Proč je mediální výchova důležitá
Co je mediální výchova a proč je třeba se jí zabývat.
Žijeme ve světě, který je doslova přesycen informacemi, můžeme dokonce říci, že zažíváme infodemii informací, záplavu informací, ve kterých je velmi obtížné se zorientovat. Každou minutu se na internetu objeví tak velké množství informací, u kterých není možné rozlišit, zda jsou pravdivé, nebo zda jde o informace nepravdivé. Informací je jednoduše příliš mnoho a přibývají příliš rychle.

Mediální výchova nám umožňuje zorientovat se ve složitém světě informací a patří k velmi důležitým celospolečenským tématům. Mediální výchova nepředkládá žákům (ani dospělým) hotové informace, neříká, co je pravda a co je lež, ale nabízí jim znalosti (např. o tom, jak média fungují, jak funguje personalizovaná reklama, algoritmy sociálních sítí, jak fungují dezinformace a online podvody apod.) a trénuje jejich dovednosti (např. ověřit si zdroje, vyhledat výskyt informace na internetu, přeložit si informaci z cizího jazyka), které pak mohou sami využívat. Neměli bychom ale také zapomínat na posilování hodnot a postojů (tj. afektivních cílů).

Hlavním cílem mediální výchovy je rozvíjet naši mediální gramotnost.
Mediální výchova a její složky
Jaké složky má mediální výchova?
Mediální výchova má dvě základní složky - složku percepční a složku produkční.

1. Percepční složka
Percepční složka se zaměřuje na práci s informacemi, které denně přijímáme z médií - z televize, rozhlasu, tištěných médií, ale především internetu. Zahrnuje v sobě schopnost ověřovat si informace ( fact-checking ), přemýšlet o nich, zaujímat k nim postoje, posuzovat, kým a proč byly vytvořeny apod. K dalším tématum pak patří např. nová média (především sociální sítě) a jejich fungování (personalizované vyhledávání, algoritmy), typy mediálních produktů a jejich charakteristika (reklama, podcasty, videa), ale také např. tzv. informační chyby (kognitivní zkreslení).

2. Produkční složka
Produkční složka mediální výchovy je zaměřena na tvorbu mediálního obsahu, přičemž důraz je kladen především na jeho kvalitu. Zahrnuje také odpovědné sdílení informací.
Témata mediální výchovy
Která témata patří do mediální výchovy?
A. Znalosti o médiích a mediálním obsahu:
  • mediální produkty a jejich specifika,
  • veřejnoprávní a komerční média,
  • nová média (sociální sítě, socnety),
  • reklama, nové reklamní formáty,
  • pravda a lež na internetu,
  • dezinformace, fake news, misinformace, malinformace,
  • deep fake,
  • umělá inteligence a její produkce,
  • influenceři,
  • kognitivní zkreslení, informační poruchy,
  • algoritmy sociálních sítí.

    B. Dovednosti spojené s médii a mediálními obsahy:
  • vyhledávání informací na internetu,
  • reverzní vyhledávání na internetu,
  • posuzování informací (5 otázek).
  • ověřování informací (fact-checking, debunking),
  • rozlišování oficiálních/neoficiálních profilů,
  • rozlišení reklamního sdělení,
  • rozlišení veřejnoprávního a komerčního/soukromého média.
  • Ukázky aktivit
    Které aktivity můžeme využít v mediální výchově?
    Aktivity vhodné pro zařazení na 1. stupeň ZŠ:
  • factchecking pro nejmenší,
  • fantastická zvířata,
  • selfie pilotů.
    Aktivity vhodné pro zařazení na 2. stupeň ZŠ:
  • uprchlíci na střeše vlaku v Chebu.
  • Dovednosti (skills)
    Příklady dovedností, které lze natrénovat v rámci MV
    Dovednosti (skills):
  • Reverzní vyhledávání fotografií či videí
  • Rozlišování oficiálních profilů podle verifikačních značek
  • Fact-checking (ověřování pravdivosti informací) [->web]
  • Znalosti (knowledge)
    Vybraná témata zaměřená na posilování znalostí
    Znalosti (knowledge):
  • Co jsou dezinformace, fake news, misinformace, malinformace a hoaxy
  • Deep-fake videa
  • Konspirační teorie
  • Mediální výchova v RVP ZV
    Jakou pozici má mediální výchova v současném RVP ZV?
    Mediální výchova má v současném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání pozici tzv. průřezového tématu. To znamená, že její obsah je realizován obvykle v jiných předmětech (např. informatice, českém jazyce, občanské výchově, matematice apod.). Podle výzkumu Český učitel ve světě médií [->web] pouze 3 % pedagogů realizují mediální výchovu jako samostatný předmět. Hodinová dotace na realizaci mediální výchovy (a dalších tematických okruhů) je tvořena z tzv. disponibilních hodin, nemá tedy ve většině případů pevnou hodinovou dotaci.
    Reverzní vyhledávání (video)
    Ověřování informací (video)
    Deep fake (video)
    Další informace o deep-fake videích: [->web].
    Konspirační teorie
    Jak již název napovídá, konspirační teorie vysvětlují nejrůznější události či situace jako výsledky spiknutí, zpravidla nějaké mocné skupiny osob či organizací (tzv. elity). Konspirační teorie nepracují s přesvědčivými a věrohodnými důkazy (např. vědeckými důkazy, odbornými studiemi apod.), opírají se velmi často o neověřené smyšlenky a domněnky, v řadě případů vědu přímo odmítají a staví např. na víře a vlastním pozorování.

