Home Rizikové jevy Kyberšikana Kazuistiky feed-image

Podpořte nás

Podpořte naše aktivity a pomozte dětem a dospělým v nouzi. Již 15 let pomáháme dětem a dospělým řešit jejich problémy na internetu. Zapojte se i vy! Každá pomoc se počítá! Stačí kliknout na tlačítko DONATE.

Remove


Nejtragičtější případ kyberšikany v kontinentální Evropě se odehrál v Polsku. Obětí se stala 14letá studentka 2. gymnázia v Gdaňsku Anna Halman, která spáchala sebevraždu poté, co byla 20. října 2006 vystavena před zraky všech svých spolužáků sexuální šikaně a kyberšikaně.

halman

Anna Halmanová (Fakt.pl)

Během vyučování, kdy musela učitelka na odvolání ředitele opustit na 20 minut třídu, Annu napadli a sexuálně obtěžovali 4 spolužáci (Łukasz P., Arkadiusz P., Mateusz W., Dawid M.). Strhali z ní šaty, osahávali ji a předstírali, že ji znásilňují. Jeden z nich ji chytil za hlavou a předstíral, že provádí orální sex. Další student, Michał Sz., vše natáčel na svůj mobilní telefon.

Anna se snažila bránit, pokusila se schovat pod lavicí, křičela a s pláčem prosila, aby jí nechali. Několik spolužaček se jí sice snažilo zastat, ale byly slabší než útočníci. Ostatní žáci pouze se zájmem přihlíželi, protože to považovali za výbornou legraci (Chłopcy przyznali: Dręczyliśmy Anię 2006, Przeżyła horror 2006).

Útočníci Anně vyhrožovali, že pořízený záznam umístí na internet, aby si ho mohli všichni prohlédnout, což také později udělali (Przeżyła horror 2006).

Anně se nakonec podařilo vyprostit a utekla domů. O šikaně doma nikomu neřekla. Učitelka po návratu do třídy obdržela kusé informace o tom, co se stalo. Po vyučování zavolala k Halmanovým, aby je informovala, ale zastihla pouze 18letého bratra Anny. Anna bratra prosila, aby rodičům nic neříkal, chtěla jim o tom povědět sama, ale to se nestalo (Przeżyła horror 2006).

„Dítě, co se ti stalo ve škole zlého?“ ptala se jí matka. „Poradím si, mami,“ odpověděla Anna. Téhož dne večer sdělila kamarádce Iwone, která ji přišla navštívit, že už nevydrží to školní ponižování, že se chce zabít. Iwone při odchodu řekla Annině matce, aby na ni dávala pozor. Další den Anna spáchala sebevraždu (Dam sobie rade mamo 2006). Oběsila se na švihadle.

Policejní vyšetřování ve škole odhalilo, že nešlo zdaleka o první útok, kterému byla Anna vystavena. Stejní útočníci ji napadali opakovaně několik týdnů od doby, kdy s Michałem Sz. odmítla chodit (Matka Ani: nie winię chłopców 2006).

Anniny kamarádky uvedly, že měla z chlapců panický strach, a to bylo také důvodem, proč předchozí útoky neoznámila. Podle rodičů byla tichá, uzavřená a velmi stydlivá (Łaszyn, Gruszczyńska, Pawliko 2006). Ani vedení školy předešlé incidenty nijak neřešilo, ačkoli o nich vědělo od dalších studentek.

Soud pro rodiny a nezletilé poslal všechny účastníky incidentu na tři měsíce do ústavu pro mladistvé, což vyvolalo velkou vlnu nevole a protestů ze strany veřejnosti (Tysiąc osób żegnało gimnazjalistkę z Gdańska 2006).

Na začátku vyšetřování totiž nebyl k dispozici videozáznam, který během incidentu útočníci pořídili. Chlapci jej po Annině sebevraždě stáhli z internetu a smazali z mobilních telefonů. Policii se však smazaný záznam podařilo zrekonstruovat a rázem tak změnili pohled okolí na Annu i její trýznitele.

Psychologové prohlásili, že z pohledu Anny se tento zážitek nijak nelišil od skutečného znásilnění, přičemž dále poukázali na fakt, že se to stalo veřejně před celou třídou, že byl téměř celý incident natočen a že dívka měla reálný důvod bát se zveřejnění nahrávky, jakož i dalšího pokračování útoků v příštích dnech, což muselo její trauma vystupňovat do neuvěřitelných rozměrů.

