. V 20:30 zazvonil telefon a Hope jej zvedla. Když se její rodiče ptali, kdo volá, odpověděla „Tereza“. Na displeji telefonu však bylo uvedeno „Michael“, vypověděli později rodiče. V 21:10 byla matka zkontrolovat Hope v jejím pokoji. Ta byla v pořádku, ležela na posteli a psala si deník. O hodinu později ji matka šla uložit a našla ji oběšenou. Visela na růžovém šátku, který si omotala kolem baldachýnu své postele… (Kopecký 2011)
Její poslední záznam z deníku obsahoval tato slova:
„Jsem rozhodnuta. Cítím to v žaludku. Zkusím se oběsit. Doufám, že se mi to podaří.“ (Kopecký 2011)
Jessica ze Cincinnati v Ohiu se oběsila 3. července 2008 poté, co její bývalý přítel rozeslal její nahé fotografie. Stala se tak jednou z prvních obětí sextingu.
Jessica Renee Logan (Zdroj: Bullycide 2010)
V březnu 2008 se Jessie spolu s dalšími dvěma kamarádkami vyfotily nahé mobilními telefony. Jessie pořízenou fotografii poslala svému příteli Ryanu Salyersovi. Chlapec pak fotografii rozesílal 4 dalším dívkám navštěvujícím střední školy Loveland High, Moeller High School, Sycamore High, kam chodila také Jessica, a křesťanskou akademii Cincinnati Hills (McConnell 2009).
Studentky je pak rozesílaly dalším lidem.
Po zveřejnění fotek se Jessie stala terčem posměchu ostatních nejen ve škole, ale i mimo ni. Pomoc se snažila najít u školního poradce, právního poradce a důstojníka městské policie. Nicméně vzhledem k tomu, že Jessice bylo už 18 let, nenašel se zákon, který by jí mohl zaručit ochranu.
Místní důstojník Jessice poradil, aby svůj příběh sdělila médiím. Jessie proto poskytla rozhovor pro cincinnatský TV Kanál 5 WLWT. Hovořila o rozsáhlém obtěžování a ponižování, kterému čelí díky tomu, že její fotografie koluje po škole. „Pořád mě pronásledují a zesměšňují,“ řekla. „Jen chci, aby si nikdo jiný nemusel projít něčím podobným.“ snažila se varovat ostatní (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009).
A ačkoli byla Jessičina totožnost utajena (na obrazovce byla vidět pouze silueta a její hlas byl změněn), to, že rozhovor poskytla právě ona, brzy věděla celá škola. Rozhovor vidělo značné množství studentů Sycamore High, učitelů i vedení školy.
Poté se obtěžování vystupňovalo. Spolužáci Jessice nadávali, že je „coura“, „děvka“ a „kurva“. Také přijímala telefonní hovory, dostávala textové zprávy a zprávy na své stránky na sociálních sítích MySpace a Facebook od spolužáků i od studentů, které neznala, v nichž zaznívaly podobné urážky a nadávky.
„Viděla jsem, jak ji během léta vyhodili ze 3 nebo 4 večírků kvůli její „pověsti“,“ řekl její přítel Steven Arnett. „Všude, kam šla, o té fotce věděli, protože ji viděli! Je to ponižující. Byla ponižována,“ řekla Cynthia Logan (Hastings 2009).
„Někteří vrstevníci šli nad rámec slovního trápení a házeli po Jessice věcmi. Toto závažné a všudypřítomné obtěžování pokračovalo, když Jessica opustila školní budovu, kde nebyla nijak chráněna před svými trýzniteli. Opakovalo se to až do konce školního roku,“ uvedli rodiče (Bosker 2010).
Jessica se velmi zhoršila v prospěchu i v docházce do školy. Aby se vyhnula posměchu a nadávkám spolužáků, utíkala ze školy a vyučování trávila na parkovišti ve svém autě (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009). Velká absence ve škole také ohrozila Jessiinu maturitní zkoušku, ke které byla připuštěna pouze díky svým předchozím dobrým studijním výsledkům. Úspěšně odmaturovala a začala si plánovat budoucnost. Chtěla si najít novou práci a na univerzitě v Cincinnati studovat grafický design (Hastings 2009).
Pak se ale 27. června oběsil Jessiin kamarád, 16letý student ze Sycamore High. Jessica se proti přání rodičů vydala na jeho pohřeb.
