Podle výzkumu České děti a Facebook 2015, který náš tým společně s partnery realizoval v průběhu letošního roku, české děti aktivně využívají sociální sítě – dominuje zejména sociální síť Facebook. Tu používá 80-90 % populace dětí. Velký podíl uživatelů však představují děti mladší 13 let věku – podle výsledků šetření až 59 % dětí ve věku 9-12 let. Na tuto situaci je třeba reagovat a přesunout základ preventivních aktivit právě sem – mezi děti prvního stupně.

Projekt E-Bezpečí již třetím rokem vzdělává děti 1. stupně ZŠ – a to prostřednictvím vlastních interaktivních aktivit realizovaných v rámci programu Dětské univerzity Univerzity Palackého v Olomouci. První pilotní kurz, kterým prošlo více než 100 dětí, ověřil, že mají malé děti o tuto problematiku nesmírný zájem – v průběhu 3 let tak prošlo výcvikem projektu E-Bezpečí více než 500 dětí 1. stupně ZŠ (celkem programem prošlo více než 30 000 dětí ve věku od 7 do 17 let věku).

Při koncipování programu E-Bezpečí pro 1. stupeň ZŠ jsme vycházeli z několika témat, která jsou dětem blízká a se kterými musí být před vstupem na sociálních síť seznámeny:

1. Zabezpečení účtu (bezpečné heslo, silná kontrolní otázka, soukromí, informace a fotky uživatele).
2. Komunikace s neznámými (rozpoznávání falešných profilů, riziková komunikace).
3. Co můžeme a nemůžeme sdílet (intimní fotografie, videa, ponižující materiály, vztah k majetkové kriminalitě – vykradený byt/dům, spam/hoax).
4. Jaká pravidla je v prostředí sociální sítě třeba dodržovat a proč.
5. Jak se bránit a koho kontaktovat v krizové situaci (rodič, učitel, poradenské instituce).

Při edukaci dětí 1. stupně je nutné respektovat několik zásad (Kopecký, Szotkowski, Krejčí, 2015):

1. Děti je nutné intenzivně motivovat a aktivizovat.

Základem efektivní práce s dětmi mladšího školního věku je především vhodná motivace a aktivizace. Motivaci lze realizovat např. prostřednictvím odměny, kterou děti získají, pokud se jim podaří splnit jednotlivé úkoly. Smysl odměn však řada propagátorů moderního přístupu ke vzdělávání odmítá s tím, že dítě se nebude chtít vzdělávat proto, aby získalo nové znalosti a dovednosti, ale proto, aby získalo odměnu. U dětí 1. stupně však může odměna sloužit jako „bonus“, který získá dítě po podání výkonu a neví o něm před ním.

2. Děti nesmí být v průběhu edukace traumatizovány.

Dítě, které prochází procesem prevence, by nemělo být vystaveno obsahu, který by jej mohl traumatizovat – jako jsou případy, kdy např. dítě pod vlivem kyberšikany spáchalo sebevraždu, dítě ublížilo jinému dítěti apod. V žádném případě nedoporučujeme využívat pro tuto formu edukace videa s dětskými oběťmi, jako je např. video Amandy Todd, která pod vlivem kyberšikany spáchala sebevraždu a natočila o svém příběhu velmi emotivní video. Toto video lze využít pro edukaci starších dětí, nikoli dětí 1. stupně ZŠ.

3. Děti musí dostat dostatek prostoru k sebevyjádření.

Děti jsou již od útlého věku nesmírně kreativní, vytvářejí si na různé situace a jevy názory a potřebují se o ně podělit s ostatními vrstevníky, ale také dospělými. Proto je vhodné jim dát dostatek prostoru pro sebevyjádření, pro rozvíjení jejich názoru apod. Dítě se může vyjádřit jak slovně (a diskutovat o svém názoru s ostatními), tak i písemně (např. zformováním vlastního pravidla bezpečného používání internetu, vytvořením bezpečného hesla, kresbou apod.).

4. Děti musí být motivovány k pozitivnímu a funkčnímu využívání technologií.

Cílem preventivních programů zaměřených na rizikové chování v prostředí internetu není dítě odradit od používání internetových služeb, ale naučit dítě tyto služby využívat co nejbezpečněji a naučit je rizikům předcházet. Pokud bude lektor dítě odrazovat od používání online technologií (např. způsobem, že Facebook je zlo a nesmíte ho používat…), děti postupně lektora přestanou respektovat jako autoritu a nebudou informace, které se jim bude snažit předat, akceptovat. V praxi pak bude takto realizovaná prevence neefektivní – s minimálním dopadem na dítě. Vhodné je představit dětem svět internetu realisticky – tj. např. formou, že stejně jako v reálném světě, tak i v tom internetovém můžeme narazit na dobré a špatné, hodné a zlé uživatele, kteří se mohou snažit jim ublížit.

Naším cílem je děti naučit předcházet rizikům a bránit se. Vhodné je také zbytečně nedémonizovat sociální sítě jako „nebezpečná prostředí“, ale spíše je představit jako nástroje, které mohou být využívány pozitivně, ale také negativně.

5. Děti se musí spolupodílet na vytváření vzdělávacího obsahu = výstupů z aktivit.

Osvědčeným způsobem, jak lze děti efektivně zapojit do preventivních aktivit, je nechat je spolupodílet se na vytváření výstupů z jednotlivých preventivních aktivit. V praxi to např. znamená nechat děti navrhnout specifické pravidlo používání internetové služby, algoritmus odhalení internetového útočníka, navrhnout nové způsoby zabezpečení emailového účtu, zpracovat videoklip propagující určité téma, navrhnout komix, plakát sociální reklamy apod.

Děkujeme všem, kteří nám pomáhají s dětmi pracovat a kteří cítí důležitost této práce. Děkujeme také všem sponzorům a partnerům, kteří nás v naší práci podporují.

Reference:
Kopecký, K, Szotkowski, R, Krejčí, V. Rizikové chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. UP: Olomouc, 2015.

Kamil Kopecký, E-Bezpečí