Celý zážitek, podpořený navíc hrozbou zveřejnění nahrávky, hrozbou opakování a strašlivou frustrací nad tím, co jí udělali lidé, které znala, z nichž některé možná považovala i za přátele (jeden z útočníků byl Annin bratranec a všichni bydleli ve stejné vesnici jako Anna), nepochybně postačoval k tomu, aby ji dohnal k sebevraždě (Blog pamięci tragicznie zmarłej Ani 2007).

Výsledky soudu nebyly dosud medializovány.

Ryan Patrick Halligan, americký teenager z Essexu ve Vermontu, ve věku 13 let spáchal sebevraždu poté, co byl šikanován svými spolužáky jak v reálném životě, tak kyberšikanován v online prostoru.

ryan1     ryan2ryan3

Ryan Patrick Halligan, Ryan ve škole a s otcem
(Zdroj: In memory of Ryan Patrick Halligan 1989–2003, Suicide.org: Ryan Patrick Halligan Memorial)

Podle rodičů byl Ryan velice srdečný a hodný chlapec. Trpěl však jistými vývojovými obtížemi (řečové, motorické), které se po nástupu do školy promítly do jeho školních výsledků. Ryan si toho byl dobře vědom a trápilo jej, že není jako ostatní děti.

Po nástupu do 5. ročníku se Ryan stal díky svému hendikepu obětí psychické šikany ze strany spolužáků. Rodiče s ním kvůli tomu začali navštěvovat terapeutická sezení, která po zlepšení situace na radu terapeuta ke konci 5. ročníku ukončili (Halligan 2010).

Šikana však opět propukla v 6. ročníku a během 7. ročníku se situace rapidně zhoršila. Za vším stál jeden a tentýž chlapec, který se spolu se svými staršími kamarády na Ryana zaměřil už v páté třídě.

„Ryan nám říkal, že nechce chodit do školy. Už se tam nikdy nechtěl vrátit. Ptal se, jestli bychom se nemohli přestěhovat, nebo jestli by se nemohl učit doma.“ (Halligan 2010) To však nepřipadalo v úvahu. Rodiče chtěli o situaci informovat vedení školy. Ryan si to ale nepřál, protože si myslel, že by to situaci jen zhoršilo.

„Místo toho chtěl, abychom mu pomohli naučit se bojovat, aby mohl toho kluka porazit.“ (Halligan 2010)

Inspirací mu byla hlavní postava z filmu Karate Kid. A jak si předsevzal, tak se také stalo, svému trýzniteli se postavil a úspěšně (Halligan 2010). Vše se pak zdálo být v pořádku, ovšem do chvíle, kdy poražený chlapec, se kterým se Ryan dokonce načas skamarádil, označil Ryana za gaye.

Tato informace se velmi rychle roznesla mezi další žáky školy, kteří pak Ryana neustále zastrašovali, posmívali se mu a uráželi ho.

Ten, aby se své pověsti zbavil, navázal během prázdnin online komunikaci s velmi hezkou všeobecně populární dívkou ze školy. A poté, co mezi nimi vznikl online vztah, se dívku rozhodl oslovit také osobně. Ona mu však před jeho přáteli řekla, že je ubožák, že s ním nechce mít nic společného a že se komunikací s ním jen bavila. Ryan poté zjistil, že se se svými kamarády domluvila na tom, že si z něj tímto způsobem udělá legraci – jejím úkolem bylo předstírat zájem, vytáhnout z Ryana citlivé informace a jejich přeposíláním jej přede všemi zesměšnit (Halligan 2010).

Ryan tlak ze strany spolužáků neunesl a 7. října roku 2003 se ráno v koupelně oběsil, aniž by po sobě zanechal dopis na rozloučenou. Objevila ho jeho sestra, která byla první, kdo ten den vstával.

Otec Ryana, John P. Halligan, se rozhodl využít svou osobní bolestnou zkušenost v pomoci jiným. Snaží se o zvýšení povědomí o rizicích kyberšikany a sebevraždách mladistvých – vypráví Ryanův příběh studentům ve školách po celých státech a vytvořil též vzpomínkové webové stránky, na kterých popisuje Ryanův příběh i problematiku kyberšikany.

