Radikalizace dětí na internetu: čeho si všímat a jak dítěti pomoci

Internet dětem nabízí zábavu, přátelství i prostor, ve kterém mohou hledat vlastní identitu. Zároveň se na něm mohou setkat s lidmi, kteří podporují nenávist a násilí, i s obsahem, který takové postoje šíří. České bezpečnostní instituce upozorňují, že se tyto problémy týkají i velmi mladých dětí. Některé z nich přitahuje především násilí, jiné hledají uznání nebo skupinu, do které by mohly patřit. Jak radikalizace probíhá, které změny v chování dítěte si zaslouží pozornost a co mohou udělat rodiče?

Co je to radikalizace

Radikalizace je postupný proces, při kterém se mění názory člověka a jeho představa o tom, co je přijatelné. V tomto článku se věnujeme především radikalizaci, při které dítě začíná schvalovat nenávist a násilí nebo je považovat za oprávněný způsob řešení problémů.

Dítě může postupně přijímat představu, že se svět dělí na dvě nesmiřitelné skupiny: na „nás“ a na „ně“. Může začít obdivovat útočníky, sdílet násilné materiály nebo ospravedlňovat ubližování druhým. V krajním případě může násilí samo plánovat. Radikální názor však sám o sobě neznamená, že dítě někomu ublíží. Mezi názorem a násilným jednáním není automatická souvislost. Rodiče by proto měli sledovat především to, jak se dítě chová, jak mluví o ostatních lidech a zda začíná násilí schvalovat nebo připravovat.

Proč se o radikalizaci dětí stále více mluví

Bezpečnostní informační služba a Ministerstvo vnitra upozorňují na případy dětí a dospívajících, kteří se radikalizují bez přímého kontaktu s extremistickou organizací. Významnou roli přitom hraje internet.

Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě popsala přibližně dvě desítky výrazně radikalizovaných osob ve věku od třinácti do jednadvaceti let. Podle služby u nich radikalizace zpravidla probíhala samostatně, bez přímé vazby na radikální organizace.

Ministerstvo vnitra ČR pak ve zprávě za druhé pololetí roku 2025 upozornilo na obdobný problém u osob ve věku od dvanácti do dvaceti let. Jejich jednání podle ministerstva často nevychází z uceleného politického nebo náboženského přesvědčení. Důležitější roli může hrát fascinace násilím, hledání vlastní identity nebo potřeba někam patřit.

Kriminoložka Barbora Vegrichtová navíc upozorňuje, že se radikalizace může týkat i devítiletých či desetiletých dětí, tedy žáků prvního stupně základní školy.

Co ukazují česká data

Údaje o nenávistné kriminalitě, násilí mezi dětmi a radikalizaci popisují různé jevy. Neměli bychom je proto zaměňovat.

Počet evidovaných trestných činů s nenávistným podtextem v Česku v posledních sledovaných letech klesal. Policie jich v roce 2023 zaznamenala 181, v roce 2024 celkem 159 a v roce 2025 celkem 127. Ministerstvo vnitra zároveň popisuje slábnutí tradičních extremistických skupin.

Jiné údaje však upozorňují na násilné chování dětí a mladistvých:

• Podle informací České televize řešila policie v prvním pololetí roku 2026 celkem 830 incidentů ve školách, kterých se dopustily děti nebo mladiství. Přibližně třetinu případů vyhodnotila jako závažnou agresi nebo radikalizaci. Tento údaj tedy neznamená, že všechny tyto případy souvisely s radikalizací.
• Podle policejního údaje citovaného serverem iROZHLAS vzrostl počet násilných trestných činů spáchaných dětmi za pět let přibližně o čtvrtinu.
• Česká televize uvedla, že nezletilí v roce 2025 spáchali přes 3 600 trestných činů, přibližně o 130 více než v předchozím roce. Počet vražd připisovaných nezletilým vzrostl z osmi na dvanáct.