„Pořád jen plakala,“ řekla její kamarádka Lauren. „Pořád opakovala jen: Jak to mohl udělat své rodině? Jak mohl své rodině a svým přátelům způsobit tolik bolesti? ... Nikdy by mě nenapadlo, že půjde a udělá to samé.“ Po návratu domů Jessica spáchala sebevraždu. Oběsila se v šatníku.
„Vešla jsem do jejího pokoje a viděla, jak visí. Její mobilní telefon byl uprostřed podlahy. Její žehlička byla horká. Byla připravená jít ven. Nevím, co se stalo,“ řekla matka. „Bylo to impulzivní, jako by se v ní něco zlomilo. Jako by veškerá ta tíha byla jedinou věcí na světě.“
Jessie nenechala vzkaz. „Muselo to být něco z těch hovorů,“ uvedla Cynthia v rozhovoru pro WLWT. Jessica Logan zemřela měsíc po ukončení studia na střední škole (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009, Bosker 2010, Hastings 2009).
Jessica Renee Logan (Zdroj: WebSafety NZ)
Po Jessiině smrti byli její rodiče Cynthia a Albert rozhořčeni tím, že za celou dobu týrání jejich dcery nebyl nikdo potrestán.
Dne 8. května 2009 podali Jessiini rodiče žalobu k okresnímu soudu v Ohiu na několik studentů, vedení školy Sycamore High, policejního důstojníka Paynea a hlavní město Montgomery za šíření, obtěžování, šikanu, úmyslné způsobování emocionální úzkosti, nactiutrhání, nedbalost, porušení soukromí, občanských práv a protiprávní smrt (McConnell 2009, Bosker 2010).
Soudní stíhání ale nakonec zahájeno nebylo (Mach 2009).
Nejtragičtější případ kyberšikany v kontinentální Evropě se odehrál v Polsku. Obětí se stala 14letá studentka 2. gymnázia v Gdaňsku Anna Halman, která spáchala sebevraždu poté, co byla 20. října 2006 vystavena před zraky všech svých spolužáků sexuální šikaně a kyberšikaně.
Anna Halmanová (Fakt.pl)
Během vyučování, kdy musela učitelka na odvolání ředitele opustit na 20 minut třídu, Annu napadli a sexuálně obtěžovali 4 spolužáci (Łukasz P., Arkadiusz P., Mateusz W., Dawid M.). Strhali z ní šaty, osahávali ji a předstírali, že ji znásilňují. Jeden z nich ji chytil za hlavou a předstíral, že provádí orální sex. Další student, Michał Sz., vše natáčel na svůj mobilní telefon.
Anna se snažila bránit, pokusila se schovat pod lavicí, křičela a s pláčem prosila, aby jí nechali. Několik spolužaček se jí sice snažilo zastat, ale byly slabší než útočníci. Ostatní žáci pouze se zájmem přihlíželi, protože to považovali za výbornou legraci (Chłopcy przyznali: Dręczyliśmy Anię 2006, Przeżyła horror 2006).
Útočníci Anně vyhrožovali, že pořízený záznam umístí na internet, aby si ho mohli všichni prohlédnout, což také později udělali (Przeżyła horror 2006).
Anně se nakonec podařilo vyprostit a utekla domů. O šikaně doma nikomu neřekla. Učitelka po návratu do třídy obdržela kusé informace o tom, co se stalo. Po vyučování zavolala k Halmanovým, aby je informovala, ale zastihla pouze 18letého bratra Anny. Anna bratra prosila, aby rodičům nic neříkal, chtěla jim o tom povědět sama, ale to se nestalo (Przeżyła horror 2006).
„Dítě, co se ti stalo ve škole zlého?“ ptala se jí matka. „Poradím si, mami,“ odpověděla Anna. Téhož dne večer sdělila kamarádce Iwone, která ji přišla navštívit, že už nevydrží to školní ponižování, že se chce zabít. Iwone při odchodu řekla Annině matce, aby na ni dávala pozor. Další den Anna spáchala sebevraždu (Dam sobie rade mamo 2006). Oběsila se na švihadle.
Policejní vyšetřování ve škole odhalilo, že nešlo zdaleka o první útok, kterému byla Anna vystavena. Stejní útočníci ji napadali opakovaně několik týdnů od doby, kdy s Michałem Sz. odmítla chodit (Matka Ani: nie winię chłopców 2006).
