Trivium
Pravda a lež v online světě
Internet Highway
Ve své praxi stále více narážím na nejrůznější projekty, které slibují, že disponují unikátní technologií, která vyřeší problémy s kyberšikanou či šikanou. Samotné tvrzení má hned dvě sporná místa - jednak drtivá většina technologií využívaných v oblasti prevence a intervence unikátní není a pouze replikuje, kopíruje či inovuje stávající řešení (když už něco unikátní je, tak je to na patent!), jednak technologie problémy sama o sobě samozřejmě neřeší (zablokuje obsah či uživatele, tím však problém není vyřešen) - maximálně předá problém živému člověku, který jej začne reálně řešit. Podobně se před desítkami let uvažovalo i o profesi učitele - předpokládalo se, že jej dříve nebo později nahradí počítače, e-learningové kurzy, chytré aplikace, MMOC apod. A vidíte, nepovedlo se to, protože stroje díkybohu zatím neumí nahradit lidský kontakt, objetí, empatii, porozumění, sdílení pocitu bezpečí, intenzivní emoce apod.
Před řadou let došlo k mohutnému boomu nejrůznějších preventivních videoklipů či delších filmů, kterých v poměrně krátké době vznikly desítky, možná i stovky. Klipy si kladly za cíl upozornit na konkrétní riziko, poukázat na problém a probudit třeba celospolečenskou diskusi na téma, které bylo opomíjeno nebo dokonce tabuizováno. Ale ve finále opět nastoupil člověk, který musel problém řešit - ať již prostřednictvím intervence nebo prevence. Největší práce a největší zodpovědnost spočinula právě na lidech - ať už to byl učitel, psycholog či policista... a samozřejmě také rodič.
Poté přišla dobu formulářová - internet zaplavily nejrůznější formuláře, slibující anonymní zachycení problémů a jejich řešení. Zde je třeba říci, že v řadě případů na druhé straně formuláře seděli skuteční experti, kteří měli zájem případ řešit a skutečně dětem pomáhali, v řadě případů však formulář v podstatě vůbec nefungoval, pouze předával informace jiným institucím, které případy řešily v rámci své běžné agendy. V prvních dnech spuštění anonymního formuláře pro hlášení závadného obsahu Policie ČR přijala policie téměř 400 podnětů denně (samozřejmě nešlo pouze o závažné případy, ale v řadě případů byl formulář jednoduše zneužit - děti např. nahlašovaly webové stránky svých škol apod.). Veškeré poradenské služby byly samozřejmě zdarma, nikoho nenapadlo vybírat od obětí peníze za pomoc.
Protože do doby formulářové vstoupila i Linka bezpečí, E-Bezpečí a dnes již bývalý projekt Seznam se bezpečně!, rovnou jsme se domluvili na spolupráci, tj. když někdo zavolal na Linku bezpečí s problémem, který se týkal kybersvěta, a Linka problém nedokázala dořešit, předala případ nám, my zase na oplátku předali Lince případy, se kterými jsme si nevěděli rady my, případně jsme se propojili se SSB a Policií ČR a domluvili strategii řešení. Vše samozřejmě pro klienty zdarma. Ale opět - případy končily u živých lidí, technologie byla pouze nástrojem, jak např. anonymizovat kontakt a následně jej přesunout k živému člověku, který dokáže případ vyřešit.
Nyní jsme svědky nástupu nového typu projektů, které slibují to samé, co generace před nimi - ochráníme vám dítě, stačí si nainstalovat naši aplikaci, zajistíme bezpečí vašeho dítěte, stačí vyplnit fomulář, vše vyřešíme. Jenže... ve skutečnosti jde opět o to samé, co se odehrávalo v minulosti - ve finále případ skončí u expertů - ať již školních psychologů, poradců, pedagogů či policistů, kteří budou případ fyzicky řešit. A oni odvedou největší kus práce, oni jsou ti, bez kterých se všechna technologická řešení sesypou jako domečky z karet.
Nová generace řešení však přináší zcela nový prvek, který se v oblasti intervence v minulosti NIKDY neobjevil - zpoplatnění služby. Jinými slovy - chcete vědět, se kterými problémy se děti, které hlásí své případy do poradny, setkávají? Zaplaťte si. Chcete vědět, jak postupovat v oblasti prevence ve škole? Zaplaťte si. Chcete metodiku? Zaplaťte si. Tedy to, co dělaly generace organizací, škol, poraden, projektů a krajských institucí cílených na sociální oblast zcela zdarma, je nyní zpoplatněno. Duplikování fungujícího systému, ovšem za peníze. A bonus? Ten se nekoná, případy opět řeší ti samí lidé, jako předtím, které však technologický systém neživí.
Za deset, dvacet, padesát let bude možná prevence i intervence zcela autonomní a úlohu lidí převezmou stroje s umělou inteligencí. Ale za sebe o tom silně pochybuji. Protože věřím, že v této oblasti člověka prostě nelze nahradit. A už vůbec ne videem, formulářem nebo mobilní aplikací.
Co řící závěrem?
1. V oblasti prevence a intervence důvěřujte především živým lidem.
2. V případě krize se nebojte svěřit živé osobě - učiteli, školnímu psychologovi, metodikovi prevence, rodiči, kamarádovi... hledejte pomoc ve světě živých.
3. V případě vážné krize volejte anonymní krizovou intervenci, tedy primárně Linku bezpečí! Sedí na ní živí lidé se zkušenostmi a výcvikem.
4. Neignorujte trápení jiných a nabízejte jim pomoc.
5. Nevěřte jednoduchým receptům na složité problémy.
1. V oblasti prevence a intervence důvěřujte především živým lidem.
2. V případě krize se nebojte svěřit živé osobě - učiteli, školnímu psychologovi, metodikovi prevence, rodiči, kamarádovi... hledejte pomoc ve světě živých.
3. V případě vážné krize volejte anonymní krizovou intervenci, tedy primárně Linku bezpečí! Sedí na ní živí lidé se zkušenostmi a výcvikem.
4. Neignorujte trápení jiných a nabízejte jim pomoc.
5. Nevěřte jednoduchým receptům na složité problémy.
Držím palce všem živým preventistům, pedagogům, psychologům a policistům, kteří s oběťmi skutečně pracují a věnují jim svůj čas a energii. .
Pro E-Bezpečí,
Kamil Kopecký
Kamil Kopecký
