V dnešním příspěvku se zaměříme na problematiku právního výkladu termínu stalking. O spolupráci jsme požádali experty z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Dnes je pojmem stalking označován způsob chování, kdy se pachatel zaměří na určitou osobu, po níž slídí, pronásleduje ji, obtěžuje, hrozí ji, případně ji fyzicky napadá a ve vzácných případech dokonce usmrtí a takovéto chování vzbuzuje u oběti pocit strachu.[5]
V současném trestním zákoně č. 140/1961 Sb. (dále jen „TZ“) ovšem trestný čin stalkingu nenajdeme. To ale neznamená, že by pachatele stalkingu nebylo možné postihnout podle jiných ustanovení trestního zákona. Stalker může být odsouzen např. za trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 197a TZ), pomluvu (§ 206 TZ), omezování osobní svobody (§ 231 TZ), vydírání (§ 235 TZ), porušování domovní svobody (§ 238 TZ) za podmínek uvedených v těchto ustanoveních. Dojde-li v důsledku stalkingu k újmě na zdraví nebo smrti, pak je možný postih za ublížení na zdraví (§ 221, § 222 TZ) nebo za vraždu (§ 219 TZ).
Z výše
uvedeného je patrné, že pachatele stalkingu lze sice v současné době volat
k trestní odpovědnosti, ale úprava
postihu stalkingu je v trestním zákoně značně roztříštěná a nepřehledná.
Nehledě na to, že některá jednání,
kterých se stalkeři dopouští, nelze podle trestního zákona přímo postihnout
(např.
obtěžování oběti častým telefonováním, zasílání SMS, e-mailů nebo objednávání
zboží či služeb jménem oběti, které v oběti vyvolává pocit strachu z
pronásledovatele). Dochází-li k takovému jednání ze strany stalkera, mohou
oběti využít prostředků civilního práva. Jednání
stalkera je totiž zpravidla zásahem do práva na ochranu osobnosti (§ 11
občanského zákoníku). Oběť se může formou
žaloby domáhat, aby útočník upustil od zásahů do tohoto práva. Jelikož
rozhodnutí soudu o žalobě může trvat dlouho a naopak další útok stalkera lze
očekávat brzy, může oběť využít
institut předběžného opatření podle §
76b odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Toto předběžné opatření může
předseda senátu vydat, je-li jednáním stalkera vážným způsobem ohrožen život,
zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele. Soud rozhodne o návrhu na
předběžné opatření bezodkladně, nejdéle však do 48 hodin od jeho podání. Stalkerovi
lze uložit, aby se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů
s ním. Poruší-li svým jednáním stalker toto předběžné opatření, může se dopustit
trestného činu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 4 TZ.
Lze tedy konstatovat, že stalking je postižitelný i podle nynější právní úpravy, ale vzhledem k tomu, že se stalking stává stále významnějším problémem (nejde totiž jen o pronásledování známých osobností, velmi rozšířené je totiž i pronásledování ex-partnerem), že ztrpčuje život oběti, zasahuje do jejích osobnostních práv (oběť se nezřídka v důsledku stalkingu zřekne svého dřívějšího života, začne se vyhýbat místům, kde se pohybuje její pronásledovatel, změní si telefonní číslo, přestěhuje se atd.), způsobuje oběti chronický stres, je příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy, není výjimkou, že přeroste ve fyzické násilí, přikročily i evropské státy k jeho kriminalizaci (např. v Rakousku je stalking trestným činem od 1.7.2006, v Německu od 31.3.2007). Proto i v novém českém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), který je již platný, ale účinnosti nabude až 1.1.2010, nalezneme v § 354 trestný čin nebezpečného pronásledování.
Zmiňované ustanovení § 354 zní takto:
(1)
Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu
nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím
prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života,
nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání
osobního nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2)
Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchal-li
čin uvedený v odstavci 1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) se zbraní, nebo
c) nejméně se dvěma osobami.
Česká úprava stalkingu oproti zahraničním právním úpravám (např. německé a rakouské) obsahuje v základní skutkové podstatě podmínku vzbuzení důvodné obavy. Jednání vyjmenovaná pod písmeny a) až e) musí být způsobilé v oběti vzbudit důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých. Podmínka vzbuzení důvodné obavy není v našem trestním právu novinkou, již v trestním zákoně z roku 1961 je zakotvena v § 197a (násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci). Podle našeho názoru nebude nutné, aby důvodnou obavu u oběti skutečně vzbudilo. Způsobilost vyvolat důvodnou obavu se bude posuzovat objektivně, s přihlédnutím k okolnostem daného případu.
Za trestný čin nebezpečného pronásledování bude možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok. Podle trestního zákoníku bude možné uložit v případě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody (bez dohledu probačního úředníka nebo s dohledem) přiměřená omezení a přiměřené povinnosti. Pro účely stalkingu půjde zejména o možnost uložit povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
Ke škodě věci se zákonodárce neinspiroval právní úpravou v Rakousku, která lépe uvádí celou řadu opatření, která by měla zabránit dalšímu případnému jednání stalkera.[6]
Trestný čin nebezpečného pronásledování byl zařazen mezi trestné činy, které lze stíhat pouze se souhlasem poškozeného, je-li mezi poškozeným a stalkerem zjednodušeně řečeno vztah osoby blízké.
Závěrem lze shrnout, že v současné době trestní zákon neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování, přesto je možné postihnout jednání stalkera podle některých jiných ustanovení trestního zákona. Nový trestní zákoník se snaží překonat roztříštěnost a neúplnost právní úpravy a zavádí nový trestný čin nebezpečného pronásledování.
Lenka Měsíčková, Tomáš Gřivna
Právnická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
[1] Čírtková, L. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 53 - 54.
[2] Blíže Čírtková, L. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 54.
[3] Tůmová, Š. Stalking – stalkerství – nová forma psychického teroru. Kriminalistický sborník, 2005, č. 3, str. 43.
[4] Blíže Hoffmann, J. Stalking. Polizeiliche Prävention und Krisenmanagement. Kriminalistik, 2003, č. 12, str. 726.
[5] Srov. Dressing, H., Maul-Backer, H., Gass, P. Posuzování stalkingu z kriminalistického a psychiatrického hlediska. Trestněprávní revue, 2007, č. 10, str. 279 (přeložil Hájek, J.).
[6] V Rakousku upravuje exekuční řád v § 382 ochranu před zásahy do osobní sféry takto:
(1) Právo na dodržování zákazu zásahů do osobní sféry lze zajistit především následujícími prostředky:
1. zákaz navazovat osobní kontakty a/nebo ohroženou stranu pronásledovat,
2. zákaz korespondenčního, telefonického nebo jiného způsobu navazování kontaktů,
3. zákaz pobytu na předem stanovených místech,
4. zákaz předávat a šířit osobní data a snímky ohrožené strany,
5. zákaz objednat u třetí osoby pro ohroženou stranu za použití jejích osobních údajů zboží nebo služby,
6. zákaz pohnout třetí stranu k tomu, aby s ohroženou stranou navázala kontakt.
Překlad § 382 rakouského exekučního řádu je přebrán z příspěvku H. Válkové: Proč by neměl chybět v novém trestním zákoníku „Stalking“. In: Pocta Otovi Novotnému. Praha: ASPI, 2008, str. 416.