Tato čísla sama o sobě neříkají, kolik dětí se radikalizuje. Násilné jednání může mít různé příčiny a reprezentativní údaje o rozsahu radikalizace dětí v Česku zatím chybějí.

Další pohled nabízí šetření České rady dětí a mládeže mezi tisícem respondentů ve věku od šestnácti do třiceti let. Celkem 91 procent dotázaných uvedlo, že se na internetu setkali s radikálním nebo extremistickým obsahem. Pouze 17 procent uvedlo, že o tomto tématu slyšeli ve škole. Výsledky se vztahují k uvedené věkové skupině, nikoli ke všem českým dětem. Samotné setkání s takovým obsahem navíc neznamená, že člověk přijme jeho sdělení.

Dítě může hledat přijetí, nikoli ideologii

Rodiče si někdy představují, že radikalizované dítě musí dobře znát určitou extremistickou ideologii. Tak tomu ale být nemusí. Europol u některých zadržených mladistvých popisuje jen povrchní porozumění myšlenkám, ke kterým se hlásí.

Dítě může do rizikové komunity přivést především potřeba uznání a přátelství. Skupina mu nabídne pozornost, pocit důležitosti a jednoduché vysvětlení jeho problémů. Postupně po něm může požadovat, aby přijalo nenávistné názory nebo dokazovalo svou loajalitu.

Roli mohou hrát také konflikty v rodině, problémy ve třídě nebo osamělost. Žádná z těchto okolností však sama o sobě neznamená, že se dítě zradikalizuje.

Pro rodiče je proto užitečné zajímat se nejen o názory dítěte, ale také o jeho vztahy. Co mu daná skupina nabízí? Cítí se v ní přijímané? Získává tam uznání, které mu jinde chybí? A požaduje po něm někdo, aby za toto přijetí něco udělalo?

Když se obdiv k násilí promění v jednání

Závažnost problému ukazuje případ, o kterém informoval server Novinky.cz. Krajský soud v Brně uložil sedmnáctiletému mladíkovi devítiletý trest vězení. Mladík podle popisu případu spolu s dalším dítětem, kterému ještě nebylo patnáct let, plánoval zapálení synagogy a přepadl člověka bez domova. Na internetu také opakovaně šířil propagandu islamistických teroristů.

Soud se zabýval i jeho dotazy chatbotovi s umělou inteligencí. Mladík se například ptal, jak by byl označován vrah lidí bez domova. Žalobkyně případ popsala jako přechod od fascinace násilím na internetu ke konkrétnímu násilnému jednání.

Případ ukazuje, proč je důležité všímat si situací, kdy dítě přestává násilí pouze sledovat a začíná je spojovat s vlastními záměry. Samotná přítomnost chatbota v případu ovšem nedokládá, že radikalizaci způsobil.

Kde se děti mohou setkat s nenávistí a podporou násilí

Rizikový obsah se může objevit v různých prostředích. Jednotlivé služby se navíc propojují: dítě se s někým seznámí ve hře a později s ním začne komunikovat v soukromé skupině.

1. Online hry a herní komunity

Hry jsou pro mnoho dětí také místem setkávání. Děti při hraní navazují přátelství, společně řeší úkoly a komunikují prostřednictvím chatu nebo hlasových hovorů. Právě vztah s konkrétním člověkem může otevřít cestu k nenávistnému obsahu.

Samotné hraní násilné hry není známkou radikalizace. Důležité je, s kým dítě komunikuje, co spolu sdílejí a k čemu je ostatní vedou.

Německá analýza policejních spisů dvou dvanáctiletých dětí například popsala kontakty, které začínaly běžným seznámením. Autoři v těchto případech nezjistili organizovanou náborovou kampaň. Kontakt někdy navázaly samy děti.

2. Sociální sítě

Sociální sítě nabízejí obsah podle toho, co uživatele zaujme. Doporučovací systém sleduje například to, která videa člověk dokouká nebo na která reaguje. Dítě se tak může postupně setkávat s větším množstvím podobného obsahu, aniž by jej pokaždé samo hledalo.

