Věkové hranice pro zakládání účtů na sociálních sítích a dalších službách

Aktualizováno: 20. 9. 2026. Věkové hranice se mění – WhatsApp měl například v evropském regionu do roku 2024 hranici 16 let. Údaje průběžně ověřujeme, vždy ale doporučujeme nahlédnout přímo do aktuálních podmínek dané služby.

Tabulka 1 – Od kolika let si může dítě založit vlastní účet
Odpovídá na otázku: co vyžaduje provozovatel služby.

Proč mají některé služby v Česku hranici 15 let

Většina platforem odvozuje hranici 13 let od americké legislativy COPPA. Evropské GDPR ale pracuje s vlastní hranicí: podle čl. 8 je věkem, kdy může dítě samo udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služby informační společnosti, 16 let, s možností členských států snížit ho až na 13 let. Česká republika zvolila 15 let – v § 7 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

Část provozovatelů si tuto českou hranici promítla přímo do svých vlastních podmínek. Google uvádí Česko mezi zeměmi, kde je minimální věk pro správu vlastního účtu 15 let (vedle Francie a Vietnamu); děti ve věku 13–15 let směruje v EU přes Family Link. Protože je přihlášení k YouTube vázané na účet Google, platí totéž pro YouTube. Discord má ve svém veřejném seznamu minimálních věků po zemích Českou republiku rovněž na hranici 15 let.

U těchto služeb tedy nejde o výklad zákona, ale o pravidlo samotného provozovatele. Řada dalších podmínek ostatně na národní právo výslovně odkazuje – WhatsApp vyžaduje alespoň 13 let nebo vyšší věk, pokud ho vyžaduje právo dané země, Discord obdobně.

Co § 7 přesně říká – a co neříká

Podle § 7 zákona č. 110/2019 Sb. nabývá dítě způsobilosti k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti přímo jemu dovršením patnáctého roku věku.

Je to tedy věk pro udělení souhlasu, nikoli obecný minimální věk pro používání online služeb. Souhlas je přitom jen jedním ze šesti právních základů podle čl. 6 GDPR. Pokud provozovatel opírá zpracování o jiný základ – typicky o plnění smlouvy, právní povinnost nebo oprávněný zájem – pravidlo o věku pro udělení souhlasu se na takové zpracování nepoužije. Neplatí tedy jednoduchá rovnice „dítě + osobní údaje + méně než 15 let = vždy souhlas rodiče“.

Otázky a odpovědi pro rodiče

Může třináctileté dítě v Česku používat WhatsApp bez souhlasu rodičů?

Z pohledu provozovatele ano – podmínky WhatsAppu umožňují samostatný účet od 13 let. Z pohledu českého práva to ale tak jednoznačné není. Registrací se uzavírá smlouva a podle § 31 občanského zákoníku je nezletilý způsobilý jen k právnímu jednání přiměřenému rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Zda sem patří přijetí rozsáhlých obchodních podmínek globální platformy, je sporné a judikatura k tomu chybí. Příznačné je, že si tento problém uvědomuje i sám provozovatel: WhatsApp ve svých zásadách ochrany soukromí pro EHP uvádí, že u uživatelů pod hranicí zletilosti s omezenou schopností uzavřít vymahatelnou smlouvu nemůže zpracování opřít o smluvní nezbytnost, a proto u části zpracování spojených se vznikem a správou účtu používá oprávněný zájem.

A nezávisle na právní rovině: rozhodnutí, zda dítě aplikaci používat bude, patří rodiči v rámci rodičovské odpovědnosti podle § 858 občanského zákoníku.

Takže třináctileté dítě souhlas rodiče nepotřebuje?

Pro založení a běžný provoz účtu ho provozovatel nevyžaduje, protože zpracování nezbytné k chodu služby – doručení zprávy, ověření telefonního čísla, bezpečnostní kontroly – neopírá o souhlas. Potřebuje ho ale u těch zpracování, která na souhlasu skutečně stojí; konkrétní příklady uvádíme níže. A potřebuje souhlas rodiče v tom běžném, každodenním smyslu: bez vědomí rodiče by si účet zakládat neměl.

Co tedy znamená ta hranice 15 let?

Je to věk, od kterého může dítě samo udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služby informační společnosti přímo jemu. Není to minimální věk pro používání online služeb. U dítěte mladšího 15 let musí takový souhlas udělit nebo schválit zákonný zástupce.

A kdy se tato hranice použije?