Anniny kamarádky uvedly, že měla z chlapců panický strach, a to bylo také důvodem, proč předchozí útoky neoznámila. Podle rodičů byla tichá, uzavřená a velmi stydlivá (Łaszyn, Gruszczyńska, Pawliko 2006). Ani vedení školy předešlé incidenty nijak neřešilo, ačkoli o nich vědělo od dalších studentek.
Soud pro rodiny a nezletilé poslal všechny účastníky incidentu na tři měsíce do ústavu pro mladistvé, což vyvolalo velkou vlnu nevole a protestů ze strany veřejnosti (Tysiąc osób żegnało gimnazjalistkę z Gdańska 2006).
Na začátku vyšetřování totiž nebyl k dispozici videozáznam, který během incidentu útočníci pořídili. Chlapci jej po Annině sebevraždě stáhli z internetu a smazali z mobilních telefonů. Policii se však smazaný záznam podařilo zrekonstruovat a rázem tak změnili pohled okolí na Annu i její trýznitele.
Psychologové prohlásili, že z pohledu Anny se tento zážitek nijak nelišil od skutečného znásilnění, přičemž dále poukázali na fakt, že se to stalo veřejně před celou třídou, že byl téměř celý incident natočen a že dívka měla reálný důvod bát se zveřejnění nahrávky, jakož i dalšího pokračování útoků v příštích dnech, což muselo její trauma vystupňovat do neuvěřitelných rozměrů.
Celý zážitek, podpořený navíc hrozbou zveřejnění nahrávky, hrozbou opakování a strašlivou frustrací nad tím, co jí udělali lidé, které znala, z nichž některé možná považovala i za přátele (jeden z útočníků byl Annin bratranec a všichni bydleli ve stejné vesnici jako Anna), nepochybně postačoval k tomu, aby ji dohnal k sebevraždě (Blog pamięci tragicznie zmarłej Ani 2007).
Výsledky soudu nebyly dosud medializovány.
Ryan Patrick Halligan, americký teenager z Essexu ve Vermontu, ve věku 13 let spáchal sebevraždu poté, co byl šikanován svými spolužáky jak v reálném životě, tak kyberšikanován v online prostoru.
Ryan Patrick Halligan, Ryan ve škole a s otcem
(Zdroj: In memory of Ryan Patrick Halligan 1989–2003, Suicide.org: Ryan Patrick Halligan Memorial)
Podle rodičů byl Ryan velice srdečný a hodný chlapec. Trpěl však jistými vývojovými obtížemi (řečové, motorické), které se po nástupu do školy promítly do jeho školních výsledků. Ryan si toho byl dobře vědom a trápilo jej, že není jako ostatní děti.
Po nástupu do 5. ročníku se Ryan stal díky svému hendikepu obětí psychické šikany ze strany spolužáků. Rodiče s ním kvůli tomu začali navštěvovat terapeutická sezení, která po zlepšení situace na radu terapeuta ke konci 5. ročníku ukončili (Halligan 2010).
Šikana však opět propukla v 6. ročníku a během 7. ročníku se situace rapidně zhoršila. Za vším stál jeden a tentýž chlapec, který se spolu se svými staršími kamarády na Ryana zaměřil už v páté třídě.
„Ryan nám říkal, že nechce chodit do školy. Už se tam nikdy nechtěl vrátit. Ptal se, jestli bychom se nemohli přestěhovat, nebo jestli by se nemohl učit doma.“ (Halligan 2010) To však nepřipadalo v úvahu. Rodiče chtěli o situaci informovat vedení školy. Ryan si to ale nepřál, protože si myslel, že by to situaci jen zhoršilo.
„Místo toho chtěl, abychom mu pomohli naučit se bojovat, aby mohl toho kluka porazit.“ (Halligan 2010)
Inspirací mu byla hlavní postava z filmu Karate Kid. A jak si předsevzal, tak se také stalo, svému trýzniteli se postavil a úspěšně (Halligan 2010). Vše se pak zdálo být v pořádku, ovšem do chvíle, kdy poražený chlapec, se kterým se Ryan dokonce načas skamarádil, označil Ryana za gaye.
Tato informace se velmi rychle roznesla mezi další žáky školy, kteří pak Ryana neustále zastrašovali, posmívali se mu a uráželi ho.