Výzkumníci z University College London a University of Kent v roce 2024 sledovali nabídku TikToku na testovacích účtech, které napodobovaly vybrané způsoby chování dospívajících chlapců. V průběhu pěti dnů vzrostl podíl doporučovaných videí s nenávistným obsahem vůči ženám ze 13 na 56 procent. Výchozím tématem přitom byla osamělost a snaha pracovat na sobě.

Výsledek ukazuje riziko konkrétního způsobu doporučování obsahu. Neznamená však, že stejnou nabídku dostane každý dospívající uživatel.

3. Chatboti s umělou inteligencí

Rodiče by se měli zajímat také o to, k čemu dítě používá chatboty a jaká témata s nimi řeší. Tyto rozhovory obvykle nevidí nikdo další. Pokud se v nich objevuje ospravedlňování násilí nebo příprava útoku, je důležitý především jejich konkrétní obsah a souvislost s chováním dítěte.

4. Weby, diskusní skupiny a uzavřené kanály

Na některé weby dítě narazí náhodou, jiné navštěvuje opakovaně a záměrně. Pozornost si zaslouží zejména situace, kdy cíleně vyhledává záznamy útoků, obdivuje pachatele nebo se zapojuje do skupin, které násilí podporují.

Samotná uzavřená skupina ovšem není důkazem nebezpečí. O závažnosti situace rozhoduje to, co se v ní děje: zda v ní někdo dítě vydírá, manipuluje s ním nebo je vybízí k ubližování.

5. Vztahy mimo internet

Nenávistné postoje mohou šířit také spolužáci, známí nebo členové rodiny. Online prostředí proto nelze posuzovat odděleně od běžného života dítěte. Problémy ve škole, doma a na internetu se mohou vzájemně ovlivňovat.

Koho se riziko týká

Mezi nezletilými odsouzenými za trestné činy spojené s terorismem v britské studii výrazně převažovali chlapci. Z celkem 43 osob odsouzených v letech 2016 až 2023 jich bylo 42. Tento údaj se však vztahuje ke konkrétní skupině odsouzených a nelze z něj vytvořit univerzální profil ohroženého dítěte.

Riziko se týká i dívek. V některých online komunitách se navíc mohou stát terčem vydírání a nátlaku k sebepoškozování. Takové ubližování je závažné bez ohledu na to, zda souvisí s radikalizací.

Ani osamělost, uzavřenost nebo časté používání internetu samy o sobě nestačí k rozpoznání problému. Stejné charakteristiky má mnoho dětí, které násilí odmítají. Rozsáhlý přehled 127 studií také ukázal, že demografické údaje, například pohlaví či věk, mají při posuzování radikalizace omezenou výpovědní hodnotu.

Sledujte proto konkrétní změny v chování a vztazích dítěte. Důležitější než představa „typického útočníka“ je otázka, co se u dítěte změnilo, kdy změna nastala a s čím může souviset.

Které projevy si zaslouží pozornost

Jednotlivý projev nemusí znamenat radikalizaci. Zpozornět je vhodné zejména tehdy, když se několik změn objevuje současně, přetrvávají nebo se jejich intenzita zvyšuje.

• Dítě obdivuje násilí a konkrétní útočníky. Opakovaně je oslavuje, schvaluje jejich činy nebo shromažďuje materiály, ve kterých pachatelé vysvětlují své záměry.
• Dítě přestává o některých lidech mluvit jako o rovnocenných lidských bytostech. Tvrdí například, že určitá skupina nemá právo žít nebo si zaslouží násilí.
• Dítě považuje násilí za správné či jediné možné řešení. Ubližování druhým ospravedlňuje a odmítá jiné způsoby řešení konfliktů.
• Nové vztahy provází utajování a nátlak. Někdo po dítěti žádá, aby komunikaci skrývalo, nebo je nutí dokazovat věrnost skupině.
• Někdo si dítě zavazuje pozorností či dárky. Nabízí mu například herní měnu a současně po něm požaduje tajnosti nebo konkrétní úkoly. Takové jednání může souviset i s jinými formami manipulace a zneužívání.
• Dítě se výrazně odklání od dosavadních vztahů a aktivit. Opouští kamarády, zesměšňuje své dřívější zájmy a stále více se upíná k jedinému člověku nebo komunitě.
• Dítě přechází od obecných výroků ke konkrétním hrozbám a přípravám. Mluví o tom, komu, kdy nebo jak chce ublížit, případně podniká kroky k uskutečnění svého záměru.