Dále se zasadil o přijetí zákona o prevenci šikany (Bullying Prevention Policy Law), který byl ve státě Vermont schválen těsně poté, co jej předložil (Teen suicide: Greater IBMer John Halligan says there IS something we can do Connections eMagazine 2009).

johnhalligan

John P. Halligan (Zdroj: NewsWorks.org 2011)

Megan Meier spáchala sebevraždu poté, co se stala obětí kyberšikany na internetu.

megan1 megan2 megan3

Megan Meier (Zdroj: Megan Meier Foundation: In Loving Memory of Megan Taylor Meier 2007)

Megan byla 13letá dívka z Dardenne Prairie v Missouri, která trpěla poruchou pozornosti a měla problémy s nadváhou, což u ní vyvolávalo deprese. Ve 3. ročníku začala mluvit o sebevraždě, proto s ní rodiče navštívili terapeuta. S nástupem do 8. ročníku na nové škole prožívala šťastné období. Na škole byly povinné školní uniformy a studenti měli zakázáno líčení, což Megan vyhovovalo. Stala se členkou volejbalového týmu, podařilo se jí velmi zhubnout a lékař jí měl brzy sundat rovnátka. V tomto období plném změn se rozešla se svou dlouholetou nejlepší kamarádkou Sarah Drew (13 let), se kterou si již delší dobu nerozuměla…(Pokin 2007)

Několik týdnů před svými 14. narozeninami Megan uprosila svou matku, aby jí umožnila přístup k sociální síti MySpace. Matka z toho nebyla příliš nadšená, ale nakonec se nechala přemluvit. Megan směla účet používat pouze pod jejím přísným dohledem a s mnoha omezeními. 
Přibližně 6 týdnů před smrtí Megan kontaktoval přes její účet MySpace 16letý chlapec Josh Evans. Megan se na fotce velmi líbil, a tak si ho se svolením matky přidala mezi přátele. Brzy mezi nimi vznikl vztah.

„Megan bojovala celý život se svou váhou a sebeúctou,“ uvedla její matka Christina. „A teď si konečně našla chlapce, který si opravdu myslel, že je hezká.“ (Pokin 2007) 15. října se ale jejich vzájemná komunikace náhle změnila.

„Nevím, jestli chci být tvůj přítel už proto, že jsem slyšel, že na své přátele nejsi úplně příjemná,“ napsal jí Josh v e-mailu. Následující den jí podle matky poslal ještě několik dalších znepokojujících zpráv. Christina Meier dceři přikázala, aby se od sociální sítě odhlásila. Musela však odejít s mladší dcerou k lékaři, proto Megan osobně nezkontrolovala. Když jí pak volala od lékaře, zjistila, že Megan v rozhovoru s Joshem pokračuje a že se ke komunikaci připojily i další děti.

„Oni jsou tady na mě tak sprostí,“ plakala Megan do telefonu. „Posílají si o mně zprávy. Na zeď mi napsali vzkazy: Megan Meier je děvka. Megan Meier je tlustá kráva.“

Když se matka vrátila domů, byla velmi rozzlobená, že dcera nerespektovala její příkaz. „Ty jsi moje máma! Máš být na mé straně!“ řekla jí Megan. A o 12 minut později našli rodiče Megan oběšenou ve skříni. Zemřela následující den v nemocnici (Pokin 2007).

Pár týdnů poté se Meganiny rodiče dozvěděli, že žádný Josh Evans neexistuje a že profil s tímto jménem vytvořila matka Meganiny bývalé kamarádky Sarah, Lori Drew. Impulsem pro toto chování jí údajně bylo to, že Megan Sarah v hádce označila za lesbičku (Zetter 2008).

Lori do kyberšikany zapojila nejen svou kolegyni z práce Ashley Grills, ale také svou dceru a další děti.

loridrew1 loridrew2

Lori Drew s dcerou u soudu, Lori Drew (Zdroj: Wired.com 2010)

Případ se medializoval a Lori Drew, v okolí oblíbená a úspěšná žena, se následně stala obětí řady útoků, byla pranýřována jak na internetu, tak v reálném životě. Na internetu visely její kontaktní údaje (adresa domů i do práce, telefonní číslo domů i číslo jejího mobilního telefonu), fotografie i letecké snímky domu! Lidé ji pronásledovali a musela čelit výhrůžkám a ničení majetku (Pokin 2007).

