Tři roky po založení Seznamu jsem brouzdal v internetové kavárně a našel jsem inzerát hledající brigádníka. Za dva dny si mě pozval Ivo Lukačovič a udělal se mnou přijímací pohovor. Měl jsem štěstí, že jsem stál po boku mnoha nadšenců a byl u zrodu mnoha zajímavých služeb. Několik z nich (Lidé.cz, Spolužáci.cz) jsem pak dále rozvíjel. K tomu co nyní dělám, mě přivedla nešťastná událost, která se stala na Lidé.cz. Na začátku byl příběh mladé dívky, která spáchala sebevraždu z důvodu úniku intimních fotek na internet. Vznikl tak projekt Seznam se bezpečně, který fungoval deset let. Po jeho skončení jsem se rozhodl pokračovat ve sdružení CZ.NIC. To hlavní co mě přesvědčilo bylo, že tyto projekty CZ.NIC nedělá jen kvůli svému CSR. Což byl i důvod, proč jsem odmítl několik komerčních firem. Vést národní Safer internet centrum je velká výzva s možností hodně věcí změnit na národní úrovni.
(Martin Kožíšek)
Díky sociálním sítím se jednodušeji propojujeme s ostatními lidmi, dostáváme se rychleji k informacím i obsahu a má to celou řadu pozitiv. Na druhou stranu tím otvíráme zadní vrátka ke svému soukromí, která může někdo zneužít. Velká část rizik jde za samotnými uživateli, kteří služby zneužívají. Druhou část pak mají na svědomí samotné služby. Ve snaze nás na síti co nejdéle udržet, nám doporučují obsah, přátele, témata nebo nám jen řadí obsah. Tyto algoritmy nás uzavírají do sociálních bublin, kde slyšíme jen echa vlastních názorů. Paradoxně místo propojování s ostatními dochází k rozdělování společnosti nebo radikalizaci.
Nejotravnější na celém internetu je povinnost neustále něco odklikávat, že s něčím souhlasím nebo jsem byl srozuměn. Tyto disclaimery jsou na službách jen proto, aby se ochránil provozovatel, nikoli uživatelé. Neznám žádného dospívajícího, kterého by informace, že je služba až od 18 let odradila a rozmyslí si návštěvu. U sociálních sítí je to obdobně. Děti falšují věk, často s vědomím rodičů. Tudy cesta nevede.
Internetoví sexuální útočníci nepřišli s nástupem sociálních sítí typu Facebook, měli jsme je na našich sítích dávno předtím. Co můžeme pozorovat, jsou stále stejné postupy při zneužívání dětí. Těch základních vzorců je zhruba sedm. Za těch 25 let se změnily pouze použité technologie, je rychlejší internet, můžeme sdílet fotografie, videa nebo využívat aplikace. Nejčetnější skupinou, která umí zdatně zmanipulovat dítě na sociální síti, jsou lidé ve věku 17-26 let. Tím ale neříkám, že dítě nemůže zneužít někdo starší.
Nejzranitelnější skupinou jsou děti ve věku 11-17 let. Pachatelé také preferují určitý typ vzhledu, lákají je daleko více děti, které jsou blonďaté apod. Paradoxně nejsou mezi nejčastějšími oběťmi děti ze sociálně slabšího prostředí. Přibývá obětí z řad dětí, které mají množství koníčků, sportují a k internetu či technologiím se pak dostávají méně často. To může být značný handicap vůči různým internetovým útočníkům.
Rodič by měl tuto situaci co nejdříve nahlásit policii, ideálně s nějakými důkazy, záznamem komunikace apod. Rozhodně by neměl v komunikaci pokračovat, manipulovat s ní, případně mazat či jinak blokovat kontakt.
„Nových dětí“ si na internetové službě díky algoritmu sítě může všimnout kdokoli. Díky němu je vyšší šance, že bude osloveno neznámými lidmi. Proto bych dětem vysvětlil pravidla sdílení obsahu, informací a navazování nových přátelství nebo bezpečné komunikace. Děti by se měly naučit možnosti ověřování profilu a také to, jak se bránit a kde se mohou obrátit o pomoc .
Nejsem zastánce nějakých zákazů. Navíc v období dospívání ztrácejí veškeré zákazy a omezení smysl. Děti jsou technologicky napřed a dokáží celou řadu nastavení jednoduše obejít. Kontrolovat obsah nebo používat rodičovské zámky má smysl jen u malých dětí. U starších dětí je lepší s nimi budovat důvěru.
Za sociální síť se dá dnes považovat i Youtube nebo WhatsApp. Současné věkové nařízení pro využívání sociálních sítí od 15 let je nesmysl. Rodič si ale může nastavit pravidla, že určitou službu dítěti povolí, ale bude k ní mít přístup.
(Martin Kožíšek hledí vstříc dalším výzvám. Foto: iDnes.cz)
Podvodů je celá řada. Od sofistikovaných phishingových až po zcela banální, kdy ze mě bude chtít někdo vymámit heslo. Na jedné straně se někdo může dostat jen k informacím, ale také může jít o podvody, ve kterých mohou lidé přijít o peníze. Nejčastěji se lidé nechávají „nachytat“ na nízkou cenu. Ve snaze ušetřit jsou ochotni riskovat nákup přes neověřené e-shopy, bazary nebo od neznámých lidí. Doporučil bych využívat srovnávače ověřených obchodů a vyvarovat se nákupům s posílání záloh. Důležité je to, že pokud budu podveden a to třeba i o banální částku, měl bych vše oznámit co nejdříve na policii.
Na jedné straně chceme, aby se podobný obsah na internetu nenacházel, na druhé straně jsme citliví na naši svobodu na sítích. Neexistuje jednoduchý způsob pro provozovatele služeb, jak nakládat se závadným obsahem. Část může jít odstranit roboticky (například dětská pornografie nebo jiný závadný obsah), část lze odstranit jen ručně. Některé velké sítě už k odstraňování podobného typu obsahu přistoupily, některé služby zamezily zobrazování reklamy na ně. Jak už jsem zmínil na začátku rozhovoru, za mnohými problémy stojí algoritmy, které nás uzavírají do bublin, kde se dostaneme jen k určitému proudu informací. Dezinformace jsou tu odjakživa, bránit se můžeme třeba i tím, že dáme větší prostor předmětům vztahujícím se k mediální gramotnosti.
Já na zveřejnění tohoto výzkumu vzpomínám hlavně proto, že jsem nikdy v mé profesní kariéře nedostal během tak krátké doby tolik výhrůžných zpráv smrtí mě a mojí rodině (Poznámka: Podobné reakce si zažili členové týmu E-Bezpečí, spoluautoři výzkumu). Vysloužil jsem si i několik zmínek na dezinformačních webech, kde se objevil můj telefon. Zarazilo mě, že se lidé při výhrůžkách ani nesnažili schovat pod nějakou anonymní identitu. Dokonce mi přišel dopis klasickou poštou se známkou a razítkem se zprávou, že budu viset. Je neuvěřitelné, kolik lidí výsledky tohoto výzkumu zmobilizovalo a mělo čas je tak rychle rozšířit.
Rozhovor vedli
Kamil Kopecký, Lukáš Kubala
E-Bezpečí, Univerzita Palackého v Olomouci