Poslední bod vyžaduje zvláštní pozornost. Konkrétní hrozbu nebo přípravu útoku je třeba řešit bezodkladně, i když si nejste jistí, zda jde o radikalizaci.

Co samo o sobě radikalizaci neprokazuje

Rodiče by neměli dítě označit za nebezpečné jen proto, že:

• hraje střílečky nebo válečné hry;
• tráví hodně času na internetu;
• narazilo na extremistický obsah;
• používá černý humor nebo provokuje dospělé;
• zastává vyhraněné názory;
• je uzavřené nebo má většinu přátel v herní komunitě;
• má například autismus nebo poruchu pozornosti.

Tyto okolnosti je vždy potřeba posuzovat v souvislostech. Například provokativní výrok může mít jiný význam než opakované vyhrožování konkrétnímu spolužákovi. Ani tvrzení, že šlo o vtip, však není důvodem přehlížet hrozbu.

Unáhlené nálepkování může poškodit důvěru mezi dítětem a dospělými. Stejně důležité je ale nezlehčovat konkrétní projevy nenávisti, nátlaku a násilí.

Co dělat, když máte podezření, že se vaše dítě radikalizuje

1. Začněte klidným rozhovorem

Popište konkrétní věc, které jste si všimli. Místo obvinění „Ty ses snad zradikalizoval“ můžete říct: „Všiml jsem si, že teď často mluvíš o tomhle útočníkovi. Co tě na něm zajímá?“

Zajímejte se také o lidi, se kterými dítě tráví čas. Pomoci mohou otázky: „S kým hraješ?“ „O čem si spolu povídáte?“ „Co se ti na té skupině líbí?“ Nechte dítě odpovědět a snažte se porozumět tomu, co v komunitě hledá.

2. Nereagujte automaticky trestem

Okamžité odebrání telefonu nemusí problém vyřešit. Dítě může přijít o důležité vztahy a začít komunikaci více skrývat. O pravidlech používání zařízení proto rozhodujte podle konkrétní situace a vysvětlete dítěti jejich důvod.

Pokud však dítěti někdo vyhrožuje, vydírá je nebo je zapojuje do přípravy násilí, má přednost jeho bezpečí a odborná pomoc.

3. Zjistěte, co se skutečně děje

Rozlišujte, zda dítě obsah náhodně zahlédlo, opakovaně jej sleduje, samo jej vyhledává, nebo je někdo vede ke konkrétnímu jednání. Zajímejte se o vztahy, požadavky ostatních a případné hrozby. Samotný název aplikace vám závažnost situace neprozradí.

4. Uchovejte konkrétní informace

Poznamenejte si, co vás znepokojilo a kdy se to stalo. Uložte si přezdívku účtu, název služby a případně snímky zpráv nebo odkazy. Tyto informace mohou pomoci odborníkům situaci posoudit. Rizikové materiály zbytečně neposílejte dalším lidem.

5. Vyhledejte pomoc

Obraťte se na školního metodika prevence, školního psychologa nebo pedagogicko-psychologickou poradnu. Problémy spojené s online prostředím můžete konzultovat také s poradnou E-Bezpečí. Při domlouvání pomoci popisujte konkrétní chování a sdělení dítěte, nikoli pouze svůj dojem, že je „radikalizované“.

Pokud dítě vyhrožuje konkrétním útokem, připravuje násilí nebo někomu hrozí bezprostřední nebezpečí, kontaktujte neprodleně policii. V takové situaci nečekejte na běžný termín konzultace.

