Přestože se děti s kyberšikanou setkávají poměrně často, některé se dokonce staly obětí i několika útoků, při řešení těchto problémů jen málo spoléhají na pomoc rodičů a o situaci, do jaké se dostaly, je neinformují. Rodičům by se se svými problémy svěřila necelá 1/4 dotazovaných dětí (22,9 %). Nejčastěji by děti s rodiči řešily především vydírání (22,9 %), výhrůžky a zastrašování (21 %) a manipulaci s jejich elektronickým účtem, případně jeho zneužití (18,2 %).

Proč je počet obětí tak vysoký?

Vysoký počet obětí kyberšikany souvisí s poměrně velkým množstvím útočníků. Skoro každé třetí dítě přiznalo, že si kyberšikanu vyzkoušelo (27,8 %). Nejčastěji šlo o útok na cizí elektronický účet (14,7 %) a dehonestující projevy realizované pomocí SMS, e-mailu, v chatu nebo v diskuzi (7,6 %). 2,3 % dětí se ale také aktivně zapojilo do kyberšikany učitele provedené formou provokování učitele a následného natočení vyhrocené situace. Jednalo se především o chlapce, jež tvořili 2/3 útočníků.

V některých případech zcela určitě. Velmi důležitou roli hraje především prevence související se zvýšením informovanosti o nebezpečích, které souvisí s používáním informačních a komunikačních technologií – v našich podmínkách jde především o internet a mobilní telefony, které jsou dětem poměrně lehce dostupné. Pokud budou děti seznámeny s riziky virtuální komunikace, budou mít mnohem větší šanci vyvarovat se případným chybám a zbytečně riskantnímu chování.

Mezi takové chování můžeme jednoznačně zařadit např. sdělování osobních údajů. Ani v tomto směru nejsou výsledky výzkumu projektu E-Bezpečí příliš potěšující. Naznačují, že velké množství dětí nemá představu o citlivé povaze osobních údajů ani o možnostech jejich zneužití. 2/3 dotazovaných dětí (67,5 %) jsou ochotny sdílet své osobní údaje s lidmi, které znají pouze z virtuální komunikace realizované na internetu. Přitom už byla zaznamenána řada případů, kdy se pod totožností virtuálního „kamaráda“ skrýval např. pedofil, který využil osobní údaje dítěte k vydírání, pomocí něhož se snažil dítě vylákat na osobní schůzku – v této souvislosti vzpomeňme např. kauzu pražského vrátného, který tímto způsobem zneužil několik chlapců.  Výzkum ukázal, že ochota dětí sdílet osobní údaje je závislá na různých faktorech jako jsou např. délka trvání vzájemné komunikace nebo nabízený úplatek.

Při posuzování nebezpečnosti sdílení osobních údajů je třeba zvážit různý stupeň rizikovosti jednotlivých údajů. Rizikové osobní údaje můžeme rozdělit do 3 skupin, které spojují podobné dopady na oběť:

Především je to skupina údajů, na základě kterých může být dítě vysledováno v reálném životě. Dítě pak může být vystaveno např. obtěžování, zneužívání, vydírání apod. Do této oblasti můžeme zařadit např. adresu bydliště (sděluje 23,5 % dětí) nebo adresu školy (sděluje 56,9 % dětí). Další skupinou jsou osobní údaje, které vytvoří mezi dítětem a útočníkem komunikační kanál. Ten může následně sloužit jako nástroj pro kyberšikanu, vydírání a různé druhy manipulace. Konkrétně se jedná například o telefonní číslo (sděluje 50,5 % dětí), e-mailovou adresu (sděluje 67,5 % dětí), kontaktní údaje instant messengerů (ICQ) nebo programů pro internetovou telefonii (Skype) (sděluje 66,6 % dětí). Poslední sledovanou skupinou byly osobní údaje, které útočníkovi umožňují přístup k cizímu účtu. Na tyto údaje jsou děti - ve srovnání s předešlými údaji - mnohem opatrnější a příliš často je nesdělují – např. heslo k e-mailovému účtu sděluje 16,4 % a PIN kód kreditní karty 13,2 % dětí.

Další problematickou skutečností, která nahrává šíření kyberšikany, je zveřejňování osobních fotografií nebo videozáznamů na internetu nebo jejich rozesílání pomocí mobilního telefonu. V rámci výzkumného šetření bylo sledováno rozesílání především sexuálně laděných fotografií, které poměrně často slouží jako nástroj pro vydírání, sexuální obtěžování atd. Svou obnaženou fotografii již zveřejnilo 10,1 % dotazovaných dětí, což je o polovinu méně ve srovnání s odesíláním sexuálně laděných zpráv – ty odeslalo 22,7 % dětí. Většina dětí však toto chování považuje za rizikové – v případě zpráv to uvedlo 68,4 % dětí a u fotografií 73,3 % dětí. Přesto je ale patrné, že 1/3 dětí se tomuto vysoce rizikovému chování, označovanému termínem sexting nebo sextování, nebrání.

Děti si také často neuvědomují, že své osobní údaje mohou sdílet, i když je někomu přímo nesdělují. Značné množství z nich si totiž zakládá své osobní účty na internetových portálech, kde jsou pak jejich osobní údaje včetně fotografií dostupné komukoliv (např. na portálu Facebook, Lidé.cz atd.). S obrovským boomem, který v současné době zažívají sociální sítě, se tento problém ještě znásobil. Jak jsou na tom tedy děti se znalostí sociálních sítí? 99,5 % dětí zná alespoň jednu sociální síť. Mezi nejčastěji uváděnými se objevily portály YouTube (20,6 %), Facebook (19,2 %) a Hry.cz (15,3 %). 89,3 % dětí má na některé ze sociálních sítí také svůj účet (17,6 % na stránce YouTube, 15,2 % na Facebook).

Případů kyberšikany u českých dětí přibývá společně s rozšiřováním informačních a komunikačních technologií. Kyberšikana se stává problémem většiny českých škol. Ty zaznamenávají stále vyšší počty případů nejen kyberšikany, ale i dalších nebezpečných jevů. O zkušenostech dětí s dalšími nebezpečnými komunikačními praktikami si můžete přečíst v detailní výzkumné zprávě.

Mgr. Veronika Krejčí, Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.
Centrum PRVoK a projekt E-Bezpečí
Univerzita Palackého v Olomouci

Výzkumné šetření bylo podpořeno Grantovou agenturou ČR, Statutárním městem Olomouc a firmou Vodafone.