Vždy tehdy, když je právním základem zpracování souhlas podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR. Článek 8 GDPR to má přímo v úvodní větě: uplatní se, je-li použitelný čl. 6 odst. 1 písm. a). Pokud provozovatel staví zpracování na jiném právním základu, pravidlo o věku pro udělení souhlasu se na něj nepoužije.

Co si pod tím konkrétně představit

Na souhlasu nestojí to, co aplikace musí dělat, aby vůbec fungovala – doručení zprávy, ověření telefonního čísla, kontroly proti zneužití účtu, moderace obsahu nebo uchování údajů podle zákona. Souhlas se naopak uplatní u věcí, které jsou volitelné a k provozu služby nutné nejsou. V komunikačních aplikacích jde nejčastěji o těchto devět situací.

1. Přístup k údajům uloženým v telefonu. Když aplikace žádá o přístup ke kontaktům, fotogalerii, poloze nebo mikrofonu, jde o čtení a ukládání informací v koncovém zařízení uživatele. To vyžaduje souhlas podle čl. 5 odst. 3 směrnice ePrivacy, v Česku podle § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Nejtypičtější případ je nahrání celého telefonního adresáře – navíc se tím zpracovávají údaje třetích osob, které o tom nevědí.

2. Cookies a měřicí technologie ve webových verzích. Používá-li dítě WhatsApp Web, Facebook nebo TikTok v prohlížeči, nezbytné cookies souhlas nepotřebují, ale analytické a reklamní ano.

3. Sdílení polohy. Živá poloha ve WhatsAppu, Snap Map, funkce „v okolí“ a podobné. Poloha není k odeslání zprávy nutná, jde o volitelnou funkci navíc.

4. Propojení s aplikacemi třetích stran. Přihlášení „přes Facebook“ či „přes Google“ do jiné aplikace, propojení Discordu se Spotify nebo Steamem, napojení Instagramu na externí nástroj. Vždy se tím předává balík údajů mimo původní službu.

5. Zálohování konverzací do cloudu třetí strany. Záloha WhatsAppu na Google Disk nebo iCloud – obsah komunikace opouští prostředí služby a míří k jinému správci.

6. Biometrické odhadování věku. Ověření věku pomocí skenu obličeje, které používají TikTok i Instagram, pracuje s biometrickými údaji, tedy se zvláštní kategorií podle čl. 9 GDPR. Ta vyžaduje výslovný souhlas – a u dítěte mladšího 15 let souhlas zákonného zástupce. Vzniká tak paradox: ověření, že je dítěti opravdu 13 let, samo o sobě vyžaduje zapojení rodiče.

7. Propojení účtů napříč službami jednoho provozovatele. Typicky Centrum účtů společnosti Meta, které slučuje profil na Facebooku a Instagramu a sdílí mezi nimi údaje.

8. Marketingová sdělení. Newslettery, propagační e-maily a upozornění, která nesouvisejí s provozem účtu.

9. Nepovinné funkce s umělou inteligencí. Zapnutí AI asistenta v aplikaci a sdílení konverzací s ním. Pozor na rozlišení: u využití uživatelských dat pro trénink modelů se Meta opírá o oprávněný zájem s právem vznést námitku, nikoli o souhlas. To je samostatná a dodnes sporná otázka.

Co sem naopak nepatří: personalizovaná reklama. Mohlo by se zdát, že jde o učebnicový příklad souhlasu. U dětí se ale neuplatní vůbec – podle čl. 28 odst. 2 nařízení o digitálních službách (DSA) nesmějí online platformy cílit reklamu na základě profilování na nezletilé, pokud s dostatečnou jistotou vědí, že uživatelem je dítě. Meta navíc už od roku 2021 nepoužívá k cílení reklamy na teenagery jejich aktivitu a zájmy; zůstává jí jen věk a přibližná poloha. U nezletilých tedy nejde o otázku souhlasu, ale o zákaz.

Praktická poznámka. V praxi platformy tyto souhlasy po rodičích třináctiletých dětí nevyžadují – dítě dostane stejné systémové okno s dotazem na přístup ke kontaktům jako dospělý uživatel. Rozpor mezi tím, co § 7 předpokládá, a tím, jak registrace reálně probíhá, je jedním z hlavních důvodů, proč se o věkových hranicích tolik diskutuje a proč Evropská komise připravuje povinné ověřování věku.

