Typologie stalkerů

Stalkingem jako nebezpečným komunikačním fenoménem jsme se zabývali v předcházejících článcích našeho internetového portálu. V dnešním článku se zaměříme na otázku, kdo jsou vlastně stalkeři a kyberstalkeři, agresoři a pronásledovatelé.

V zásadě můžeme říci, že stalkerem může být:
a) osoba, kterou oběť osobně zná a ví, že ji pronásleduje,
b) osoba, kterou oběť osobně zná, ale neví, že ji pronásleduje,
c) osoba, kterou oběť osobně nezná (např. kyberstalkeři hledající své oběti na internetu).

Rozpoznat stalkera nemusí být vůbec snadné a často se to ani nepodaří. Může se jevit jako společensky naprosto normální člověk, o kterém ani jeho nejbližší okolí nemusí tušit, že např. obtěžuje jinou osobu s využitím internetu či mobilního telefonu. Podíváme-li se na profil agresorů, stávají se jimi nejčastěji bývalí partneři obětí, častěji muži než ženy (87 % stalkerů). Z pohledu závažnosti stalkingu, však považujeme za problematičtější útočníky ženy – je to zejména pro jejich cílevědomost a systematičnost. Útoky realizují nejčastěji prostřednictvím SMS.

Řada studií realizovaných v mnohých zemích Evropy (např. Dressing, H. Maulk-Backer, H. Gass, P.) poskytují velmi zajímavá čísla o četnosti stalkingu ve společnosti. Anglosaské studie udávají, že zhruba 4–7,2 % mužů a 12–17,5 % žen se alespoň jednou se stalkingem osobně setkalo. To znamená, že stalking je jev velice rozšířený. V první německé studii o prevalenci stalkingu (demograficky rozvrstvené množství případů) uvedlo 11,6 % dotázaných, že byli minimálně jednou v životě obětí stalkera. Mezi oběťmi bylo 87,2 % žen a 12,8 % mužů.

Stalking je významným fenoménem i pro kriminalistiku, neboť může předznamenávat závažné násilné trestné činy. Při zkoumání 141 případů žen, jež byly usmrceny svými bývalými partnery, se zjistilo, že v 76 % případů se pachatel projevoval jako stalker. Pro německou trestněprávní praxi se stalking stává významným jevem. 34,6 % stalkerů svým obětem výslovně vyhrožuje a ve 30,4 % případů skutečně následuje násilné jednání. To znamená, že stalking v žádném případě nelze bagatelizovat jako neškodné obtěžování. Naopak. Přinejmenším v určitých rizikových situacích je nutno ve stalkingu spatřovat předzvěst konkrétních násilných činů (rozpracováno na www.ipravnik.cz ).

Základní typologie stalkerů (rozpracoval P. E. Mullen)

1. Bývalý partner (rejected stalker)

Většinou se jedná o člověka, který není schopen přijmout ukončení vztahu s jinou osobou. Nemusí se jednat pouze o partnerský či intimní vztah, může jít o vztah pracovní, obchodní nebo např. terapeutický. Chování stalkera je následkem jeho touhy obnovit vztah, nebo je odplatou za odmítnutí. Stalker pociťuje pocit ztráty v kombinaci s frustrací, hněvem, žárlivostí (zejména, pokud si oběť nalezne jiného partnera), pomstychtivostí a zármutkem. Může se také cítit ponížený odmítnutím, protože má o sobě narcisistní představy. Svými útoky se snaží oběti především ublížit (zastrašuje ji, vyhrožuje, demonstruje sílu apod.). Tento typ stalkera má v mnoha případech slabé sociální dovednosti a povrchní sociální kontakty.

2. Uctívač (intimacy seeker)

Tento typ pronásledovatele touží po vztahu s osobou, která jej zaujala. Předpokládá, že vyhlédnutý cíl bude jeho city opětovat. Neusiluje primárně o sexuální vztah, spíše dominuje jeho touha být přijat uctívanou osobou (akceptace). Jakákoli reakce oběti proto stalkera povzbuzuje a motivuje k dalšímu jednání - píše oběti dopisy, kupuje dárky, telefonuje... Věří, že mu oběť dluží opětování jeho „lásky“, když do ní tolik investuje. Žárlí, pokud má oběť vztah s jinou osobou. Hledač intimity má zvýšené citové nároky, je-li obětí odmítnut, mění se jeho chování a začne oběti vyhrožovat, snaží se ji poškodit, někdy užívá i násilí. Mezi „hledače intimity“ patří tzv. pronásledovatelé celebrit (celebrity stalkers).

