Jednou z hrozeb, kterým musí děti a ostatní uživatelé na internetu čelit jsou nebezpečné internetové výzvy. Jedná se o nebezpečné návody, rady a doporučení. Více si o nebezpečných výzvách na internetu můžete přečíst zde. Na jaře roku 2020 jsme realizovali výzkum, který se zaměřoval právě na tuto problematiku. K výzkumu jsme i přes nelehkou dobu získali 4952 respondentů z celé České republiky ze základních i středních škol.
Ačkoliv si 70 % respondentů myslí, že internet není bezpečný, tak na něm tráví klidně i více než šest hodin denně. 28 % využívá pravidelně YouTube i Tik Tok, 54 % pouze YouTube. TikTok vede u mladších dětí. Největší riziko děti spatřovaly ve zneužití osobních údajů, kyberšikaně, nežádoucím obtěžování cizími lidmi aj. Více než 80 % respondentů odpovědělo, že oni ani jejich blízcí se nestali obětí nebezpečného chování na internetu.
Někteří respondenti se na internetu setkali s návody na spáchání sebevraždy, poškozující zdraví, na výrobu výbušnin a zbraní, výrobu drog aj. Pokud byli nuceni k napodobování nebezpečného chování z internetu, tak to nejčastěji bylo zveřejňování nebo posílání nahých fotek.
Většina respondentů o nebezpečných internetových výzvách ví, 70 % z nich už je vidělo a vyhledalo na internetu a 40 % respondentů zná někoho, kdo nějakou výzvu plnil. Nejznámější výzvou byla Modrá velryba a nejčastěji plněnou The Cinnamon Challenge (blíže k výzvám ve výzkumné zprávě).
Pokud by se respondenti dostali do krizové situace, obrátili by se nejčastěji na rodiče nebo kamarády. Necelých 5 % z nich by se však naopak neobrátili na nikoho.
Důležité je o těchto nebezpečných tématech s dětmi mluvit. Zjistit, co je baví, co sledují a čemu na internetu věnují svůj čas. Vysvětlit jim, že to, co se může na první pohled zdát jako skvělá zábava, může ve finále ublížit. Vysvětlit jim, že se důležité promyslet možné následky nebezpečného chování.
Na závěr bych ocitovala jednu z odpovědí:
„Internet je jako oheň: blbec se popálí, chytrý ho využije.“
„Na internetu se pohybují všichni v anonymitě a nechrání nás tam osobní přítomnost ostatních lidí. Například, když jdu po ulici a někdo mě napadne, většinou se mi někdo pokusí pomoct. Na internetu mají možnost mě napadnout a nikdo mě neochrání.“
Výzkumná zpráva je ke stažení zde.
Mgr. Pavla Střílková
Pedagogická fakulta UP
E-Bezpečí