Kdy se hranice 15 let uplatní a kdy ne – přehledně

Častý omyl zní, že některé osobní údaje „pod GDPR spadají“ a jiné ne. Tak to není. Jméno, profilová fotka, e-mail i telefonní číslo jsou osobní údaje vždy a GDPR se na ně vztahuje vždy. Rozhodující není jaký údaj, ale jaká činnost se s ním provádí a o jaký právní základ se opírá. Tentýž telefonní číslo může provozovatel zpracovávat současně na několika základech podle účelu – a česká hranice 15 let se týká jen toho jediného z nich, kterým je souhlas.

Tabulka 2 – Kdy provozovatel potřebuje souhlas a kdy ne
Odpovídá na otázku: kdy se uplatní česká hranice 15 let podle § 7 zákona č. 110/2019 Sb.

Poznámka k druhé vrstvě. U části řádků nestačí jen GDPR – přibývá zvláštní úprava. U přístupu k údajům v zařízení a u cookies je to § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, u polohy § 91 téhož zákona, u obchodních sdělení § 7 zákona č. 480/2004 Sb. a u biometrických údajů čl. 9 GDPR, který navíc vyžaduje souhlas výslovný. Česká hranice 15 let podle § 7 zákona č. 110/2019 Sb. přitom navazuje na čl. 8 GDPR, a ten se uplatní tam, kde je použitelný čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR. U souhlasů požadovaných jinými předpisy tedy není výslovně vyřešeno, zda se hranice 15 let použije přímo; v praxi se většinou uplatní na navazujícím zpracování osobních údajů, jinak se způsobilost posuzuje obecně podle § 31 občanského zákoníku. Pro rodiče to vychází nastejno, pro přesnost to ale stojí za zmínku.

Existuje vůbec situace, kdy se GDPR neuplatní?

Na provozovatele služby prakticky nikdy – ten je správcem osobních údajů vždy. Výjimky se týkají jiných situací:

Anonymní údaje. Pokud z údaje nelze žádnou cestou dohledat konkrétní osobu, nejde o osobní údaj a GDPR se neuplatní. Pozor ale na to, že pseudonymizovaný údaj (přezdívka, ID účtu) osobním údajem zůstává.

Údaje zemřelých osob. GDPR se na ně nevztahuje.

Výlučně osobní nebo domácí činnost. Podle čl. 2 odst. 2 písm. c) GDPR se nařízení nevztahuje na zpracování prováděné fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních či domácích činností. Recitál 18 výslovně uvádí, že sem může patřit i používání sociálních sítí. Když si tedy dítě uloží fotku kamaráda do telefonu nebo ji pošle do soukromé skupiny, jako fyzická osoba povinnosti podle GDPR nemá.

Tahle výjimka ale padá ve chvíli zveřejnění. Podle ustálené judikatury Soudního dvora EU se o domácí činnost nejedná, pokud jsou údaje zpřístupněny neurčitému okruhu osob. Dítě, které nahraje fotografii spolužáka na veřejný profil nebo do velké otevřené skupiny, se samo stává správcem osobních údajů se všemi povinnostmi, které z toho plynou – a spolužák má právo požadovat výmaz.

A co dělá samo dítě? Druhá tabulka

Dosud jsme popisovali, co s údaji dělá provozovatel. Rodiče ale nejčastěji zajímá něco jiného – co se děje, když dítě samo něco vysílá, sdílí nebo posílá. Tady se právní rámec mění. Hranice 15 let podle § 7 zákona č. 110/2019 Sb. se totiž týká způsobilosti dítěte udělit souhlas se zpracováním ze strany služby. Neřeší, co dítě smí nebo nesmí dělat se svými ani s cizími údaji. Na to dopadají jiné předpisy, především ochrana osobnosti podle § 84 a násl. občanského zákoníku, odpovědnost za újmu podle § 2920 a § 2921 občanského zákoníku a v některých případech trestní zákoník.

Tabulka 3 – Co dělá samo dítě
Odpovídá na otázku: jaká pravidla dopadají na jednání dítěte, nikoli na zpracování ze strany služby. Hranice 15 let se tu neuplatní vůbec.

Co z třetí tabulky plyne. V naprosté většině těchto situací se hranice 15 let neuplatní – výjimkou je přenos obsahu spadajícího do zvláštních kategorií údajů bez koncového šifrování, k čemuž se vracíme níže. Právní mantinely zde nestanoví předpisy o ochraně osobních údajů, ale ustanovení o ochraně osobnosti (§ 84 a násl. občanského zákoníku), odpovědnost za újmu (§ 2920 a § 2921 občanského zákoníku) a trestní zákoník.

Jenže všechno to jde přes provozovatele

Rozdělení na „co dělá provozovatel“ a „co dělá dítě“ je užitečné, ale není úplně čisté. Každá aktivita z tabulky 3 zároveň prochází infrastrukturou provozovatele, ukládá se na jeho serverech a doručuje jeho kanály. Provozovatel je tedy správcem souběžně, a to i tehdy, když se dítě chová jako správce vůči někomu dalšímu.

Ve většině situací to na věci nic nemění. Hostování streamu, doručení zprávy i uložení příspěvku jsou přesně to, co si uživatel objednal, takže provozovatel zpracovává na základě plnění smlouvy a žádný souhlas nevybírá. Hranice 15 let se neuplatní.

Výjimkou jsou zvláštní kategorie údajů. Intimní fotografie je údajem o sexuálním životě podle čl. 9 GDPR a ten má vlastní uzavřený seznam výjimek, do kterého plnění smlouvy nepatří. U veřejně zveřejněného obsahu si provozovatel vystačí s výjimkou pro údaje zjevně zveřejněné subjektem údajů (čl. 9 odst. 2 písm. e). U soukromé zprávy ale tato výjimka nedopadá a zbývá prakticky jen výslovný souhlas podle čl. 9 odst. 2 písm. a) – a tam už se česká hranice 15 let uplatní. U třináctiletého uživatele by tedy provozovatel potřeboval souhlas zákonného zástupce, který nemá a nikdy nezískal.

Prakticky tento problém řeší koncové šifrování. U služby, která obsah komunikace vůbec nevidí (typicky WhatsApp), lze těžko tvrdit, že jej zpracovává jako zvláštní kategorii osobních údajů – zpracovává pouze metadata. U služeb bez koncového šifrování zůstává otázka otevřená a pokud je nám známo, dosud ji žádný dozorový úřad ani soud výslovně neřešil.

Totéž platí i u obsahu týkajícího se třetích osob. Zveřejní-li dítě informaci o spolužákovi, nestává se jediným správcem – provozovatel jím je souběžně. Dotčená osoba se proto může obrátit na obě strany: žádat dítě o odstranění příspěvku i provozovatele o výmaz údajů.

Závěr

Z popsaného plyne, že obecnou zákonnou hranici pro používání online služeb české právo nestanoví. Rozhodnutí, zda a od kdy bude dítě službu používat, proto spadá do rodičovské odpovědnosti podle § 858 občanského zákoníku. U dětí mladších 15 let navíc platí, že souhlasy uvedené v tabulce 2 za ně uděluje zákonný zástupce – bez jeho zapojení nejsou tato zpracování podložena platným souhlasem.

Naše doporučení

Bez ohledu na to, jakou hranici konkrétní služba uvádí, doporučujeme, aby děti mladší 15 let zakládaly účty vždy se zapojením rodiče a aby rodič využil nástroje rodičovské kontroly, které daná platforma nabízí. Právní rozbor sám o sobě nestačí – rozhoduje i to, zda je dítě schopno rozpoznat rizikovou komunikaci a nastavit si soukromí.

Nástroje pro rodiče

TikTok disponuje možností propojit účet rodiče a dítěte pomocí funkce rodičovské párování (family pairing), ve kterém může rodič vzdáleně vstupovat do účtu dítěte a měnit jeho nastavení. Je zde také možné aktivovat omezený režim (restricted mode), který dítěti filtruje obsah. Na Instagramu je možné vytvořit dítěti účet, který je pod dohledem rodiče, a který lze opět rodičem spravovat a kontrolovat. Podobné nástroje má také Snapchat, který obsahuje tzv. rodičovské centrum (Family Center). Pomocí něj lze sledovat, s kým naše dítě komunikuje a s kým se přátelí, nastavovat filtry závadného obsahu apod. U služeb Google slouží k témuž Family Link. WhatsApp v roce 2026 začal zavádět účty spravované rodičem, určené dětem, které ještě nedosáhly minimálního věku pro samostatný účet; jde o zvláštní režim s omezenými funkcemi a větší kontrolou rodiče.

Co se chystá

V září 2026 představila Evropská komise návrh tzv. EU Kids Act, podle kterého by sociální sítě a platformy pro sdílení videa musely ověřovat věk při zakládání nového účtu a u dětí ve věku 13–15 let by byl přístup omezený a pod rodičovskou kontrolou. Jde zatím o návrh, který musí projít Evropským parlamentem a Radou; konkrétní věkové hranice i termíny se mohou ještě změnit. Tématu se budeme věnovat samostatně.

Redakce E-Bezpečí