Závislost si většina z nás spojuje spíše s alkoholem, cigaretami a klasickými drogami. Jen málokdo si dokáže přiznat, že by snad právě on (či jeho dítě) mohl být „závislý na internetu“. „Závislost na internetu“ představuje v současné společnosti velký problém právě u dětí a dospívajících, kteří jsou internetem obklopeni již od raného dětství.

Jak vysvětlíte, že někteří nedokážou být bez internetu pouhou jednu hodinu? Jak vysvětlíte nutkavé pocity, které mají v době, kdy nejsou on-line? Proč kvůli internetu omezují osobní kontakt se svými známými a ztrácí řadu koníčků z reálného světa?  Proč se cítí lépe ve virtuálním světě než v reálném? Těmito otázkami (a mnohými dalšími) jsem se zabývala ve svém výzkumu, který jsem provedla na jedné ze základních škol v Olomouci.            

Z dotazníkového šetření vyplynul neustálý růst vlivu internetu. V některých odpovědích se objevuje přesvědčení, že virtuální svět je zábavnější než svět reálný. Řada dětí má kvůli internetu problémy s plněním svých školních (či jiných) povinností. Děti také často zažívají, kvůli času trávenému na internetu, hádky s rodiči. Žáci při připojení na internet  zapomínají na čas. Začnou si povídat s některým ze svých on-line přátel, řeší s nimi své problémy, mají pocit sounáležitosti (viz Maslowa pyramida lidských potřeb) a čas v reálném světě přestávají vnímat. Někteří z žáků jsou ochotni se vzdát svých známých i některých svých koníčků jen proto, aby mohli být častěji on-line. Ptáte se proč? Odpověď je poměrně jednoduchá. Na internetu se cítí lépe. Na internetu zažívají pocity, které v reálném životě nezažívají. Na internetu mají více přátel (on-line přátel) než ve světě reálném. Internet se jim zdá zábavnější než svět reálný. Na internetu je vše dovoleno. Dítě se cítí chráněno, může být více otevřené, může komunikovat, s kým se mu jen zlíbí. Na internetu se dítě cítí volné, nesvazují ho konvence či názory rodičů, může lhát, přetvářet se a mnohé další. Nemůžeme se tedy následně divit, že se u dětí po odpojení internetu objeví zhoršení nálady.

Dítě si uvědomuje, že v reálném světě je určitým způsobem omezováno. V reálném životě nemůže vystupovat jako „lolitka24“. V reálném světě je to dívka se jménem Lucie, které je 14 let, chodí do deváté třídy, nosí rovnátka, obnošené oblečení a má pouze jednu kamarádku, se kterou může jít ven. Ve virtuálním světě je však někdo jiný. Tady se může proměnit v 24letou sebevědomou ženu, může mít spoustu on-line přátel, prožívat první lásky apod. Internet je častým únikem z reality.

Téměř polovina žáků (43 žáků ze 100 žáků) se cítí lépe, když je on-line. Podívejme se na některé odpovědi žáků:

* „Virtuální svět je zábavnější.“ (chlapec, 14–15 let)

* „Mohu si psát s někým starším, kdežto osobně se stydím.“ (dívka, 12–13  let)

* „Lepší komunikace.“ (chlapec, 12-13 let)

* „Nemusím si tam na nic hrát a hlavně je vše jednodušší.“ (chlapec, 12-13 let)

* „Je to lepší, můžu tam dělat, co chci a nikdo to neví.“ (dívka, 12-13 let)

* „Útěk z reality, od problémů, hodně přátel.“ (chlapec, 12-13 let)

* „V normálním světě nemám tolik kamarádů jako na internetu.“ (chlapec, 12-13 let)

* „Jsem neustále mezi přáteli. Kdykoliv řeším své problémy.“ (chlapec, 12-13 let)

* „Otevřenější komunikace, je lehčí se seznámit.“ (dívka, 12-13 let)

Po přečtení výpovědí žáků si uvědomíme, že se jedná o některá specifika virtuálního světa. Ano, přesně tak. Žáci, aniž by vůbec věděli, že nějaká specifika virtuálního světa existují, tak je dokázali vyjmenovat. Společně se na ně podíváme.

* „Je to lepší, můžu tam dělat, co chci a nikdo to neví.“ (dívka, 12-13 let)
→ ANONYMITA, MOŽNOST LŽI A PŘETVÁŘKY, ABSENCE SANKCÍ

* „Útěk z reality, od problémů, hodně přátel.“ (chlapec, 12-13 let)
→ PROSTŘEDÍ ODREAGOVÁNÍ A ZÁBAVY, REDUKCE ÚZKOSTI

* „V normálním světě nemám tolik kamarádů jako na internetu.“ (chlapec, 12-13 let)
→ PROSTŘEDÍ ODREAGOVÁNÍ A ZÁBAVY

* „Jsem neustále mezi přáteli. Kdykoliv řeším své problémy.“ (chlapec, 12-13 let)
→ PROSTŘEDÍ ODREAGOVÁNÍ A ZÁBAVY

* „Otevřenější komunikace, je lehčí se seznámit.“ (dívka, 12-13 let)
→ VĚTŠÍ OTEVŘENOST, ANONYMITA

Zde spatřujeme, že virtuální svět se v mnohém od reálného světa liší. Tyto odlišnosti si uvědomují již žáci druhého stupně základní školy. Žáci nejsou schopni korigovat čas trávený na internetu a postupně se tam začínají cítit lépe než v reálném životě. V tento okamžik by měli zasáhnout dospělí (rodiče, pedagogové apod.). Dospělí by neměli před dětmi internet zatracovat. Tento postup by měl pouze opačný efekt. Dospělí dětem musí ukázat v čem je dobré internet využívat a v jaké míře. Dále by měli poukázat na pozitiva reálného světa. Děti si musí uvědomit, že v reálném světě je řada aktivit, možností, které se ve virtuálním světě nevyskytují. Pedagogové mohou témata spjatá s problematikou internetu zařadit v rámci průřezových témat, která jsou uvedena v RVP (např. Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova).

Mgr. Pavla Sekničková