V první dekádě 21. století je zřejmé, že internet se stal natolik pevnou součástí lidské společnosti, že si její fungování bez využívání internetových služeb dnes již nedovedeme představit.  Internetové služby, internetové kanály, internetové informační služby, internetové bankovnictví, synchronní a asynchronní komunikační služby - to vše jsou nástroje, určené ke zjednodušení a k zefektivnění fungování společnosti. Tyto nástroje se však snadno mohou v nesprávných rukou stát nebezpečnými. Nebezpečné jsou však pouze v rukou člověka, který je dokáže efektivně využít a zejména zneužít. Proto se v tomto stručném exkurzu zaměříme na sociální aspekty chování v prostředí internetu.

Lidské chování ve virtuálních prostředích se liší od chování v prostředí nevirtuálním, tedy "reálném světě". Je to dáno zejména povahou internetové komunikace, která je v řadě případů subjektivně anonymní[1], nerespektující přirozeně dané sociální role[2], odtabuizovaná[3] a časově a prostorově neohraničená. Tyto základní vlastnosti běžné internetové komunikace postupem času procházejí vývojem, takže dochází k posunům např. v komunikaci v rámci sociálních sítí (Facebook, Gooogle+), kde je již velké množství komunikujících neanonymních, vystupujících pod svým skutečným jménem a příjmením. V rámci rizikové komunikace však většina útočníků komunikuje s obětmi pod identitami falešnými, smyšlenými, uměle vytvořenými.

Co si vlastně představit po komunikací rizikovou, která je spojena s některou z internetových hrozeb? Riziková internetová komunikace je taková komunikace, která vede k psychickém, fyzickému či jinému poškození oběti či poškození konkrétní instituce. V praxi k tomuto vede např. kyberšikana, kybergrooming, stalking či kyberstalking, sexting, ale také například SCAM či phishingové a pharmingové útoky v rámci internetového bankovnictví. V rámci všech těchto typů útoků lze sledovat podobné průvodní znaky, které se objevují v komunikaci útočníků a obětí. Jedná se o tyto:

1. Disinhibiční efekt v sociální komunikaci

V rizikové komunikaci je disinhibiční efekt pozorován nejčastěji, jedná se vlastně o odložení zábran a skrupulí, ztrátu nebo překonání nesmělosti, plachosti a ostychu, v krajních podobách může jít o obcházení tabu a zákazů (Vybíral, Kopecký, 2009-2013). V rámci kybergroomingu se disinhibiční efekt projevuje např. ve formě zvyšování tolerance oběti vůči vnímání pornografie. Útočník vyhlédnutou nezletilou oběť "masíruje" neustálým přísunem pornografie a komunikuje s ním o tom, co se mu líbí a co by s ním chtěl vyzkoušet. Oběť pak v rámci komunikace toto chování vnímá jako normální, jako běžné a tolerovatelné. Disinhibice se projevuje samozřejmě i v různých formách psychického násilí.

2. Disociativní komunikace

Disociativní komunikace představuje zjednodušeně nulovou zodpovědnost za činy, které jsme v prostředí internetu vykonali - ať již jako útočníci či oběti. Řada uživatelů internetu považuje své internetové já, svou virtuální identitu za někoho jiného, za kterého neneseme zodpovědnost v reálném světě. Vnímají vše jako hru, která končí, jakmile vypneme počítač. V řadě případů např. útočník vydíral prostřednictvím intimních materiálů oběť a požadoval za nezveřejnění těchto materiálů vysoké sumy peněz. Po nahlášení Policii ČR pak útočník tvrdil, že to vše byla jenom legrace a hra. Disociativní komunikace se objevuje např. u trestného činu nebezpečné pronásledování. Útočník - tzv. stalker - např. vytvoří pod jménem oběti inzerát na erotickém, internetovém portálu a prostřednictvím tohoto inzerátu nabízí potenciálním zákazníkům sexuální služby. Vše pod identitou oběti, na kterou prozradí její telefonní číslo, email, adresu. Oběť je pak logicky pod tlakem "zájemců" a dochází k poškozování její pověsti a rostoucímu tlaku na její osobu.

Disociativní komunikace se projevuje i v podobách tzv. trollingu, který jeho realizátoři vnímají jako žert. Trolling ruší tabuizovaná témata a často dosahuje extrémních poloh. Případem extrémního trollingu je např. facebooková stránka vycházející z případu únosu 2 českých dívek v Pákistánu Gratulujem Hance a Tonče k novému životu v Pákistánu. Celý případ je podrobně zdokumentován zde.

3. Snížení ochranných a kontrolních mechanismů

Běžným průvodním znakem internetové komunikace je snižování ochranných a kontrolních mechanismů. V praxi to znamená, že věříme, aniž bychom si ověřovali fakta. Tento znak se objevuje např. v komunikaci s dětmi nebo naopak seniory.

U dětí dochází ke snižování ochranných a kontrolních mechanismů např. u různých internetových nabídek či soutěží. Běžné je, že např. internetový podvodník (tzv. sociální inženýr) nabídne "náhodně vylosovanému" dítěti v chatovací místnosti v rámci speciální soutěže, že mu dobije kredit. Dítě pod vidinou zisku kreditu pak útočníkovi sdělí své vlastní telefonní číslo, které je dále využito k získání dalších osobních údajů o dítěti, vydírání apod.