Jack Jordan, celebrity stalker, který pronásledoval Umu Thurman

H. U., stalkerka, která pronásledovala Karla Gotta

3. Neobratný nápadník (incompetent suitor)

Zde spadají útočníci, kteří jsou sociálně neobratní s malou schopností seznámit se. Přestože touží po romantických nebo intimních vztazích, nedokáží je díky svým slabým sociálním a komunikativním dovednostem navázat. Jsou narcisistní, domnívají se, že jsou pro každého neodolatelně přitažliví, mají nedostatek empatie, nedokáží vnímat city oběti. Nekompetentní nápadníci se pokoušejí o fyzický kontakt s obětí (držet oběť za ruku, políbit jí), zpravidla se však neuchylují k fyzickému násilí či hrozbám. Tento typ není tak vytrvalý jako jiné typy stalkerů. Pokud oběť využije právní a policejní pomoci, většinou pronásledování zanechá.

4. Ublížený pronásledovatel (resentful stalker)

Zlostný pronásledovatel pronásleduje svou oběť kvůli skutečnému či domnělému zranění, újmě, kterou mu oběť přivodila. Usiluje o to, aby se oběti pomstil. Jeho útoky spočívají ve vyhrožování a zastrašování. Bývá velmi vytrvalý. Obtěžování mu přináší uspokojení, má pocit, že má nad obětí moc a kontrolu. Chování tohoto typu stalkera je často iracionální a paranoidní. Většinou se omezuje na slovní útoky, pravděpodobnost fyzického útoku u tohoto typu stalkera je minimální. Vyhrožuje oběti, podává na oběť žaloby, mstí se na domácích mazlíčcích oběti (krádež či zabití), vloupává se do domu či bytu oběti apod.

5. Sexuální útočník (predatory stalker)

Cílem tohoto typu stalkerů je útočné až sexuálně agresivní chování - stalker usiluje o fyzický nebo sexuálně motivovaný útok na oběť. Motivován je čistě touhou sexuálního uspokojení či pocitem ovládání obětí. Tito stalkeři jsou často sexuálními devianty se slabými sociálními dovednostmi a podprůměrnou inteligencí. V jejich chování se také často připojuje voyerství, sadismus, masochismus, exibicionismus, obscénní telefonní hovory apod. K útokům predátorských pronásledovatelů dochází ve společnosti minimálně.

6. Poblouzněný milovník (erotomaniac and morbidly infatuated stalker)

Tento typ stalkera věří, že je do něj oběť zamilovaná. Veškeré chování oběti interpretuje tak, aby podporovalo jeho iluzi, přitom je přesvědčen, že se jeho vysněná romance stane pevným vztahem. Může trpět akutní paranoiou. Obvykle si vybírá oběť s vysokým sociálním statutem. Zpravidla nereaguje na jakékoli právní řešení (policie, soud), pokud se nedostane do péče psychologa, zpravidla ve stalkingu dál pokračuje.

7. Kyberstalkeři (cyberstalkers)

Kyberstalking je typ pronásledování, při němž stalker využívá informační a komunikační technologie (internet, mobilní telefony). Kyberstalkeři využívají diskusní fóra, ve kterých se pod falešnou identitou snaží kontaktovat oběť, případně získávají informace o oběti od ostatních uživatelů internetu, případně k tomuto účelu mohou využívat také různé typy spywarových programů. Praví kyberstalkeři se nikdy neuchýlí k fyzickému útoku a své pronásledování realizují výhradně prostřednictvím elektronických médií. Bohužel kyberstalking jako doprovodný jev můžeme nalézt u všech výše uvedených kategorií. Každý stalker tedy může být zároveň i kyberstalkerem.

Mgr. Kamil Kopecký Ph.D., E-Bezpečí

Literatura:

Čírtková, L. Psychologické poznatky k nebezpečnosti pronásledování (stalking). Praha: Policejní akademie ČR.
Online: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2004/0404/cirtkova_info.html

Psychoporadna (www.psychoporadna.cz)

Types of stalkers. Sexualharassmentsupport.
Online: http://www.sexualharassmentsupport.org/TypesofStalkers.html

Dressing, H. Maulk-Backer, H. Gass, P. Posuzování stalkingu z kriminalistického a psychiatrického hlediska. IPravník. Online: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/trestni-pravo/pd_6/art_5000/detail.aspx