Navíc byla obviněna ze 4 bodů obžaloby. Případ Megan Meier vyvolal několik změn v právních řádech. Dne 28. srpna 2008 byl ve státě Missouri schválen zákon 818 zakazující obtěžování prostřednictvím počítačů a mobilních telefonů.

Návrh zákona byl reakcí na neschopnost missourské policie komplexně stíhat Lori Drew za kyberšikanu a obtěžování pomocí počítače. Definice obtěžování v zákoně byla díky této kauze doplněna o formulace: „jedná se o vědomé chování s cílem zastrašit nebo způsobit emocionální úzkost“, „obtěžování může být anonymní, prováděné buď telefonicky, nebo elektronicky“, „obtěžováním může způsobit úzkost dítěti“.

Obtěžování bylo překlasifikováno z přestupku na trestný čin s možností odnětí svobody až na čtyři roky, pokud by bylo prováděno dospělými vůči osobám mladším 18 let nebo pokud by byl pachatel za stejné chování odsouzen již dříve (Pokin 2007). Na prosazení tohoto zákona se podílela také Christina Meier, matka Megan (In Loving Memory of Megan Taylor Meier 2007).

christinameier

Christina Meier (Zdroj: Encyclopedia Dramatica 2011)

Ghyslain Raza alias Star Wars Kid se stal první mediálně známou obětí kyberšikany, a to po zveřejnění videozáznamu, na kterém předvádí bojovou scénu, jež ve filmové sáze Hvězdné války (Star Wars) ztvárňovala postava Dartha Maula. Chlapec si nahrávku pořídil pro svou potřebu, ale naneštěstí se dostala do rukou jeho spolužákům, kteří ji zveřejnili na internetovém portálu Kazaa (P2P síť).

Videonahrávku zhlédlo velké množství lidí a mezi nimi byl i herní vývojář z firmy Raven Software Bryan Dube, který ji opatřil světelnými a zvukovými efekty, čímž přispěl k jejímu masovému rozšíření.    

Ukázka z originální a upravené nahrávky (Zdroj: YouTube.com)

Video bylo poté upravováno ještě několikrát, například vznikly remixy z různých filmů, seriálů – Matrix, Star Wars, Star Trek, Kill Bill, Mortal Kombat, Pán prstenů, Indiana Jones atd. V roce 2006 se video stalo nejpopulárnějším internetovým videem na světě s více než 900 milionem zobrazení (Star Wars Kid is top viral video 2006). A v roce 2007 bylo video vyhlášeno nejoblíbenějším internetovým videem na světě (Vinson 2010).

O popularitě Star Wars Kid svědčí také fakt, že byla vytvořena internetová petice, v níž její autoři požadovali, aby byl Ghyslain Raza obsazen do některé z menších roliček v právě připravovaném 3. dílu Star Wars. Petici podepsalo 148 624 lidí (Put The Star Wars Kid in Episode III 2010).  Ačkoli George Lucas Ghyslainovo obsazení neodmítl, nakonec k němu nedošlo.

Krom toho vznikaly zesměšňující koláže, Ghyslain byl parodován známými osobnostmi v různých pořadech a jeho obličej se začal objevovat na poštovních známkách či upomínkových předmětech (trička apod.).  

ghyslain znamkaghyslain komix

Poštovní známka s Ghyslainem a ukázka z komiksu
(Zdroj: Internet Phenomenons 2010, StarWarsKid 2010)

Když se chlapec dozvěděl o své nečekané popularitě, utrpěl těžký psychický otřes a musel se podrobit dlouhodobému léčení. Nahrávka totiž opravdu nebyla zrovna povedená a velmi okatě demonstrovala jeho nadváhu a neohrabanost, což navíc řada diváků z internetového světa neváhala ventilovat na svých stránkách a blozích.