U seniorů tento mechanismus funguje podobně - podvržený email nabídne náhodně vylosovanému seniorovi získat bohatství... pouze za zlomek ceny, za uhrazení bankovního poplatku za převod ze zahraničí na účet v ČR. Tento podvod se označuje za tzv. SCAM419 případně tzv. nigerijský dopis (původně tyto zprávy pocházely převážně z Afriky, v současnosti ale také z Asie, USA apod), a i v současnosti se na něj ročně v ČR nachytají stovky seniorů. Nové případy SCAM419 jsou popsány např. na internetovém portálu E-Bezpečí.

4. Legalizace nelegálních aktivit v sociální interakci

Internet je prostředím, které je považováno za "svobodné". V sociální komunikaci ve virtuálních prostředích se pak tato svoboda projevuje v podobě touhy ochutnat zakázané ovoce. Touha po zakázaném je běžná, všudypřítomná, v prostředí internetu však vede např. k držení a šíření dětské pornografie, k šíření zoofilní pornografie, nebo k prostému šíření nelegálního software. Sdílení videa a audia s ostatními uživateli internetu je vnímáno jako něco tolerovatelného, neškodného, ačkoli to odporuje autorskému zákonu a porušuje celou řadu právních norem.

5. Specifický přístup k soukromí

V posledních letech se v souvislosti se sociálními sítěmi změnil přístup k soukromí - základní osobní údaje se staly veřejnými, běžně sdílenými a zveřejňovanými. Osobní údaje běžně na internetu poskytujeme při nákupu, u internetových plateb dokonce zveřejňujeme čísla karet včetně přístupového autorizačního kódu. K tomuto v reálném světě nedochází. Srovnejme dvě situace: chceme si koupit televizi. Jaký je rozdíl mezi nákupem na internetu a mimo něj? Na internetu při nákupu v eshopu sdělíme jméno, příjmení, adresu, email, telefon a v případě internetové platby číslo karty, datum expirace, jméno držitele karty a kontrolní kód pro provedení transakce. Při nakupování v kamenném obchodě nesdělíme žádný osobní údaj, pouze zaplatíme zboží.

Soukromí je přežitek, komentuje přístup k soukromí Mark Zuckerberg, šéf sociální sítě Facebook. Ačkoli toto motto neaplikuje sám na svou osobu, je fakt, že velké množství uživatelů této největší sociální sítě se tímto pravidlem řídí a ve svém profilu zveřejní skutečně velmi mnoho soukromých informací. Co nejvíce osobních a citlivých údajů pak samozřejmě sociální síti Facebook přináší profit - protože umožňuje velmi přesné zacílení reklamy. Ve srovnání s reálným nevirtuálním světem platí, že v reálném světě jednoduše své osobní údaje nesdělujeme, pokud k tomu nejsme donuceni např. pracovněprávními vztahy. Na internetu toto nedodržujeme.

6. Ztráta kontroly

Ačkoli řada uživatelů věří, že má svou sociální komunikaci pod kontrolou, není to pravdou. Většina z běžné komunikace se sleduje - ať již automaty či s pomocí lidských zdrojů. Neznamená to snad, že by se administrátoři bavili čtením a zveřejňováním vašich emailů, ale znamená to, že všechny relevantní informace se na serveru ukládají a nemáte k nim přístup pouze vy, ale také další lidé. V rámci komunikace realizované pomocí synchronních komunikačních forem (chatu) se sledují zejména konkrétní klíčová slova - v případě Facebooku např. dětská pornografie, terorismus apod. Současně se sledují další varovné příznaky, např. že někdo dospělý komunikuje s dítětem. Na základě vyhodnocení sledování pak váš profil může být označen jako potenciálně nebezpečný, může být zablokován nebo dokonce nahlášen policii.

V řadě případů se intimní materiály nahrané na internet stávají virálními, tj. šíří se internetem bez souhlasu zobrazené osoby doslova jako virus. V těchto situacích hovoříme o totální ztrátě kontroly nad materiálem. Z naší poradenské praxe řešíme každý měsíc několik případů, kdy na internet "unikne" fotografie zachycující obnažené tělo a zobrazené osoba chce dosáhnout zablokování a stažení tohoto materiálu z internetu. Přestože se podaří materiál stáhnout z několika serverů, objeví se zpravidla někde jinde... a může k tomu dojít i s poměrně velkou časovou prodlevou. Navíc o úniku intimního materiálu na internet nemusí zobrazená osoba vůbec vědět a dozví se o tomto až v okamžiku, kdy je již materiál virální a velmi rychle se šíří. Řešením je blokace tohoto materiálu z největších vyhledávačů (řada z nich to již umožňuje), tj. materiály fyzicky není smazán, ale nezobrazí se ve výsledcích vyhledávání.

Závěr

Internet je světem, ve kterém platí pravidla odlišná od pravidel nevirtuálního světa. Pokud se chceme na internetu chovat co nejvíce bezpečně, chovejme se tam tak, jak se chováme i v běžném světě. Uvědomme si, že jakákoli chyba, kterou v komunikaci na internetu učiníme, může mít daleko větší důsledky, než by měla v běžném "reálném" světě.

Pro E-Bezpečí
dr. Kamil Kopecký,  Centrum PRVoK UP