Ten, aby se své pověsti zbavil, navázal během prázdnin online komunikaci s velmi hezkou všeobecně populární dívkou ze školy. A poté, co mezi nimi vznikl online vztah, se dívku rozhodl oslovit také osobně. Ona mu však před jeho přáteli řekla, že je ubožák, že s ním nechce mít nic společného a že se komunikací s ním jen bavila. Ryan poté zjistil, že se se svými kamarády domluvila na tom, že si z něj tímto způsobem udělá legraci – jejím úkolem bylo předstírat zájem, vytáhnout z Ryana citlivé informace a jejich přeposíláním jej přede všemi zesměšnit (Halligan 2010).
Ryan tlak ze strany spolužáků neunesl a 7. října roku 2003 se ráno v koupelně oběsil, aniž by po sobě zanechal dopis na rozloučenou. Objevila ho jeho sestra, která byla první, kdo ten den vstával.
Otec Ryana, John P. Halligan, se rozhodl využít svou osobní bolestnou zkušenost v pomoci jiným. Snaží se o zvýšení povědomí o rizicích kyberšikany a sebevraždách mladistvých – vypráví Ryanův příběh studentům ve školách po celých státech a vytvořil též vzpomínkové webové stránky, na kterých popisuje Ryanův příběh i problematiku kyberšikany.
Dále se zasadil o přijetí zákona o prevenci šikany (Bullying Prevention Policy Law), který byl ve státě Vermont schválen těsně poté, co jej předložil (Teen suicide: Greater IBMer John Halligan says there IS something we can do Connections eMagazine 2009).
John P. Halligan (Zdroj: NewsWorks.org 2011)
Megan Meier spáchala sebevraždu poté, co se stala obětí kyberšikany na internetu.
Megan Meier (Zdroj: Megan Meier Foundation: In Loving Memory of Megan Taylor Meier 2007)
Megan byla 13letá dívka z Dardenne Prairie v Missouri, která trpěla poruchou pozornosti a měla problémy s nadváhou, což u ní vyvolávalo deprese. Ve 3. ročníku začala mluvit o sebevraždě, proto s ní rodiče navštívili terapeuta. S nástupem do 8. ročníku na nové škole prožívala šťastné období. Na škole byly povinné školní uniformy a studenti měli zakázáno líčení, což Megan vyhovovalo. Stala se členkou volejbalového týmu, podařilo se jí velmi zhubnout a lékař jí měl brzy sundat rovnátka. V tomto období plném změn se rozešla se svou dlouholetou nejlepší kamarádkou Sarah Drew (13 let), se kterou si již delší dobu nerozuměla…(Pokin 2007)
Několik týdnů před svými 14. narozeninami Megan uprosila svou matku, aby jí umožnila přístup k sociální síti MySpace. Matka z toho nebyla příliš nadšená, ale nakonec se nechala přemluvit. Megan směla účet používat pouze pod jejím přísným dohledem a s mnoha omezeními.
Přibližně 6 týdnů před smrtí Megan kontaktoval přes její účet MySpace 16letý chlapec Josh Evans. Megan se na fotce velmi líbil, a tak si ho se svolením matky přidala mezi přátele. Brzy mezi nimi vznikl vztah.
„Megan bojovala celý život se svou váhou a sebeúctou,“ uvedla její matka Christina. „A teď si konečně našla chlapce, který si opravdu myslel, že je hezká.“ (Pokin 2007) 15. října se ale jejich vzájemná komunikace náhle změnila.
„Nevím, jestli chci být tvůj přítel už proto, že jsem slyšel, že na své přátele nejsi úplně příjemná,“ napsal jí Josh v e-mailu. Následující den jí podle matky poslal ještě několik dalších znepokojujících zpráv. Christina Meier dceři přikázala, aby se od sociální sítě odhlásila. Musela však odejít s mladší dcerou k lékaři, proto Megan osobně nezkontrolovala. Když jí pak volala od lékaře, zjistila, že Megan v rozhovoru s Joshem pokračuje a že se ke komunikaci připojily i další děti.
„Oni jsou tady na mě tak sprostí,“ plakala Megan do telefonu. „Posílají si o mně zprávy. Na zeď mi napsali vzkazy: Megan Meier je děvka. Megan Meier je tlustá kráva.“
Když se matka vrátila domů, byla velmi rozzlobená, že dcera nerespektovala její příkaz. „Ty jsi moje máma! Máš být na mé straně!“ řekla jí Megan. A o 12 minut později našli rodiče Megan oběšenou ve skříni. Zemřela následující den v nemocnici (Pokin 2007).
