Sociální sítě přináší veřejnosti neskutečné možnosti k seznámení. Virtuální prostředí se však stalo rájem pro lidi, kteří chtějí někoho dalšího zneužít nebo zmanipulovat k nějaké činnosti. Dnes se zaměříme na fenomén, který je poměrně častý a jeho důsledky postihují zejména mladé ženy.

(Zdroj obrázku: Shuttershock)

Luxus vs. čest
„Ahoj, jsi krásná, tebe bych uměl rozmazlovat.“
„Ahoj krásňoučká nemáš zájem si tady vydělat?“

Tohle je jen slabý výčet toho, co mnohé dívky a mladé ženy vídají na svých profilech ve zprávách na sociálních sítích. Co znamená slovo rozmazlovat v tomto kontextu? Kdo píše takové vzkazy? A je vůbec čeho se bát?

Zaměřili jsme se na tento fenomén na internetových stránkách lidé.cz, které představují jednu z největších seznamek v České republice. I sem vám může přijít množství nabídek na „rozmazlování“ a „vydělávání“. Nenecháme vás ale tolik riskovat. Přinášíme vám svědectví slečny Kláry, která nám poskytla svoji zpověď. Jméno Klára je smyšlené. Klára se stala objektem zájmu několika mužů. Kam až zašla a jak tyto zkušenosti ovlivnily její život?

Kamarádka na sex

„Když mi bylo devatenáct, napsal mi první. Přišlo mi to šílený a úchylný. Poslala jsme ho do háje a dál jsem nad tím nepřemýšlela. O pár měsíců později se ozval další. Martin sliboval dobrou finanční odměnu a slušné zacházení. Asi měsíc jsme si psali a já stihla zjistit, že Martin má manželku, která s ním už nechce spát. Mají spolu dvě děti. Právě po jejich narození prý manželka začala odmítat sex. Tohle je fajn vědět na chlápka, který vám za pár okamžiků vyslepičí celé jméno a svoje zaměstnání. Hledal prý kamarádku na sex, ne milenku. Rozdíl viděl v tom, že milenka může začít být citově vázaná na milenci, ale kamarádka na sex „dělá to co má“ a o víc se nestará. Martin chtěl sice znát moje zájmy, mimo to ho ale také samozřejmě zajímalo, jestli mám ráda sex. Když mělo dojít na schůzku, zaváhala jsem a vzdala to. Tehdy jsem na to naštěstí neměla žaludek.

Rychle a bez práce

Podobných nabídek mi chodily dál spousty, mě však zlomila až ta od Jirky. Bylo to zrovna v době, kdy moje finanční situace nebyla růžová a na můj účet zel prázdnotou. Řekla jsem si, že to prostě zkusím. Tehdy jsme ještě netušila, do jakých hnusů se střemhlav vrhám. Přišlo mi, že na tom nemůže být nic těžkého, pár okamžiků strachu a bolesti a je to za mnou. Opět jsme si nějaký čas psali. Jirka byl docela fajn. Psal, že pracuje jako trenér jednoho moravského fotbalového klubu. Poslal mi pár svých fotek. Pak jsme se sešli. Vypadalo to, že jsem se nemýlila a že jsem kápla na pohodového chlápka, který mi navíc za sex s ním zaplatí.

První výplata

Po první seznamovací schůzce, která proběhla v kavárně, se mi za pár dní ozval, že jede na soustředění na týden na Slovensko a že by mě chtěl ještě předtím „vidět“. Přišlo to paradoxně právě včas, protože mně už hořela další splátka. Věděla jsem, co se bude dít. Měla jsem za to, že jsem připravená na vše. Vzal mě na kafé  a pak jsme jeli za město. Cestou se mě ptal, jestli někoho mám a jaký to s kým bylo. Neodpovídala jsem mu. Byla jsem čím dál nervóznější. Dojeli jsme do lesa a vystoupili z auta. Dal mi pusu a strčil mi ruku do kalhotek. V tu chvíli mi došlo, že už není cesty zpět, že jsem děvka, která je tu proto, aby dělala to, co musí. Nechtěla jsem se s tím smířit, potřebovala jsem odtud vypadnout. Vysmekla jsem se mu. Jirka mě ale chytil za vlasy a donutil mě si lehnout. K mé rozcuchané a horkostí pálící hlavě zašeptal: „Jaký bylo tvý poprvé, kurvičko? Už tě někdo někdy znásilnil?“

Jsem hnusná

Chtělo se mi křičet, ale nemohla jsem. Sevřelo se mi hrdlo a vše, co jsem byla schopná vnímat, byla bolest. Bolest v rozkroku, bolest z vyrvaných vlasů a pak i těžká bolest z jeho těžkého těla. Ani nevím jak, ale posadil mě zpátky do auta a odvezl na místo, kde jsme se sešli, a ujel. Cesta nočním městem byla pravým a nekončícím očistcem, s  námahou jsem se dobelhala do svého bytu. Další rána přišla v okamžiku, kdy jsem se dostala do sprchy. Měla jsem modřinu na tváři, na boku, z rozkroku mi tekla krev. Neměla jsem sílu na nic jiného, než se jít vyzvracet. Bála jsem se jít k doktorovi. Bála jsem se podívat znovu do zrcadla. Ne kvůli těm modřinám a podlitinám, ale kvůli svému svědomí. Pokud jsme v prvním okamžiku s ním měla zahanbený pocit, že jsem děvka, on mě o tom přesvědčil.

Drsný dojezd

Dnes už od toho dne uplynulo několik let, nebojím se o tom všem mluvit ani psát, jen bych nikdy už nic podobného nechtěla zažít. Děvka se z vás pro někoho stane jen na okamžik, ale myšlenka na to, že jste prodala svoje tělo a spolu s ním i svoji čest vás bude děsit celý život. Můžete mít super práci a skvělou rodinu, ale tohle vás bude vždycky brzdit a srážet dolů.

Jméno autorky jsme na její žádost nezveřejnili,
redakce E-Bezpečí