Co může dítě před radikalizací chránit

Prevence zahrnuje také každodenní vztahy a zkušenosti dítěte. Výzkumné přehledy mezi ochrannými faktory uvádějí školní úspěch, podporující rodičovství, možnost pomáhat druhým, spravedlivé jednání institucí a osobní kontakt s lidmi ze skupin, proti kterým míří předsudky.

1. Dejte dítěti příležitost zažít úspěch

Dítě potřebuje poznávat, že něco dokáže a že má pro ostatní hodnotu. Škola mu může nabídnout uznání a pocit, že někam patří. Rodiče a učitelé by proto měli hledat jeho silné stránky a pomáhat mu zvládat neúspěchy.

2. Nabídněte mu smysluplnou roli

Pomoc mladším dětem, spolupráce v oddílu nebo zapojení do společného projektu mohou dítěti přinést pocit užitečnosti. Dítě tak získává možnost být důležité pro druhé v bezpečném prostředí.

3. Spojujte zájem s jasnými pravidly

Dítě potřebuje dostupného dospělého, který mu naslouchá a současně nastavuje srozumitelné hranice. Rodiče by měli vědět, s kým dítě tráví čas, zajímat se o jeho zážitky a vytvářet prostor, ve kterém se může svěřit i s nepříjemnou zkušeností.

4. Jednejte s dítětem spravedlivě

Vysvětlujte rozhodnutí, naslouchejte jeho pohledu a řešte nespravedlnost, se kterou se setká. To platí doma i ve škole. Dítě by mělo vědět, že se může ozvat a že dospělí jeho problém vezmou vážně.

5. Podporujte vztahy mimo jednu uzavřenou skupinu

Kamarádi, rodina, kroužek nebo důvěryhodný učitel mohou dítěti nabídnout více zdrojů podpory. Osobní setkávání s lidmi z různých prostředí mu zároveň pomáhá rozpoznávat předsudky a zpochybňovat nenávistné zobecňování.

Rodiče nemusejí znát každou aplikaci, aby mohli dítěti pomoci. Důležité je, aby si všímali jeho života, zajímali se o jeho vztahy a byli připraveni jednat, když se objeví konkrétní problém. Technická opatření mohou tuto péči doplnit. Důvěru a dostupnou pomoc však nenahradí.

Zdroje a další čtení

České zdroje

• Bezpečnostní informační služba, výroční zpráva – shrnutí pasáže o radikalizaci dětí: CNN Prima News
• Ministerstvo vnitra České republiky: Zpráva o extremismu za 1. pololetí 2025 a souhrnná situační zpráva za 2. pololetí 2025
• Česká justice: Mladí hledají identitu, fascinuje je násilí
• ČT24: Agresivita dětí roste ve školách i vůči rodičům a Kriminalita nezletilých roste
• iROZHLAS: Děti se radikalizují už na prvním stupni a Radikalizace dětí je bezpečnostní výzva – rozhovory s Barborou Vegrichtovou
• Novinky.cz: Brněnský případ očima žalobkyně
• Analýzy České rady dětí a mládeže: Radikalizace pod lupou – 1 000 respondentů ve věku od 16 do 30 let, sběr dat Kantar CZ, podzim 2025
• Bezpečně v síti: Jak poznám, že se moje dítě radikalizuje
• Šance Dětem: Radikalizace dětí a dospívajících

Zahraniční výzkum

• Koehler, D., Fiebig, V., Jugl, I. (2023): From Gaming to Hating. Political Psychology 44(2)
• Regehr, K. a kol. (2024), University College London a University of Kent – experiment s testovacími účty na TikToku
• Europol: EU Terrorism Situation and Trend Report (TE-SAT)
• Wolfowicz, M. a kol.: přehled 101 rizikových a ochranných faktorů ze 127 studií; metaanalýza 41 studií o ochranných faktorech
• Hodnocení britského programu Prevent