Díky projektové podpoře (projekt CEDMO 2) z Národního plánu obnovy nabízíme vzdělávací akce (přednášky/besedy) zaměřené na úvod do problematiky umělé...
V těchto dnech ve spolupráci s Českou televizí - ČT EDU připravujeme nové pořady zaměřené na podporu mediální výchovy a mediální gramotnosti. Do...
V těchto dnech díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy intenzivně školíme žáky 1. a 2. stupňů ZŠ v problematice online...
Více než polovina českých dětí mladších 13 let (reprezentativní vzorek 10-12 let) používá služby, které jsou pro ně nevhodné a rizikové. Vyplývá to z nového výzkumu České děti v kybersvětě, který byl realizován Univerzitou Palackého v Olomouci a společností O2 Czech Republic. Do výzkumu, který probíhal od února do května letošního roku, se zapojilo 27 177 dětí ve věku 7-17 let ze všech krajů ČR (průměrný věk 13 let).
Jeden z největších výzkumů v oblasti chování dětí na internetu (27 177 respondentů ve věku 7-17 let) ukázal, že české děti na internetu tráví nejvíce času na sociálních sítích. Přes polovinu (52 %) dětí mladších 13 let navštěvuje sociální sítě, přestože nesplňují minimální věkový limit pro jejich používání. Více než třetina (26 %) dětí dostala na sociálních sítích nabídku na setkání s neznámými lidmi, téměř 70 % z nich na schůzku dorazilo. Novým problémem v online světě je sharenting – sdílení videí či fotografií rodiči bez souhlasu dětí.
„Umožňujeme smysluplné konverzace a budování silných vztahů.“ Alespoň to uvádí tvůrci aplikace na svých webových stránkách. Tellonym, sociální síť, která si za pomoci anonymity dává za cíl zlepšovat sociální vztahy a vytvářet nová přátelství mezi uživateli. Ve skutečnosti se tato služba stává nebezpečným nástrojem pro kybernetickou agresi mezi dětmi.
V našem dnešním textu se zaměříme na problematiku online predátorů, kterým se věnuje celá řada populárně-naučných a osvětových snímků, jako jsou Seznam se bezpečně, Na hory či nový snímek Víta Klusáka V síti. Zaměříme se na základní charakteristiku této skupiny a také na jejich společenskou nebezpečnost.
Pro osmnáctiletého Romana závěrečná maturitní zkouška znamená nejprve strach a posléze hořkou prohru, kvůli níž se cítí být vyřazen ze společnosti. Zůstává doma, izolován od svého okolí a stále více se uzavírá do světa virtuální komunikace, v níž slova jako pravda a fakta představují jen tekutý pojem. Mimo pozornost jeho rodičů tak probíhá Romanova zásadní psychická přeměna do stavu, z něhož už nemusí být cesty zpět.
Situace, kterou zná nejspíš každý z nás – potřebujeme se zeptat kamaráda, z čeho máme úkol do matiky, nebo si dohodnout rande s holkou. Bývaly doby, kdy jsme se museli zvednout a jít jednat osobně. Později, s rozvojem techniky, jsme dostali možnost zvednout telefon a zavolat či poslat zprávu. Vývoj šel ale pořád kupředu a zanedlouho poté se objevil fenomén, bez kterého si mnoho dnešních dětí, ale i dospělých nedokáže svůj život už téměř představit – Facebook. Prostřednictvím něj se stala komunikace s okolím ještě mnohem jednodušší a rychlejší. Mohli jsme si v reálném čase chatovat s kamarádem, který se v tu chvíli nacházel třeba na opačné straně světa. Za tímto účelem se později objevila aplikace s názvem Facebook Messenger, která víceméně převzala ze zmíněné sociální sítě především právě funkci komunikace. Facebook, respektive Messenger, využívají miliony lidí po celém světě, ale mají tuto možnost skutečně všichni?