Albert Einstein: „Pouze dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. Ačkoli tím prvním si nejsem jist.” (Albert Einstein)

Smyslem článku není popisovat,co je to sociální inženýrství, ale spíše jak se nás může dotknout v reálném životě.
Najít přesné datum prvního výskytu nebo použití této metody je nad mé síly a asi by to ani nemělo smysl, protože lež a lidská hloupost jsou staré jako lidstvo samo.

Sociální inženýrství, dále jen SI, je založeno na ovlivňování a přesvědčování lidí, s cílem oklamat je tak, aby uvěřili, že sociální inženýr nebo přesněji řečeno sociotechnik je člověk s identitou, kterou předstírá a kterou si vytvořil pro potřeby manipulace a ovlivňování lidí. Díky tomu může sociotechnik zneužít osoby, se kterými hovoří nebo telefonuje, aby získal hledané informace pro další útok.

Bohužel má tato metoda velmi široké využití, které se nespecializuje pouze na osoby znalé informačních technologií, ale i na člověka, který v tomto oboru působí jako laik. Mezi tento „ohrožený druh“ musíme řadit i děti, které představují nejsnazší oběti. Důvěra, touha objevovat a poznávat nové kamarády, je naneštěstí často zavede do světa internetu, který je nejen zdrojem neomezených informací, ale i zároveň místem, kde se vyskytují různá individua. Nejčastěji používanými nástroji k nalezení přátel jsou dnes již zaběhnuté sociální sítě a komunikátory v podobě ICQ, Facebooku a dalších. Je tedy velmi důležité, aby si každý uvědomil, že bezmezně důvěřovat někomu, kdo je na druhé straně linky, bez jakékoliv známosti dané osoby je velmi nebezpečné. Profil, jméno, věk nebo přezdívka nám o neznámém nic neprozradí. V tomto okamžiku získává potencionální útočník „přestrojený za kamaráda“ zvýhodněnou pozici k tomu, aby od všech neopatrných důvěřivců zjistil veškeré informace, které potřebuje.

Jisté je, že s rozvojem počítačových technologií a vzrůstajícím připojováním domácností k internetu, které již dnes přesahuje 70 %, tato vyzvědačská činnost jen vzkvétá. Samota, nedostatek dobrých kamarádů, problém se seznámením a vyjadřováním mezi ostatními uvádí každého jedince do role, která nikomu příliš neprospívá. Internet mu ale umožní být pánem všeho kolem. Může psát co chce, dělat ze sebe staršího či nadanějšího, zkrátka dělat ze sebe něco, co není. Tuto masku bohužel nepoužívají jenom děti či adolescenti. Nejčastějšími osobami se smyšlenou identitou bývají osoby s různými psychickými problémy a deviacemi. Tito se snaží dokonale zneužít dětskou fantazii, touhu poznávat a objevovat vše nové. Využívají k tomu ty nejzákeřnější metody, jak získat to, po čem touží. Patří mezi ně typické praktiky SI založené na sympatiích, budování důvěry a autoritě.

Jak se tedy jako rodič či starší sourozenec postavit k této situaci? Jak dětem vysvětlit, co je na internetu bezpečné a co ne? Zásadní je v tento okamžik především určitá osvěta ve světě informačních technologií. Pryč jsou doby, kdy se dítě k počítači dostalo až v 15 letech tak jako já, tedy ve věku přece jenom vyšším, než je tomu dnes. Nejrůznější zábavné servery či stránky plné her a dobrodružství zlákají leckdy i děti předškolního věku. A zatímco lidé ve středním věku neumějí ovládat mnohdy ani mobilní telefon, šestiletý školáček si brouzdá internetem jedna báseň. Problém je, že jakákoli zdánlivě nevinná zábava v podobě e-mailů, hraní on-line her a návštěv Facebooku přináší i nějaká ta rizika, a to často velmi závažná. Kvalitní hesla, komunikace založená na osobní známosti, nikoliv touze poznávat, ostražitost a zdravá nedůvěra by těmto rizikům mohli předcházet.

Naučit děti na počítači základní chování ovšem nestačí. Rodič by měl svému dítěti naslouchat, vnímat jeho trápení a starosti. Neměl by ho nechat padnout do spárů internetu, kde pak dítě často nachází jediného přítele. Protože to nejdůležitější Vám počítač stejně nenahradí. Pro někoho zdánlivě banální věci, jako jsou pohlazení či objetí, mohou často dopomoci k tomu, aby děti tyto citové projevy nenahrazovaly falešným přátelstvím ve virtuálním světě.

Autor: Bc. Jan Horníček, www.sociotechnika.ic.cz