V poslední letech se často diskutuje o konceptech tzv. digitálního rodičovství. Digitální rodičovství je zjednodušeně koncept výchovy, ve které rodič aktivně podporuje rozvoj informační a komunikační gramotnosti svého dítěte, ale také rozvíjí další složky jeho dítěte (zejména sociální dovednosti, kritické myšlení, mediální gramotnost apod.). V digitálním rodičovství je důraz kladen také na bezpečné používání ICT a podporu jeho aktivního využívání. V následujícím textu se zaměříme právě na tento koncept.

Děti Generace Z

V rámci diskuse o konceptu digitálního rodičovství je třeba alespoň v krátkosti vysvětlit, jaké jsou vlastně současné děti a čím se liší od předcházejících generací. Děti 21. století (označované často také jako Generace Z, Generace I či Děti 3.0) po celý svůj život vyrůstají pod vlivem informačních technologií, které vnímají jako běžnou a neviditelnou součást svého života. Internetové služby začínají aktivně využívat ve věku 2-3 let a mezi jejich první aktivity patří zejména hraní jednoduchých her a přehrávání videí (zejména pohádek). S příchodem mobilních dotykových zařízení se samozřejmě věková hranice kontaktu s technologiemi snížila, užívání tabletu je pro děti velmi uživatelsky přívětivé, audiovizuálně atraktivní a intuitivní. Od útlého věku tedy dítě zvyšuje své znalosti a dovednosti spojené s využíváním technologií, roste tak tedy jejich počítačová a informační gramotnost. Podle výsledků výzkumu počítačové gramotnosti ICILS 2013 jsou dokonce čeští osmáci v počítačové  a informační gramotnosti nejlepší na celém světě (předběhli takové země, jako Německo, Austrálii, Norsko apod.).

Je tedy samozřejmé, že mají děti často vyšší IT znalosti a dovednosti, než jejich rodiče či dokonce učitelé. Tento stav je však bohužel vykoupen nízkými sociálním dovednostmi, nízkou úrovní zkušeností (které logicky získávají v průběhu celého svého života), neschopností kriticky pracovat s informacemi a rozpoznat manipulaci, špatně nastavenými hranicemi chování, neschopností řešit konflikty, nadužíváním technologií na úkor dalších aktivit, závislostním chováním, destrukcí hodnotového systému apod.

Tento rozpor často vede k rizikovým formám internetové komunikace, ve které se děti např. stávají oběťmi (ale také útočníky) různých forem kybernetické šikany, oběťmi internetové manipulace s cílem dítě sexuálně zneužít (tzv. kybergrooming), oběťmi různých forem internetových podvodů apod. Aby bylo možné tuto situaci změnit, je třeba aktivně s dětmi pracovat, věnovat jim svůj čas, umožnit jim načerpat zkušenosti a zvýšit úroveň jejich sociálních dovedností. Zásadní článek této změny představuje zejména samotný rodič.

Rodič jako základní nástroj změny

Dítě od nejútlejšího věku k rodiči vzhlíží, přijímá rodiče jako základní a zásadní autoritu, jako vzor, jako osoba, která dítěti umožňuje naplnit jeho potřeby (kromě biologických potřeb dítě potřebuje např. bezpečí, jistotu, sounáležitost, uznání, úctu apod.). Rodič se také stává základním prostředníkem, skrz kterého dítě poznává svět. V útlém věku lze dítě učit základní principy, které využije i v dalším životě - např. ověřovat si informace, dávat si pozor, jaké informace o sobě ostatním prozrazujeme, jak se chovat, abychom byli na internetu v bezpečí, s jakými riziky se na internetu můžeme setkat apod.

Stejně, jako rodič dítě učí, že nesmí např. na křižovatce přecházet na červenou, je třeba dítěti odmalička vštěpovat zásady bezpečného používání IT technologií, ale také dodržovat zásady určené samotným rodičům: např. v počítači dítěte aktivovat rodičovský filtr a odfiltrovat nevhodný obsah (např. pornografické webové stránky), počítač zabezpečit antivirem, umístit PC na veřejně dostupném místě v bytě (a teprve později jej přesunout do dětského pokoje), společně s dítětem objevovat virtuální svět, nastavit dítěti pravidla používání počítače/notebooku či tabletu (např. délka, frekvence, účel používání) apod.

Tato pravidla se mění s rostoucím věkem dítěte, např. od cca 9-10 let věku děti začínají aktivně využívat sociální sítě, začínají sdílet vlastní materiály - fotografie, videa, komunikují s dalšími uživateli, postupně se začínají zajímat o lidskou sexualitu apod. Pravidla je tedy nutné přizpůsobovat aktuální situaci - dítě postupně bude vyžadovat své soukromí, vyžadovat, aby mělo počítač ve svém pokoji apod.

Jak již bylo řečeno, děti často rozumí informačním a komunikačním technologiím lépe, než jejich rodiče. Aby tedy rodič pronikl do světa dítěte, může využít jednoduché strategie "začít spolu" - tj. nechat se od svého dítěte poučit, nechat si vysvětlit, jak se používá třeba Facebook, jak se používají konkrétní programy, jak např. nasdílet informaci, jak ji z internetu smazat apod.

Dítě ocení, když je akceptováno jako autorita a zdroj informací, rodič na oplátku získá cenné informace o tom, co jeho dítě umí, s kým komunikuje a jaké služby využívá. Nejdůležitějším pravidlem tedy zůstává -  zajímat se aktivně o své děti, komunikovat s nimi a mít přehled o tom, k čemu a jak děti počítač využívají.

Kamil Kopecký
E-Bezpečí / UP Olomouc