Zveřejnění mělo i soudní dohru, neboť chlapcova rodina zažalovala rodiny čtyř jeho spolužáků o sumu čtvrt milionu kanadských dolarů. Předmětem sporu bylo to, že chlapec „musel snášet a nadále snáší obtěžování a posměch spolužáků i široké veřejnosti a díky tomu musí být na neurčitou dobu v péči psychiatra. Toto stigma má vliv také na dokončení jeho vzdělání a může mít vliv také na jeho možnost najít zaměstnání. Je možné, že díky této kauze bude muset také změnit identitu.“ (Kočička 2008).

Soudní proces se nakonec týkal pouze tří z rodin. Soud měl být zahájen 10. 4. 2006, kauza ale nakonec skončila 7. 4. mimosoudním vyrovnáním, jehož podmínky nebyly medializovány.

Peter Chapman byl v březnu 2010 odsouzen k trestu doživotí. Prostřednictvím sociální sítě Facebook se seznámil se 17letou dívkou Ashleigh Hallovou, kterou pod falešnou identitou vylákal na osobní schůzku, kde ji znásilnil a následně zavraždil. Třiatřicetiletý deviant Peter Chapman byl za sexuální násilí v minulosti už jednou trestán.

chapman1

Peter Chapman (Zdroj: The Sun 2010)

Za znásilnění prostitutek si odseděl sedm let a po propuštění měl být pod pravidelným dohledem policie. Od dubna roku 2008 se však policii přestal hlásit. Ta po něm vyhlásila celostátní pátrání až v září roku 2009, tedy měsíc před událostí, která stála život Ashleigh Hallovou (Vnouček 2010).

chapman1 chapman1


Ashleigh Hall (Zdroj: Daily Mail 2010)

V rámci sociální sítě Facebook si Chapman vytvořil falešný profil (udal jméno Peter Cartwright a věk 19 let, nicméně měl vytvořeny i další profily).

chapman1chapman1

Falešné profily Petera Chapmana (Zdroj: The Sun 2010)

Pomocí Facebooku navázal kontakt se studentkou ošetřovatelství Ashleigh Hallovou, se kterou si po delší komunikaci domluvil schůzku. Tváří v tvář se jí představil jako otec jejího virtuálního přítele a na izolovaném místě nedaleko Sedgefieldu ji nejdříve znásilnil a pak zardousil (Carter 2010). Na Chapmana policie přišla během následujícího dne, kdy jej náhodou zastavila v souvislosti s podezřelou registrační značkou jeho auta. Chapman se jim k vraždě dívky přiznal bezděčně, předpokládal, že jej policie zatkla za podezření z vraždy.

Po zveřejnění kauzy začaly policii kontaktovat další dívky, které se vizuálně podobaly zavražděné Ashleigh Hallové a které Chapman rovněž kontaktoval a snažil se je přimět k osobní schůzce (Guy 2009).


Další potenciální oběti Petera Chapmana (Zdroj: The Sun 2010)

Facebookový profil Chapmana obsahoval přes 3000 virtuálních přátel = žen ve věkovém rozpětí 13–31 let. Osobní údaje od svých přátel získával také pomocí různých facebookových dotazníků, ve kterých se ptal na velmi osobní otázky. Od některých dívek rovněž vylákal citlivé fotografie (ve spodním prádle, pyžamu apod.). Kromě Facebooku Chapman působil i na dalších sociálních sítích – Netlog, Holabox, Profileheaven, Kazoba apod. (Stokes 2010)

 

 

Ocenění projektu E-Bezpečí

pohar
KYBER Cena 2023
(1. místo)
pohar
Nejlepší projekt prevence kriminality na místní úrovni 2023
(1. místo)
pohar
Evropská cena prevence kriminality 2015
(1. místo)

Partneři a spolupracující instituce

 

Generální partner projektu E-Bezpečí

logo o2

Další partneři a spolupracující instituce

 logo nadaceo2logo googlelogo msmtlogo mvcrlogo olomouclogo olomouckykrajlogo ostravalogo hoaxlogo policielogo rozhlaslogo linkabezpecilogo microsoft bwlogo czniclogo nukiblogo podanerucelogo googleovachamp_logo.png

 

E-BEZPEČÍ: AI CHATBOT
Ahoj, jsem chatovací robot projektu E-Bezpečí a mohu ti pomoci zodpovědět základní otázky a vyřešit tvé problémy. Zvol si z nabídky, nebo svůj dotaz napiš přímo do chatu.