    Ke známým konspiračním teoriím patří:
  • QAnon
  • NWO (New World Order)
  • Placatá země (Flatter earth)
  • Chemtrails
  • Apollo 11 a přistání na měsíci
  • Reptiliáni

  • Dezinformace
    Dezinformace jsou úmyslně lživé a klamavé informace, které se snaží cíleně ovlivnit náš vlastní úsudek, jejich šíření má ale vliv na celou společnost. Dezinformace se snaží vyvolat dojem, že jsou pravdivé a důvěryhodné, přestože to tak není. U dezinformací je zřetelný úmysl - dezinformace jsou tvořeny a šířeny úmyslně, a to z různých důvodů.

    Další informace: [->web]
    Misinformace
    Od dezinformací je třeba odlišit termín misinformace. Misinformace je nesprávná, nepravdivá či zavádějící informace, zjednodušeně chyba, která však není šířena úmyslně a systematicky, s cílem ovlivnit naše rozhodování, přičemž autor či šířitel je přesvědčen, že je informace správná a pravdivá.



    Pokud např. novinář udělá chybu a publikuje informaci, která není zcela správná, ale později zjistí, že šlo o chybu a původní text opraví (a dementuje původní informaci), pak šlo i misinformaci. Typickým znakem misinformace je právě ona oprava původní chybné zprávy. Mimochodem, dělat chyby je normální, to ale neznamená, že ten, kdo udělá chybu, automaticky šíří dezinformaci.

    Typickou ukázkou misinformace je např. zveřejnění chybné ilustrační fotografie ve vysílání České televize. Česká televize totiž omylem použila snímek se škodami po moravském tornádu jako ilustraci k reportáži o válce na Ukrajině, svůj omyl však přiznala a vysvětlila [->web], jak k němu došlo. Nejde tedy o dezinformaci, ale o misinformaci, která byla napravena.

    Další informace: [->web]
    Malinformace
    Termín malinformace se liší od předchozích termínů především tím, že označuje pravdivou zprávu - která je ovšem šířena s cílem poškodit někoho jiného. Typickým příkladem malinformací představuje např. kauza WikiLeaks.



    Další informace: [->web]
    Svoboda projevu
    Žijeme v demokratické společnosti, která respektuje základní lidská práva, ke kterým patří svoboda projevu (svoboda slova). Toto právo má každý z nás garantováno Ústavou ČR a její Listinou základních lidských práv a svobod. Ve článku 17 máme konkrétně uvedeno, že:
    (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
    (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a
    rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
    (3) Cenzura je nepřípustná.


    Pozor, svobodu projevu lze ale omezit! V odstavci 4 totiž máme uvedeno: (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Z výše uvedeného je zřejmé, že svoboda projevu má své limity, nejde o právo absolutní a v žádném případně neznamená, že si „můžeme říkat a psát cokoli“. To však neznamená, že nemůžeme vyjadřovat i nepopulární názory! Každopádně do svobody slova NEPATŘÍ takové projevy, jako jsou vyhrožování, vydírání, pronásledování, šíření poplašné zprávy apod.

    Další informace: [->web]
    Názory vs. fakta
    Fakt je informace, která objektivně popisuje realitu a lze ji ověřit. Fakta existují nezávisle na lidech, kteří je sdělují. Fakta se obvykle prezentují neutrálním jazykem. Nezáleží přitom na tom, co si o dané situaci myslíme my sami, fakta existují nezávisle na nás.

    Názor je informace, která je subjektivní a která je interpretací reality. Názory velmi často nelze ověřit, protože se opírají především o pocity, emoce. Názory jsou zpravidla sdělovány emočně zabarveným jazykem. Názory mohou být samozřejmě v souladu s fakty. Pokud nejsou v souladu s fakty, jde o lži.

    Příklady faktických výroků (lze je ověřit):
    Česká republika leží v Evropě. Petr Fiala je premiér České republiky

    Příklady názorů:
    Prezident Zeman je nejlepší prezident. Fialova vláda je nejhorší, co kdy byla.

    Kognitivní zkreslení


    Konfirmační zkreslení


    mapground by Kamil Kopecký
    Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
    Výchozí pozice
    Lineární pozice
    Debug