Pár týdnů poté se Meganiny rodiče dozvěděli, že žádný Josh Evans neexistuje a že profil s tímto jménem vytvořila matka Meganiny bývalé kamarádky Sarah, Lori Drew. Impulsem pro toto chování jí údajně bylo to, že Megan Sarah v hádce označila za lesbičku (Zetter 2008).
Lori do kyberšikany zapojila nejen svou kolegyni z práce Ashley Grills, ale také svou dceru a další děti.
Lori Drew s dcerou u soudu, Lori Drew (Zdroj: Wired.com 2010)
Případ se medializoval a Lori Drew, v okolí oblíbená a úspěšná žena, se následně stala obětí řady útoků, byla pranýřována jak na internetu, tak v reálném životě. Na internetu visely její kontaktní údaje (adresa domů i do práce, telefonní číslo domů i číslo jejího mobilního telefonu), fotografie i letecké snímky domu! Lidé ji pronásledovali a musela čelit výhrůžkám a ničení majetku (Pokin 2007).
Navíc byla obviněna ze 4 bodů obžaloby. Případ Megan Meier vyvolal několik změn v právních řádech. Dne 28. srpna 2008 byl ve státě Missouri schválen zákon 818 zakazující obtěžování prostřednictvím počítačů a mobilních telefonů.
Návrh zákona byl reakcí na neschopnost missourské policie komplexně stíhat Lori Drew za kyberšikanu a obtěžování pomocí počítače. Definice obtěžování v zákoně byla díky této kauze doplněna o formulace: „jedná se o vědomé chování s cílem zastrašit nebo způsobit emocionální úzkost“, „obtěžování může být anonymní, prováděné buď telefonicky, nebo elektronicky“, „obtěžováním může způsobit úzkost dítěti“.
Obtěžování bylo překlasifikováno z přestupku na trestný čin s možností odnětí svobody až na čtyři roky, pokud by bylo prováděno dospělými vůči osobám mladším 18 let nebo pokud by byl pachatel za stejné chování odsouzen již dříve (Pokin 2007). Na prosazení tohoto zákona se podílela také Christina Meier, matka Megan (In Loving Memory of Megan Taylor Meier 2007).
Christina Meier (Zdroj: Encyclopedia Dramatica 2011)
Ghyslain Raza alias Star Wars Kid se stal první mediálně známou obětí kyberšikany, a to po zveřejnění videozáznamu, na kterém předvádí bojovou scénu, jež ve filmové sáze Hvězdné války (Star Wars) ztvárňovala postava Dartha Maula. Chlapec si nahrávku pořídil pro svou potřebu, ale naneštěstí se dostala do rukou jeho spolužákům, kteří ji zveřejnili na internetovém portálu Kazaa (P2P síť).
Videonahrávku zhlédlo velké množství lidí a mezi nimi byl i herní vývojář z firmy Raven Software Bryan Dube, který ji opatřil světelnými a zvukovými efekty, čímž přispěl k jejímu masovému rozšíření.
Ukázka z originální a upravené nahrávky (Zdroj: YouTube.com)
Video bylo poté upravováno ještě několikrát, například vznikly remixy z různých filmů, seriálů – Matrix, Star Wars, Star Trek, Kill Bill, Mortal Kombat, Pán prstenů, Indiana Jones atd. V roce 2006 se video stalo nejpopulárnějším internetovým videem na světě s více než 900 milionem zobrazení (Star Wars Kid is top viral video 2006). A v roce 2007 bylo video vyhlášeno nejoblíbenějším internetovým videem na světě (Vinson 2010).
O popularitě Star Wars Kid svědčí také fakt, že byla vytvořena internetová petice, v níž její autoři požadovali, aby byl Ghyslain Raza obsazen do některé z menších roliček v právě připravovaném 3. dílu Star Wars. Petici podepsalo 148 624 lidí (Put The Star Wars Kid in Episode III 2010). Ačkoli George Lucas Ghyslainovo obsazení neodmítl, nakonec k němu nedošlo.
Krom toho vznikaly zesměšňující koláže, Ghyslain byl parodován známými osobnostmi v různých pořadech a jeho obličej se začal objevovat na poštovních známkách či upomínkových předmětech (trička apod.).
