V České republice není tento problém zatím příliš medializován, médii sice proběhlo několik případů zneužití těchto technologií, avšak s malou zpětnou vazbou v oblasti legislativy. Navíc většina opravdu závažných případů zneužití ICT se odehrála v jiných zemích, takže se zdá, že problémy jsou nám vzdáleny, stejně jako jsou od nás vzdáleny ony státy. Pokud se nějaká kauza týká např. Londýna nebo New Yorku, většinou jí nevěnujeme takovou pozornost, jako by tomu bylo v případě Prahy. Avšak tyto kauzy s opravdu vážnými důsledky (jako je např. psychické zhroucení oběti s následným léčení ve specializovaných ústavech, vražda či sebevražda, sexuální zneužití nebo znásilnění) řeší bohužel i sousední státy - připomeňme jen případ Anny Halman, který se odehrál v Polsku. Dívka spáchala sebevraždu poté, co ji její spolužáci ve třídě napadli, svlékli a předstírali, že ji znásilňují. Celý incident přitom jeden z nich natáčel na svůj mobilní telefon a vyhrožoval, že záznam umístí na internet, což také později učinil. Celá kauza pak v Polsku vyvolala řadu diskuzí a vyžádala si také změnu zákona.
Vzhledem k nespornému významu informačních a komunikačních technologií jistě není v našem zájmu odsoudit tyto technologie za to, že pro nás představují potenciální hrozbu. Ovšem krátkozraké by také bylo nad riziky zavírat oči, vždyť obětí se může stát kdokoli z nás. Pokud se na problémy připravíme a pokud se naučíme, jak zvládnout se v situaci, kdy ICT někdo použije proti nám, zminimalizujeme jak riziko případných útoků, tak jejich negativní dopady na nás.