V posledních dnech zaplavují sociální sítě informace o tom, že děti (a dospívající) ve snaze napodobit situace zachycené ve filmu V síti zkoušejí online predátory lovit samy - na vlastní pěst. Své aktivity pak prezentují např. ve formě videí, která rozšiřují mezi další uživatele sítě.  Tyto aktivity však v žádném případě nedoporučujeme, způsobí více škody, než užitku.

Přibližně měsíc po premiéře filmu V síti (a jeho dětské verze) poradna projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci (www.napisnam.cz) zachytila 3 případy, ve kterých se děti cíleně pokoušely navazovat kontakty s neznámými osobami a napodobovaly styl komunikace, který byl pravděpodobně skutečně filmem inspirován. Při bližší analýze jednoho z případů se podařilo zjistit, že jde s vysokou pravděpodobností o pouhou dětskou hru, kde “pachatelem” byl spolužák dítěte, které komunikaci iniciovalo.

Stejně tak E-Bezpečí dostalo celou řadu odkazů na youtube kanály s videi, ve kterých se o to samé pokoušeli nezletilí (ale i zletilí) youtubeři. Co je třeba říci, k podobným reakcím a nápodobě dochází vždy, když se objeví vážné celospolečenské téma, ze kterého lze vytěžit mediální pozornost. Není tedy novinkou, že podobné reakce vzbudil i snímek V síti.

Policie ČR podobné hry na detektivy rozhodně nedoporučuje. Děti, ale ani dospělí, nejsou schopni rozlišit, co je ještě neškodná komunikace a kdy hrozí reálné nebezpečí. Děti nemají znalosti a schopnosti rozpoznat zda se jedná opravdu o sexuálního útočníka nebo ne. Zaznamenali jsme, že některé mediálně známé osobnosti občas k podobným aktivitám přímo vyzývají, ale zdůrazňujeme, že podobné lehkovážné “hry” mohou být velmi nebezpečné.

Velká část sociálního experimentu V síti se odehrává v prostředí online seznamovacích a komunikačních platforem, které jsou určeny především pro dospělé publikum. Děti nízkého věku (do 13 let věku, cca do příchodu puberty) však přirozeně tato prostředí ve většině případů nepoužívají, nejsou k používání těchto služeb nijak motivovány - zajímají je online hry, pokec s kamarády, hudba a video, streamování, youtubeři a museři apod, ale primárně se na internetu neseznamují (to přichází až podstatně později). Pokud bude dítě aktivně využívat služby, které pro něj nejsou určeny, logicky se pak setká s komunikací a obsahem, který je pro něj nevhodný (např. sexuální obsah, vulgární komunikace, pornografie, extrémistický obsah apod.). Mimochodem, minimální věková hranice pro přístup k online službám zpracovávajícím osobní údaje, je od roku 2019 15 let.

Je třeba také zdůraznit, že sociální experiment V síti bohužel v mnoha lidech vzbudil nesmyslnou představu, že každé dítě, které vstoupí do online prostředí, je okamžitě atakováno sexuálními devianty. Takto to ale ve virtuálním prostředí nefunguje. Pokud děti navštěvují stránky a služby přiměřené jejich věku, je pravděpodobnost kontaktu s někým nevhodným téměř minimalizována.

U popisovaných her na lovce je i další nebezpečí. Výsledky podobných “her” jsou zveřejňovány na sociálních sítí s cílem zajistit sledovanost profilů tzv. lovců. Může zde docházet k bezdůvodnému označování (nálepkování) někoho za sexuálního predátora, devianta nebo pedofila. Toto je také velmi nebezpečné s pohledu ochrany osobnosti. Takového veřejné pranýřování bez rozhodnutí příslušného soudu, kterého jsme nyní často svědky právě v souvislosti s dokumentem V síti, je naprosto nepřijatelné.

Rodič musí dítěti vysvětlit, že přestože se jeho syn či dcera bude snažit dělat “prospěšnou věc” a odhalovat potenciální sexuální predátory, ve skutečnosti pachatelům pomáhá. Aby totiž dítě dokázalo podobného pachatele “odhalit”, komunikaci zpravidla samo iniciuje, komunikuje návodně, zjednodušeně řečeno pachatele k reakci provokuje. Tato cesta navázání kontaktu je snazší, rychlejší, efektivnější - ale pořízené důkazní materiály jsou prakticky nepoužitelné a pro policii, státní zástupce a soudce použitelné jen ve velmi omezené míře. Skutečně podobný typ her nedoporučujeme. 

Rozhodně je nutné aby rodiče věděli, jak se jejich děti baví i v online prostředí. Je naprosto nezbytné, aby rodiče měli přehled o aktivitách svých dětí na sociálních sítí a ve virtuálním prostředí. Je to stejné jako v reálném životě, kdy se rodiče většinou zajímají, s kým a jak jejich potomek tráví volný čas. Zakazování aplikací nebo internetových služeb je kontraproduktivní. Děti se k obsahu, který je zajímá, dostanou i bez svolení rodičů. Proto je nutná vzájemná důvěra a otevřenost.

S případy, kdy je dítě v online prostředí někým neznámým osloveno, se v naší poradně setkáváme (a v poměru k ostatním případům spojeným se zneužitím intimních materiálů méně často, jsou téměř výhradně spojeny s online seznamkami či diskusními skupinami určenými k seznamování). Nemůžeme však říci, jak staří tito uživatelé jsou - jsou často maskováni za falešný profil (třeba dítěte) a s dítětem komunikují textově, jen velmi malá část prostřednictvím videochatu, který však může být podvržen (viz webcam trolling). Sexuálně motivovaná komunikace je velmi častá především u partnerů a bývá velmi často konsensuální, dobrovolná. Bohužel po rozchodu partnerů dochází ke zneužití pořízených materiálů a k následné dehonestaci. Tyto případy zachycujeme daleko častěji než komunikaci dítěte a dospělé neznámé osoby. 

Pokud dítě navštěvuje služby přiměřené jeho věku, je pravděpodobnost kontaktu s dospělou osobou velmi malá. V případě, že se pohybuje ve virtuálním prostředí například online seznamek, je téměř jisté, že logicky narazí na nevhodný obsah nebo věku nevhodný způsob komunikace. Díky letité masivní prevenci, se většina našich dětí umí v online prostředí orientovat a v případě setkání se s nevhodným chováním má znalosti jak se bránit. Mnoho dětí také zná, jak tyto nevyžádané kontakty nahlašovat správcům služeb.

Na závěr je třeba říci, že pokud bude dítě dodržovat obecné zásady internetové bezpečnosti (především nesdílet vlastní intimní materiály v online prostředí a nesdělovat o sobě v online světě příliš citlivé informace) a nebude používat služby, které pro něj nejsou určeny, riziko kontaktu se skutečnými online predátory je skutečně nízké.  Navíc je velmi důležité, aby se dítě nebálo v krizových situacích obrátit s prosbou o pomoc na rodiče, učitele nebo různé anonymní linky (Linka bezpečí, E-Bezpečí apod.). Internet je skvělý a užitečný nástroj a není třeba jej démonizovat.

Pro E-Bezpečí
Kamil Kopecký, Univerzita Palackého v Olomouci
Václav Písecký, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy