Východiskem může být vyjádření Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (poprvé v roce 2009), které hovoří o tom, že škola by se měla kyberšikanou zabývat vždy, když se o ní dozví. Jinými slovy, pokud dítě, které zažívá kyberšikanu (třeba mimo vyučování), přijde požádat učitele o pomoc, učitel by mu měl pomoc poskytnout - minimálně tím, že mu doporučí, na koho se obrátit, případně mu udělí radu, nabídne pomoc, podpoří oběť apod. Samozřejmě škola nemůže udělovat kázeňská opatření či snížené známky z chování za činnost, která se nestala během vyučování, to ovšem neznamená, že by se do řešení neměla zapojit!
Metodické doporučení ministra školství, respektive jeho Příloha 7 s názvem Kyberšikana a další formy kybernetické agrese popisuje celou řadu aktivit, které může škola udělat - postup zahrnuje informování rodičů oběti, doporučení externích organizací, které mohou pomoci (včetně Policie ČR, E-Bezpečí či Linky bezpečí), zajištění bezpečí oběti (minimálně ve škole), pomoc se zajištěním důkazů, zlepšení školního klimatu včetně sociometrie tříd atd. A nyní několik typických situací.
Typickou situací, kterou se škola musí zabývat, je kombinace šikany a kyberšikany. Jinými slovy, ve škole probíhá šikana dítěte (psychická, verbální, ale třeba i fyzická), která pak pokračuje i ve virtuálním světě (mimo prostor školy, mimo vyučování, třeba na Instagramu, TikToku, Messengeru apod.). Kyberšikana páchaná ve virtuálním světě (např. posměšné video či fotografie) poté ovlivňuje chování dětí ve škole (posměšky v reálném světě, urážky, agrese, dopad na oběť apod.). Pokud dojde k tomuto propojení, škola by se měla zabývat i tím, co se děje v online světě, protože jde o stejný problém, stejnou kauzu. A škola má povinnost zajistit bezpečné a zdravé prostředí dle § 29 Školského zákona č. 561/2004 Sb. zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech.
Samozřejmě i v tomto případě škola musí situaci řešit, protože do kyberšikany jsou zapojeni žáci ze školy, oběť je ze školy, k pořízení nahrávky došlo ve škole atd. Kyberšikana má tedy se školním prostředím přímo souvislost a školy se týká - minimálně tím, že škola nezajistila, aby nevznikl materiál, který byl k útoku zneužit. Navíc v tomto případě lze rovněž předpokládat, že kyberšikana bude mít opět projevy i v rámci vyučování - oběť bude pravděpodobně posměšky a urážky zažívat i přímo ve škole.
Co z toho vyplývá? Škola by měla v rámci svých možností aktivně s kyberšikanou bojovat, podpořit oběťi, zajistit zdravé klima, minimalizovat riziko vzniku problému, případně minimalizovat dopad na oběť, pokud k rizikové situaci dojde.
Pro E-Bezpečí,
Kamil Kopecký
Univerzita Palackého v Olomouci