Debaty o zákazech mobilních telefonů se i v České republice vedou celou řadu let a v posledních letech došlo k celé řadě změn, které i u nás v ČR umožňují používání mobilní telefony ve škole zakázat či výrazně omezit - tuto pravomoc mají ředitelé.
Mobily ve škole lze regulovat různými způsoby, např. lze zakázat jejich používání ve výuce a o přestávce, ale na pokyn učitele je žáci mohou cíleně použít např. k vyhledávání informací, jejich ověřování apod. Tehdy se pak z mobilního telefonu stává didaktická pomůcka, která může být jednoznačně prospěšná.
Mobil je třeba vnímat jako nástroj, který může mít jak pozitivní vlivy (rychlý přístup k informacím, hlasování, testování žáků, pořízení záznamu např. slajdu z prezentace, překlad do cizího jazyka, ale třeba také kontakt s rodinou v případě krize apod.), ale také negativní (závislostní chování, narušení koncentrace, syndrom FoMO, narušení spánku, zneužití ke kyberšikaně apod.). Osobně se klaním k myšlence - čím je dítě mladší, tím méně je vystavovat vlivu digitálních technologií - tedy i mobilních telefonů - naopak přidat na vlivu člověka.
Osobně jsem příznivcem regulace mobilních telefonů jak v hodině, tak i o přestávkách - přestávky totiž mají svůj smysl a cíl, nejde o volný čas dětí. O přestávce mají děti uspokojit své fyzické potřeby (hlad, žízeň, toalety), protáhnout se, nadýchat se (vyvětrat místnost), připravit se na další hodinu, socializovat se (komunikovat se spolužáky), mluvit, uvolnit se - a na to mají velmi omezený čas. To vše potřebují, aby se mohli plně soustředit na další hodiny.
Používání mobilu velmi redukuje čas, který je o přestávkách určen právě k těmto činnostem, a uživatele unavuje. Na druhou stranu to neznamená, že by mobilní telefon nemohl být využíván smysluplně jako didaktický nástroj, toto vůbec není v rozporu. Nemíchejme tedy mobil jako didaktickou pomůcku a mobil jako běžný předmět, který dítě používá k zábavě a relaxaci (již dříve jsem toto komentoval zde), tohoto zkreslení a smíchávání “jablek a hrušek” se pravidelně dopouštějí diskutující ve veřejném prostoru, kteří argumentují tím, že mobil je přece důležitý nástroj a měli bychom se s ním naučit efektivně pracovat - a toto stanovisko se klade do protikladu s regulací. Jenže toto v protikladu skutečně není!
Pokud se škola rozhodne plošně zakázat používání mobilních telefonů, je klíčové, aby žákům poskytla atraktivní alternativy k jejich využívání ve školním prostředí, zejména během volných hodin a velkých přestávek. Aktivní a kreativní přístup ve vytváření prostředí, které podporuje různé zájmy a talenty studentů, může významně přispět k jejich celkovému rozvoji a spokojenosti. Tyto změny by měly plošný zákaz mobilních telefonů vždy doprovázet.
Za tímto účelem mohou/by měly školy např. zřídit různorodé aktivitní zóny. Sportovní vyžití, jako je stolní tenis nebo jiné týmové hry, mohou studentům nabídnout nejen fyzickou aktivitu, ale i příležitost ke zlepšování sociálních dovedností. Čtenářské koutky či takzvané chill zóny mohou sloužit jako klidné útočiště pro žáky, kteří preferují tiché aktivity, jako je čtení, kreslení nebo studium. Tyto prostory by měly být vybaveny pohodlným nábytkem a zajímavou selekcí knih a časopisů, aby podporovaly relaxaci a soustředěné studium.
Kromě toho mohou školy nabídnout zóny pro volný pohyb, kde by se studenti mohli bez obav setkávat, komunikovat a sdílet své myšlenky a zážitky. Prostor pro kreativní a umělecké aktivity, jako jsou pracovní dílny na výrobu uměleckých děl nebo hudby, by také mohl poskytnout studentům příležitost k vyjádření a rozvoji svých uměleckých schopností.
Na závěr je třeba připomenout, že otázka mobilních telefonů ve školním prostředí vyžaduje komplexní a promyšlený přístup. Regulace používání těchto zařízení by neměla být vnímána jako omezování svobody, ale jako snaha o vytvoření prostředí, které nejvíce podporuje učení a rozvoj žáků. Plošné zákazy nebo restrikce by měly být vždy vyváženy nabídkou alternativních, obohacujících a rozvojových aktivit, které podporují interakci, kreativitu a fyzickou aktivitu studentů. Cílem je vychovat generaci, která dokáže technologie využívat zodpovědně a prospěšně, přičemž si zachovává schopnost kritického myšlení, empatie a sociální interakce. Úloha v tomto procesu připadá nejen školám, ale také rodičům a samotným studentům, jejichž spolupráce a vzájemná podpora jsou klíčové pro vytváření pozitivního a stimulujícího vzdělávacího prostředí.
Kamil Kopecký
s podporou generativní AI
Univerzita Palackého v Olomouci