Poštovní známka s Ghyslainem a ukázka z komiksu
(Zdroj: Internet Phenomenons 2010, StarWarsKid 2010)
Když se chlapec dozvěděl o své nečekané popularitě, utrpěl těžký psychický otřes a musel se podrobit dlouhodobému léčení. Nahrávka totiž opravdu nebyla zrovna povedená a velmi okatě demonstrovala jeho nadváhu a neohrabanost, což navíc řada diváků z internetového světa neváhala ventilovat na svých stránkách a blozích.
Zveřejnění mělo i soudní dohru, neboť chlapcova rodina zažalovala rodiny čtyř jeho spolužáků o sumu čtvrt milionu kanadských dolarů. Předmětem sporu bylo to, že chlapec „musel snášet a nadále snáší obtěžování a posměch spolužáků i široké veřejnosti a díky tomu musí být na neurčitou dobu v péči psychiatra. Toto stigma má vliv také na dokončení jeho vzdělání a může mít vliv také na jeho možnost najít zaměstnání. Je možné, že díky této kauze bude muset také změnit identitu.“ (Kočička 2008).
Soudní proces se nakonec týkal pouze tří z rodin. Soud měl být zahájen 10. 4. 2006, kauza ale nakonec skončila 7. 4. mimosoudním vyrovnáním, jehož podmínky nebyly medializovány.
Peter Chapman byl v březnu 2010 odsouzen k trestu doživotí. Prostřednictvím sociální sítě Facebook se seznámil se 17letou dívkou Ashleigh Hallovou, kterou pod falešnou identitou vylákal na osobní schůzku, kde ji znásilnil a následně zavraždil. Třiatřicetiletý deviant Peter Chapman byl za sexuální násilí v minulosti už jednou trestán.
Peter Chapman (Zdroj: The Sun 2010)
Za znásilnění prostitutek si odseděl sedm let a po propuštění měl být pod pravidelným dohledem policie. Od dubna roku 2008 se však policii přestal hlásit. Ta po něm vyhlásila celostátní pátrání až v září roku 2009, tedy měsíc před událostí, která stála život Ashleigh Hallovou (Vnouček 2010).
Ashleigh Hall (Zdroj: Daily Mail 2010)
V rámci sociální sítě Facebook si Chapman vytvořil falešný profil (udal jméno Peter Cartwright a věk 19 let, nicméně měl vytvořeny i další profily).
Falešné profily Petera Chapmana (Zdroj: The Sun 2010)
Pomocí Facebooku navázal kontakt se studentkou ošetřovatelství Ashleigh Hallovou, se kterou si po delší komunikaci domluvil schůzku. Tváří v tvář se jí představil jako otec jejího virtuálního přítele a na izolovaném místě nedaleko Sedgefieldu ji nejdříve znásilnil a pak zardousil (Carter 2010). Na Chapmana policie přišla během následujícího dne, kdy jej náhodou zastavila v souvislosti s podezřelou registrační značkou jeho auta. Chapman se jim k vraždě dívky přiznal bezděčně, předpokládal, že jej policie zatkla za podezření z vraždy.
Po zveřejnění kauzy začaly policii kontaktovat další dívky, které se vizuálně podobaly zavražděné Ashleigh Hallové a které Chapman rovněž kontaktoval a snažil se je přimět k osobní schůzce (Guy 2009).
Další potenciální oběti Petera Chapmana (Zdroj: The Sun 2010)
Facebookový profil Chapmana obsahoval přes 3000 virtuálních přátel = žen ve věkovém rozpětí 13–31 let. Osobní údaje od svých přátel získával také pomocí různých facebookových dotazníků, ve kterých se ptal na velmi osobní otázky. Od některých dívek rovněž vylákal citlivé fotografie (ve spodním prádle, pyžamu apod.). Kromě Facebooku Chapman působil i na dalších sociálních sítích – Netlog, Holabox, Profileheaven, Kazoba apod. (Stokes 2010)
Ovlivní konverzační umělá inteligence mezilidské vztahy?
(Ne)zhloupne lidstvo díky umělé inteligenci?
Předvánoční nakupování na internetu: Jak se vyhnout podvodům a finančním pastem
Čeští žáci a umělá inteligence: Jak AI mění vzdělávání?
Online poradna E-Bezpečí: Jak pomáháme zvládat rizika na internetu v roce 2024